Hebräer 10 | Bible Kralická

1 Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.

2 Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni?

3 Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.

4 Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.

5 Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.

6 Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.

7 Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.

8 Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil,

9 Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.

10 V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.

11 A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.

12 Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,

13 Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.

14 Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty , kteříž posvěceni bývají.

15 Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:

16 Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,

17 Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.

18 Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.

19 Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,

20 Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,

21 A majíce kněze velikého nad domem Božím,

22 Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,

23 A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)

24 A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,

25 Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.

26 Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy,

27 Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.

28 Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.

29 Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?

30 Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.

31 Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.

32 Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste,

33 Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.

34 Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.

35 Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.

36 Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.

37 Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.

38 Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.

39 Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.

Public Domain

Český ekumenický překlad

— Dokonalá oběť Kristova

1 V zákoně je pouze náznak budoucího dobra, ne sama jeho skutečnost. Proto stále stejné oběti, přinášené každoročně znovu a znovu, nemohou nikdy dokonale očistit ty, kdo s nimi přicházejí.

2 Kdyby ti, kdo je přinášejí, neměli už vědomí hříchu, protože byli jednou provždy očištěni, dávno by byly tyto oběti přestaly.

3 Ale těmito oběťmi se hříchy naopak každoročně připomínají,

4 neboť krev býků a kozlů není s to hříchy odstranit.

5 Proto Kristus říká, když přichází na svět: ‚Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo.

6 V zápalné oběti ani v oběti za hřích, Bože, jsi nenašel zalíbení.

7 Proto jsem řekl: Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.‘

8 Předně říká: ‚Oběti ani dary, oběti zápalné ani oběti za hřích jsi nechtěl a nenašel jsi v nich zalíbení‘ – totiž v takových, jaké se obětují podle zákona.

9 Potom však řekne: ‚Zde jsem, abych konal tvou vůli.‘ Tak ruší prvé, aby ustanovil druhé.

10 Tou vůlí jsme posvěceni, neboť Ježíš Kristus jednou provždy obětoval své tělo.

11 Každý kněz stojí a koná denně bohoslužbu, znovu a znovu přináší tytéž oběti, ale ty nikdy nemohou navždy zahladit hříchy.

12 Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží

13 a hledí vstříc tomu, ‚až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu‘.

14 Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.

15 Dosvědčuje nám to i Duch svatý, když říká:

16 ‚Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli;

17 na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.‘

18 Tam, kde jsou hříchy odpuštěny, není už třeba přinášet za ně oběti.

19 Protože Ježíš obětoval svou krev, smíme se, bratří, odvážit vejít do svatyně

20 cestou novou a živou, kterou nám otevřel zrušením opony – to jest obětováním svého těla.

21 Máme-li tedy tak velikého kněze nad celým Božím domem,

22 přistupujme před Boha s opravdovým srdcem a v plné jistotě víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.

23 Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný.

24 Mějme zájem jeden o druhého a povzbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům.

25 Nezanedbávejte společná shromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův.

— Varování před odpadnutím od milosti

26 Jestliže svévolně hřešíme i potom, když jsme už poznali pravdu, nemůžeme počítat s žádnou obětí za hříchy,

27 ale jen s hrozným soudem a ‚žárem ohně, který stráví Boží odpůrce‘.

28 Už ten, kdo pohrdne zákonem Mojžíšovým, nedojde slitování a propadá smrti na základě svědectví dvou nebo tří svědků.

29 Pomyslete, oč hroznějšího trestu si zaslouží ten, kdo zneuctí Božího Syna a za nic nemá krev smlouvy, jíž byl posvěcen, a tak se vysmívá Duchu milosti.

30 Vždyť víme, kdo řekl: ‚Já budu trestat, má je odplata.‘ A jinde: ‚Pán bude soudit svůj lid.‘

31 Je hrozné upadnout do ruky živého Boha.

32 Jen si vzpomeňte na dřívější dny! Sotva jste byli osvíceni, už jste museli podstoupit mnohý zápas s utrpením;

33 někteří tím, že byli před očima všech uráženi a utiskováni, jiní tím, že stáli při postižených.

34 Vždyť jste trpěli spolu s uvězněnými a s radostí jste snesli i to, že jste byli připraveni o majetek, neboť víte, že máte bohatství lepší a trvalé.

35 Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna.

36 Potřebujete však vytrvalost, abyste splnili Boží vůli a dosáhli toho, co bylo zaslíbeno.

37 Vždyť už jen ‚docela krátký čas, a přijde ten, který má přijít, a neopozdí se.

38 Avšak můj spravedlivý – říká Bůh – bude žít, protože uvěřil. Kdo by však odpadl, v tom nenajdu zalíbení.‘

39 Ale my přece nepatříme k těm, kdo odpadají a zahynou, nýbrž k těm, kdo věří a dosáhnou života.

© 2001 Česká biblická společnost