Psalm 137 | Bible Kralická

1 Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3 A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4 Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5 Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7 Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8 Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9 Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.

Public Domain

Český ekumenický překlad

U ŘEK BABYLÓNSKÝCH, TAM JSME SEDÁVALI S PLÁČEM

1 U řek babylónských, tam jsme sedávali s pláčem ve vzpomínkách na Sijón.

2 Své citery jsme v té zemi zavěsili na topoly,

3 když nás ti, kdo nás odvlekli, vybízeli tam ke zpěvu, trýznitelé k radovánkám: „Zazpívejte nám některý ze sijónských zpěvů!“

4 Jak bychom však mohli zpívat píseň Hospodinovu v té cizí zemi?

5 Jestli, Jeruzaléme, na tebe zapomenu, ať mi má pravice sloužit zapomene.

6 Ať mi jazyk přilne k patru, nebudu-li si tě připomínat, nebudu-li Jeruzalém považovat za svou svrchovanou radost.

7 Připomeň synům Edómu, Hospodine, den Jeruzaléma, jak volali: „Bořte! Bořte do základů!“

8 Záhubě propadlá babylónská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás.

9 Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.

© 2001 Česká biblická společnost