Psalm 139 | Bible Kralická

1 Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

2 Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

3 Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

4 Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

5 Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

6 Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

7 Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

8 Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.

9 Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

10 I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

11 Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

12 Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

13 Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

14 Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

15 Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

16 Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.

17 Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!

18 Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

19 Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,

20 Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.

21 Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?

22 Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.

23 Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

24 A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.

Public Domain

Český ekumenický překlad

HOSPODINE, ZKOUMÁŠ MĚ A ZNÁŠ MĚ

1 Pro předního zpěváka. Davidův, žalm. Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě.

2 Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat.

3 Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy.

4 Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno.

5 Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň jsi položil na mě.

6 Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to.

7 Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?

8 Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.

9 I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,

10 tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.

11 Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.

12 Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.

13 Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.

14 Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.

15 Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země.

16 Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal.

17 Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet,

18 sčetl bych je, ale je jich víc než písku. Sotva procitnu, jsem s tebou.

19 Kéž bys, Bože, skolil svévolníka. Pryč ode mne, vy, kdo proléváte krev!

20 Dovolávají se tě při svých pletichách, zneužívají tvé jméno tvoji protivníci.

21 Nemám nenávidět, Hospodine, ty, kdo nenávidí tebe? S odporem pohlížet na ty, kdo se proti tobě zvedli?

22 Nenávidím je, rozhodně nenávidím, jsou to také moji nepřátelé.

23 Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid,

24 hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!

© 2001 Česká biblická společnost