Jesus Sirach 50 | Bible Kralická

Bible, překlad 21. století

Velekněz Šimon

1 Velekněz Šimon, syn Oniášův,* vůdce svých bratrů a chlouba lidu,* za svého života opravil Boží dům; opevnil chrám za svých dnů. 2 Položil základy vysokých dvojitých hradeb, do výše se tyčící chrámový okrsek. 3 Za jeho dnů byl vyhlouben vodojem, nádrž rozlehlá jako moře. 4 Starostlivě chránil lid před neštěstím a před obléháním město opevnil. 5 Jakou měl slávu, když stál uprostřed lidu, když vycházel ze svatyně za oponou!* 6 Byl jako jitřenka vprostřed mraků, jak měsíc v době úplňku, 7 jak slunce osvěcující chrám Nejvyššího, jak duha zářící ve třpytných oblacích, 8 jak růže kvetoucí za jarních dnů, jak lilie u vodních pramenů, jak libanonský les v letní den, 9 jak oheň v kadidelnici s kadidlem, jak nádoba tepaná z ryzího zlata všemi drahokamy zdobená, 10 jak plody obsypaná oliva, jak cypřiš tyčící se do oblak. 11 Když si bral slavnostní roucho a oblékl skvostné ozdoby, když vystupoval k svatému oltáři, naplnil slávou chrámové nádvoří. 12 Když přijímal z rukou kněží části obětí, a stál u oltářního ohniště s věncem bratří kolem sebe, byl jako mladý libanonský cedr, obklopený kmeny palem. 13 A když všichni synové Áronovi ve své nádheře stáli s Hospodinovou obětí v rukou před celým shromážděním Izraele, 14 konal bohoslužbu u oltáře, aby Nejvyššímu, Všemohoucímu vystrojil oběť. 15 Vzal do ruky pohár, aby vykonal úlitbu z krve hroznů, a vylil trochu k patě oltáře jako příjemnou vůni Nejvyššímu, Králi vesmíru. 16 Synové Áronovi přitom pozvedli hlas a zatroubili na kovové trubky, aby zazněly hlasité fanfáry na připomínku před Nejvyšším. 17 Všechen lid přitom společně padl hned tváří k zemi, aby se poklonil svému Hospodinu, Nejvyššímu, Všemohoucímu Bohu. 18 Zpěváci ho začali chválit svým hlasem a mocně zněla lahodná píseň. 19 Lid začal prosit Hospodina, Nejvyššího, a modlil se k Milosrdnému, dokud neskončil Hospodinův obřad a nebyla dovršena bohoslužba. 20 Šimon pak sestoupil a pozvedl ruce nad celým shromážděním synů Izraele, aby jim svými rty dal Hospodinovo požehnání a s hrdostí vyslovil jeho jméno. 21 Tehdy se lid znovu poklonil, aby přijal požehnání od Nejvyššího.

Výzva k modlitbě

22 A nyní dobrořečte Bohu veškerenstva, který všude koná divy veliké, který nás pěstuje už od matčina lůna a zahrnuje nás svým soucitem. 23 Kéž naplní naše srdce radostí a daruje Izraeli mír za našich dnů i navěky. 24 Kéž nás provází jeho soucit a za našich dnů nás vykoupí!

Proti cizincům

25 Dva národy jsou mi odporné a třetí není ani národem: 26 obyvatelé pohoří Seír,* Filištíni a tlupa hlupáků, co žijí v Šechemu.

Závěr spisu

27 Poučení moudrosti a vědění zapsal do této knihy Ješua, syn Siracha, syna Eleazarova z Jeruzaléma, z jehož srdce moudrost tryskala. 28 Blaze tomu, kdo se těmito slovy bude zabývat; kdo si je vezme k srdci, dojde moudrosti. 29 Bude-li podle nich jednat, zvládne všechno, vždyť jeho stezkou bude Hospodinovo světlo.