Lukas 19 | Bible Kralická

1 A všed Ježíš, bral se přes Jericho.

2 A aj, muž, jménem Zacheus, a ten byl hejtman nad celnými, a byl bohatý.

3 I žádostiv byl viděti Ježíše, kdo by byl; a nemohl pro zástup, nebo postavy malé byl.

4 A předběh napřed, vstoupil na strom planého fíku, aby jej viděl; neb tudy měl jíti.

5 A když přišel k tomu místu, pohleděv zhůru Ježíš, uzřel jej, i řekl jemu: Zachee, spěšně sstup dolů, nebo dnes v domu tvém musím zůstati.

6 I sstoupil rychle, a přijal jej radostně.

7 A viděvše to všickni, reptali, řkouce: K člověku hříšnému se obrátil.

8 Stoje pak Zacheus, řekl ku Pánu: Aj, polovici statku svého, Pane, dávám chudým, a oklamal-li jsem v čem koho, navracuji to čtvernásob.

9 I dí jemu Ježíš: Dnes spasení stalo se domu tomuto, protože i on jest syn Abrahamův.

10 Nebo přišel Syn člověka, aby hledal a spasil, což bylo zahynulo.

11 Toho když oni poslouchali, promluvil k nim dále podobenství, protože byl blízko od Jeruzaléma a že se oni domnívali, že by se hned mělo zjeviti království Boží.

12 I řekl: Člověk jeden rodu znamenitého odšel do daleké krajiny, aby přijal království a zase se navrátil.

13 I povolav desíti služebníků svých, dal jim deset hřiven, a řekl jim: Kupčtež, dokudž nepřijdu.

14 Měšťané pak jeho nenáviděli ho, a poslali poselství za ním, řkouce: Nechcemeť, aby tento kraloval nad námi.

15 I stalo se, když se navrátil, přijav království, rozkázal zavolati těch svých služebníků, kterýmž byl dal peníze, aby zvěděl, jak kdo mnoho získal.

16 I přišel první, řka: Pane, hřivna tvá deset hřiven získala.

17 I řekl jemu: To dobře, služebníče dobrý. Že jsi nad málem byl věrný, mějž moc nad desíti městy.

18 A druhý přišel, řka: Pane, hřivna tvá získala pět hřiven.

19 I tomu řekl: I ty budiž nad pěti městy.

20 A jiný přišel, řka: Pane, aj, teď hřivna tvá, kterouž jsem měl složenou v šátku.

21 Nebo jsem se bál tebe, ješto jsi člověk přísný; béřeš, čeho jsi nepoložil, a žneš, čeho jsi nerozsíval.

22 I řekl jemu: Z úst tvých soudím tebe, služebníče zlý. Věděl jsi, že jsem já člověk přísný, bera, což jsem nepoložil, a žna, čehož jsem nerozsíval.

23 I pročes tedy nedal peněz mých na stůl, a já přijda, byl bych je vzal i s požitky?

24 I řekl těm, kteříž tu stáli: Vezměte od něho hřivnu, a dejte tomu, kterýž má deset hřiven.

25 I řekli jemu: Pane, máť deset hřiven.

26 I dí jim: Jistě pravím vám, že každému, kdož má, bude dáno, ale od toho, kterýž nemá, i to, což má, bude odjato.

27 Ty pak nepřátely mé, kteříž nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a zmordujte přede mnou.

28 To pověděv, šel předce, vstupuje k Jeruzalému.

29 I stalo se; když se přiblížil k Betfagi a k Betany, k hoře, kteráž slove Olivetská, poslal dva učedlníky své,

30 Řka: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest. Do kteréhožto vejdouce, naleznete oslátko přivázané, na němžto nikdy žádný z lidí neseděl. Odvěžtež je, a přiveďte ke mně.

31 A optal-liť by se vás kdo, proč je odvazujete, tak jemu díte: Protože Pán ho potřebuje.

32 Tedy odšedše ti, kteříž byli posláni, nalezli tak, jakž jim byl pověděl.

33 A když odvazovali oslátko, řekli páni jeho k nim: Proč odvazujete oslátko?

34 A oni řekli: Pán ho potřebuje.

35 I přivedli je k Ježíšovi, a vloživše roucha svá na oslátko, vsadili na ně Ježíše.

36 A když on jel, stlali roucha svá na cestě.

37 Když se pak již přibližoval k místu tomu, kudyž scházejí s hory Olivetské, počalo všecko množství učedlníků radostně chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů, kteréž byli viděli,

38 Řkouce: Požehnaný král, jenž se béře ve jménu Páně. Pokoj na nebi, a sláva na výsostech.

39 Ale někteří z farizeů, kteříž tu byli v zástupu, řekli k němu: Mistře, potresci učedlníků svých.

40 I odpověděv, řekl jim: Pravímť vám: Budou-li tito mlčeti, kameníť bude volati.

41 A když se přiblížil, uzřev město, plakal nad ním,

42 Řka: Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly; ale skrytoť jest to nyní od očí tvých.

43 Nebo přijdou na tě dnové, v nichž obklíčí tě nepřátelé tvoji valem, a oblehnou tebe, a ssouží tě se všech stran.

44 A s zemí srovnají tě, i syny tvé, kteříž v tobě jsou, a nenechajíť v tobě kamene na kameni, protože jsi nepoznalo času navštívení svého.

45 A všed do chrámu, počal vymítati prodavače a kupce z něho,

46 Řka jim: Psáno jest: Dům můj dům modlitby jest, vy jste jej pak učinili peleší lotrovskou.

