Psalm 77 | Bible Kralická

1 Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.

2 Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

3 V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

4 Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.

5 Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

6 I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

7 Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

8 Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

9 Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

10 Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.

11 I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

12 Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

13 A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

14 Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

15 Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

16 Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.

17 Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

18 Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

19 Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

20 Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]

Public Domain

Český ekumenický překlad

ÚPĚNLIVĚ VOLÁM K BOHU

1 Pro předního zpěváka, podle Jedútúna. Pro Asafa, žalm.

2 Úpěnlivě volám k Bohu, volám k Bohu, kéž mi přeje sluchu!

3 V den svého soužení se dotazuji Panovníka, v noci k němu vztahuji své ruce bez umdlení, má duše se utěšit nedá.

4 Připomínám si Boha a sténám, přemítám a jsem na duchu skleslý. -Sela-

5 Nutíš moje oči k bdění, jsem vzrušen a nejsem schopen slova.

6 Myslím na dny dávnověké, na pradávná léta.

7 V noci si připomínám, jak jsem na struny hrával, v srdci přemítám a duch můj hloubá:

8 Zatvrdil se Panovník na věky věků? Nikdy už svou přízeň neprojeví?

9 Je snad jeho milosrdenství pryč natrvalo? Nebude už mluvit v dalších pokoleních?

10 Což Bůh zapomněl na smilování? V hněvu uzavřel zdroj svého slitování? - Sela-

11 Pravím: V tom tkví moje bolest, že se změnila pravice Nejvyššího.

12 Skutky Hospodinovy si připomínám, připomínám si onen tvůj div z dávnověku.

13 Rozjímám o všech tvých činech a přemítám o tvých skutcích.

14 Bože, tvá cesta je svatá. Který bůh je velký jako Bůh náš?

15 Ty jsi Bůh, jenž činí divy! Svoji moc jsi dal národům poznat.

16 Svůj lid jsi vykoupil vlastní paží, syny Jákobovy, Josefovy. -Sela-

17 Spatřily tě vody, Bože, vody tě spatřily a svíjely se v křeči, ba i tůně propastné se hnuly.

18 Z oblaků se lily proudy vod, hrom duněl v mračnech, rozletěly se tvé šípy.

19 Přivalilo se tvé hromobití, nad světem se rozsvítily blesky, země se pohybovala a třásla.

20 Tvá cesta šla mořem, množstvím vod tvá stezka, aniž bylo znát tvé stopy.

21 Svůj lid jsi vedl jak stádce rukou Mojžíše a Árona.

© 2001 Česká biblická společnost