Hoheslied 2 | Bible Kralická

1 Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách. 2 Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami. 3 Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým. 4 Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně. 5 Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí, 6 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne. 7 Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl. 8 Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích. 9 Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži. 10 Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď. 11 Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla. 12 Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší. 13 Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď. 14 Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý. 15 Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete. 16 Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium. 17 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.

Bible, překlad 21. století

1 Já jsem ta růže šáronská, jsem lilie v dolinách. 2 Jako lilie mezi bodláky, tak je má milá mezi dívkami. 3 Jako jabloň mezi stromy lesními, tak je můj milý mezi mládenci. V jeho stínu sedím s rozkoší, jeho ovoce mým ústům lahodí. 4 Kéž mě uvede do síně hodovní, praporem své lásky kéž mě zaštítí! 5 Osvěžte mě rozinkami, posilněte mne jablky, neboť jsem láskou nemocná. 6 Jeho levice pod hlavou mou a pravicí mě objímá. 7 Zapřísahám vás, dcery jeruzalémské, při srnách, při laních divokých: Neprobouzejte, nerozněcujte lásku, dříve než sama bude chtít. 8 Slyšte – můj milý! Hle – už se blíží, přes hory skáče, spěchá přes kopce! 9 Srnci či kolouchu můj milý podobá se. Hle, za naší zídkou už se zastavil, mezerami se dívá, škvírami nahlíží! 10 Můj milý ozval se a ke mně promluvil: Vstaň, lásko má, má překrásná, a pojď! 11 Hle, zima už skončila, průtrž přestala a je pryč. 12 Kvítí se ukazuje po zemi, čas prozpěvování je tu, hlas hrdličky zní po kraji. 13 Fíkovník nasytil své plody mízou, révový květ svou vůni vydává: Vstaň, lásko má, má překrásná, a pojď! 14 Holubičko má v rozsedlinách skalních, ve skrýši nad srázem, dopřej mi spatřit svůj obličej, svůj hlas mi dopřej uslyšet. Tvůj hlas je tolik lahodný, tvůj obličej tak líbezný! 15 Pochytejte nám lišky, ty lišky maličké, co na vinicích nám škodí, když kvetou naše vinice! 16 Můj milý je můj a já jsem jeho, když pase v liliích. 17 Ještě než s vánkem přijde den a rozprchnou se stíny, vrať se, můj milý! Srnci či kolouchu se podobej na horách béterských!

Hoheslied 2 | Bible Kralická Bible, překlad 21. století