1Dieu qui châtie le coupable, ╵Eternel, Dieu qui châtie le coupable, ╵manifeste-toi!2Toi qui gouvernes la terre, ╵interviens! et viens rendre aux orgueilleux leur dû!3Combien de temps les méchants, ╵Eternel, combien de temps les méchants ╵vont-ils encore jubiler?4Les voilà qui se répandent ╵en paroles insolentes, tous ces artisans du mal ╵fanfaronnent.5Ton peuple, ils l’oppriment, ╵Eternel, et ils humilient ╵ceux qui t’appartiennent.6Ils tuent l’immigré ╵et la veuve; l’orphelin, ils l’assassinent.7Ils se disent: ╵« L’Eternel ne le voit pas, le Dieu de Jacob ╵n’y prête aucune attention! »8Réfléchissez donc, ╵gens insensés de mon peuple! Gens bornés, ╵quand aurez-vous du bon sens?9Celui qui a implanté l’oreille, ╵n’entendrait-il pas? Celui qui a formé l’œil, ╵ne verrait-il pas?10Celui qui corrige tous les peuples, ╵ne vous blâmera-t-il pas, lui qui instruit les humains?11L’Eternel connaît ╵les pensées de l’homme: elles ne sont que du vent*.12Bienheureux est l’homme, ╵Eternel, ╵que tu corriges toi-même, et à qui tu enseignes ta Loi,13pour lui donner la quiétude ╵dans les jours mauvais, jusqu’à ce que se soit creusée ╵pour le méchant une fosse.14Jamais l’Eternel ╵ne délaissera son peuple. Il n’abandonnera pas ╵celui qui lui appartient.15A nouveau, on jugera ╵selon la justice, et tous les cœurs droits ╵se conformeront à elle.16Qui m’assistera ╵contre les méchants? Qui me soutiendra ╵contre ceux qui font le mal?17Ah! si l’Eternel ╵ne m’avait pas secouru, je serais bien vite allé rejoindre ╵la demeure du silence.18Quand j’ai dit: ╵« Je vais perdre pied », dans ton amour, Eternel, ╵tu m’as soutenu.19Lorsque des pensées en foule ╵s’agitaient en moi, tes consolations ╵m’ont rendu la joie.20Pourrait-il s’allier à toi, ╵ce pouvoir injuste qui crée le malheur ╵par les décrets qu’il promulgue*?21Ils s’attroupent ╵pour attenter à la vie du juste, et pour condamner à mort ╵l’innocent.22Mais l’Eternel est pour moi ╵une forteresse, oui, mon Dieu est le rocher ╵où je trouve abri.23Il fait retomber sur eux ╵leur iniquité, il les détruira ╵par leur perversité même. Oui, l’Eternel, notre Dieu, ╵les détruira tous.
Český ekumenický překlad
BOŽE MSTITELI, HOSPODINE
1 Bože mstiteli, Hospodine, Bože mstiteli, zaskvěj se! 2 Povznes se výše, ty soudce země, dej odplatu pyšným. 3 Dlouho ještě svévolníci, Hospodine, dlouho ještě svévolníci budou jásat? 4 Chrlí drzé řeči, chvástají se všichni pachatelé ničemností 5 a deptají tvůj lid, Hospodine, činí příkoří dědictví tvému, 6 vraždí vdovu a bezdomovce, sirotky zabíjejí. 7 Říkají: „Hospodin nevidí, Bůh Jákobův to nepostřehne.“ 8 Přijdete na to, vy tupci z lidu, hlupáci, pochopíte to někdy? 9 Neslyší snad ten, jenž učinil ucho? Nedívá se snad ten, jenž vytvořil oko? 10 Neumí snad trestat ten, jenž kárá pronárody, ten, jenž učí člověka, co by měl vědět? 11 Hospodin zná smýšlení lidí; jsou pouhý vánek. 12 Blaze muži, jehož, Hospodine, káráš, jehož svým zákonem vyučuješ: 13 Dopřeješ mu klidu ve zlých dnech, zatímco se bude kopat jáma svévolníku. 14 Vždyť Hospodin lid svůj neodvrhne, své dědictví neopustí. 15 Na soudu opět zavládne spravedlnost, půjdou za ní všichni, kteří mají přímé srdce. 16 Kdo se mne zastane proti zlovolníkům? Kdo se za mne postaví proti pachatelům ničemností? 17 Kdyby mi Hospodin nepomáhal, zakrátko bych bydlel v říši ticha. 18 Řeknu-li: „Už ujíždí mi noha,“ podepře mě tvé milosrdenství, Hospodine. 19 Když v mém nitru roste neklid, naplní mě útěcha tvá potěšením. 20 Může být tvým spojencem trůn zhouby, který proti právu jen trápení plodí? 21 Napadají duši spravedlivou, nevinnou krev viní ze svévole. 22 Ale Hospodin je můj hrad nedobytný, můj Bůh je má útočištná skála. 23 Obrátí proti nim jejich ničemnosti, umlčí je jejich vlastní zlobou, umlčí je Hospodin, Bůh náš!
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.