47 I učil na každý den v chrámě. Přední pak kněží a zákoníci i přední v lidu hledali ho zahladiti.

48 A nenalezli, co by jemu učinili. Nebo všecken lid jej sobě liboval, poslouchaje ho.

Public Domain

Bible, překlad 21. století

Zacheus

1 Ježíš přišel do Jericha a procházel jím.

2 A hle, byl tam muž jménem Zacheus, hlavní výběrčí daní a veliký boháč.

3 Toužil se podívat, kdo je Ježíš, ale kvůli davu nemohl, neboť byl malé postavy.

4 Běžel tedy napřed a vylezl na planý fíkovník, aby ho uviděl, až tudy půjde.

5 Když tam Ježíš dorazil, vzhlédl a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů. Dnes musím zůstat u tebe doma.“

6 Rychle tedy slezl a radostně ho přijal.

7 Všichni, kdo to viděli, si ale stěžovali: „To šel na návštěvu k takovému hříšníkovi?!“

8 Zacheus potom vstal a řekl Pánu: „Podívej se! Polovinu svého majetku teď dávám chudým, Pane, a kohokoli jsem nespravedlivě odíral na daních, vrátím mu to čtyřnásobně.“

9 „Dnes přišlo do tohoto domu spasení,“ řekl mu na to Ježíš. „I on je přece syn Abrahamův!

10 Syn člověka totiž přišel hledat a zachránit, co bylo ztracené.“

O hřivnách

11 Tehdy vyprávěl svým posluchačům další podobenství, protože se blížil k Jeruzalému a oni si mysleli, že se už nyní má zjevit Boží království.

12 Řekl jim: „Jeden urozený člověk odešel do daleké země, aby se odtamtud vrátil jako král.

13 Předtím si zavolal deset svých služebníků, dal jim deset hřiven* a řekl jim: ‚Hospodařte s tím, dokud nepřijdu.‘

14 Jeho krajané ho ale nenáviděli a hned vyslali poselstvo, aby vyřídilo: ‚Nechceme ho za krále!‘

15 Když se pak vrátil jako král, zavolal si služebníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, kolik kdo vydělal.

16 Přišel první a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vynesla deset hřiven.‘

17 Král odpověděl: ‚Výborně, můj dobrý služebníku! Protože jsi byl věrný v tom nejmenším, vládni deseti městům.‘

18 Přišel druhý a řekl: ‚Pane, tvá hřivna vydělala pět hřiven.‘

19 Odpověděl mu: ‚Ty buď vládcem pěti měst.‘

20 Potom přišel další a řekl: ‚Pane, zde máš svou hřivnu. Měl jsem ji uloženou v šátku,

21 neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk; vybíráš, co sis neuložil, a sklízíš, co jsi nezasel.‘

22 Král mu řekl: ‚Soudím tě podle tvých vlastních slov, zlý služebníku. Věděl jsi, že jsem přísný člověk, že vybírám, co jsem neuložil, a sklízím, co jsem nezasel?

23 Proč jsi tedy nedal mé peníze směnárníkům, abych si je po návratu vybral i s úroky?‘

24 Tehdy řekl své družině: ‚Vezměte mu tu hřivnu a dejte ji tomu, který má deset hřiven.‘

25 ‚Pane,‘ namítli, ‚vždyť už má deset hřiven.‘

26 Říkám vám: ‚Každému, kdo má, bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.

27 A ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a pobijte je přede mnou.‘“

Král na oslíku

28 Po těch slovech se vydal kupředu, vzhůru k Jeruzalému.

29 Když se přiblížil k Betfagé a k Betanii u hory zvané Olivetská, poslal dva ze svých učedníků

30 se slovy: „Jděte do vesnice před vámi. Jakmile tam přijdete, najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdy nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte.

31 Kdyby se vás někdo ptal, proč ho odvazujete, odpovězte: ‚Pán ho potřebuje.‘“

32 Poslové odešli a nalezli vše tak, jak jim řekl.

33 Když odvazovali oslátko, majitelé se jich ptali: „Proč to oslátko odvazujete?“

34 „Pán ho potřebuje,“ odpověděli.

35 Odvedli oslátko k Ježíši, přikryli je svými plášti a Ježíše posadili na ně.

36 A jak jel, prostírali své pláště na cestu.

37 Když se blížil k hřebeni Olivetské hory, odkud cesta klesá dolů, začalo celé množství učedníků hlasitě a radostně chválit Boha za všechny zázraky, které viděli.

38 Volali: „Požehnaný král, jenž přichází v Hospodinově jménu!* Pokoj na nebi a sláva na výsostech!“

39 V davu byli i někteří farizeové. Řekli mu: „Mistře, napomeň své učedníky!“

40 Odpověděl jim: „Říkám vám, že kdyby zmlkli, křičelo by kamení!“

Doupě lupičů

41 Když dorazil na hřeben a uviděl město, rozplakal se nad ním:

42 „Ó kdybys poznalo aspoň v tento svůj den, co by ti přineslo pokoj! Teď je to ale tvým očím skryto.

43 Přijdou na tebe dny, kdy tě tví nepřátelé obklíčí valem a oblehnou tě. Sevřou tě ze všech stran

44 a srovnají tě se zemí, i tvé děti v tobě. Nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas svého navštívení.“

45 Potom přišel do chrámu a začal z něj vyhánět ty, kdo tam prodávali.

46 „Je psáno,“ říkal jim, „‚Můj dům je domem modlitby,‘* ale vy jste z něj udělali ‚doupě lupičů‘!“*

47 Každý den pak učil v chrámu. Vrchní kněží, znalci Písma a přední muži z lidu zatím hledali způsob, jak ho zničit.

48 Nevěděli ale, jak to provést, protože všechen lid mu visel na rtech.

© 2009, 2015, 2017, 2020 Biblion, z.s. Version 2020.2.28