1Méditation* d’Asaph*. Pourquoi, ô Dieu, ╵nous délaisser sans cesse? Pourquoi t’irrites-tu contre nous, le troupeau ╵dont tu es le berger?2Souviens-toi de ton peuple que tu t’es acquis autrefois: ╵cette tribu que tu as délivrée ╵pour en faire ton patrimoine. Souviens-toi du mont de Sion ╵où tu as fixé ton séjour!3Viens visiter ces lieux ╵qui sont toujours en ruine: l’ennemi a tout saccagé ╵au sanctuaire*.4Tes adversaires ont rugi ╵au lieu où l’on te rencontrait, et ils y ont dressé leurs étendards ╵en signe de victoire.5Ils ont été pareils à ceux qui lèvent la cognée pour abattre les arbres d’un bosquet.6Tous les ouvrages taillés dans le bois*, ╵ils les ont mis en pièces, à coups de haches et de masses.7Ils ont mis le feu à ton sanctuaire, ils ont rasé et profané ╵le lieu où tu demeures.8Ils pensaient en eux-mêmes: ╵« Nous les détruirons tous ensemble! » Ils ont brûlé dans le pays tous les endroits ╵où l’on rendait un culte à Dieu.9Nous ne voyons plus de signes miraculeux. Et il n’y a plus de prophètes. Personne parmi nous ne sait ╵combien de temps encore ╵tout cela durera.10Jusques à quand, ô Dieu, ╵l’agresseur blasphémera-t-il? L’ennemi pourra-t-il ╵t’insulter sans relâche?11Pourquoi te retiens-tu d’intervenir? Ne reste donc pas inactif: ╵viens les exterminer!12Pourtant, Dieu est mon Roi ╵depuis les temps anciens, il est l’auteur d’actes de délivrance ╵au milieu du pays!13C’est toi qui as fendu la mer ╵par ta puissance! C’est toi qui as brisé les crânes ╵des monstres sur les eaux!14Toi qui as fracassé les têtes ╵du grand dragon marin*, et qui l’as donné en pâture aux animaux sauvages du désert*!15Toi qui as fait jaillir des sources ╵et des eaux en torrent*! Toi qui as desséché le lit ╵des fleuves permanents*!16A toi le jour, à toi la nuit! Toi qui as mis en place ╵la lune et le soleil.17C’est toi qui as fixé ╵les bornes de la terre, tu as fait l’été et l’hiver!18Souviens-toi donc, ô Eternel, ╵que l’ennemi t’a insulté, qu’un peuple d’insensés ╵t’a outragé!19Ne livre pas aux bêtes fauves ╵ta tourterelle*, n’oublie pas indéfiniment ╵le sort des affligés ╵qui t’appartiennent!20Mais considère ton alliance*, ╵car la mesure est comble! Les lieux retirés du pays sont des repaires de violence*.21Ne laisse pas les opprimés ╵repartir dans la honte! Que le pauvre et le malheureux ╵aient lieu de te louer!22Debout, ô Dieu! défends ta cause! Souviens-toi des insultes que, tout au long du jour, ╵les insensés t’adressent.23N’oublie pas les clameurs ╵de tous tes adversaires, ni le tumulte que tes ennemis ╵font monter constamment.
Český ekumenický překlad
BOŽE, ZANEVŘEL JSI NA NÁS NATRVALO?
1 Poučující, pro Asafa. Bože, zanevřel jsi na nás natrvalo? Tvůj hněv dýmá proti ovcím, které paseš. 2 Rozpomeň se na svou pospolitost, kterou jsi před věky získal, na svůj dědičný kmen, jejž sis vykoupil, na horu Sijón, kde bydlíš. 3 Zaměř kroky vzhůru k trvající spoušti, ve svatyni nepřítel vše zničil. 4 Ve tvém shromáždění zněl řev protivníků, svá vítězná znamení tu postavili. 5 Ví se, že tak, jako když se zvedá širočina vzhůru v spleti stromů, 6 nyní otloukali řezby ve svatyni sekerou a mlatem. 7 Tvou svatyni podpálili a příbytek tvého jména znesvětili, strhli k zemi. 8 V srdci si řekli: „Jejich rod úplně vyhubíme !“ Vypálili všechna místa Božích shromáždění v zemi. 9 Svá znamení nevidíme, proroka už není, neví nikdo z nás, co přijde. 10 Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? Smí nepřítel znevažovat trvale tvé jméno? 11 Proč stahuješ ruku nazpět? Zvedni svou pravici z klína, skoncuj s nimi! 12 Bůh je můj Král odedávna, on uprostřed země koná spásné činy. 13 Svou mocí jsi rozkymácel moře, drakům na vodách roztříštils hlavy, 14 rozdrtil jsi hlavy livjátana, dals ho sežrat hordě divé sběře, 15 rozpoltil jsi skálu, vytryskl pramen i potok, vysušil jsi mocné říční toky. 16 Tobě patří den, i noc je tvoje, tys upevnil světlo noci i slunce, 17 ty sám jsi vytyčil veškerá pomezí země, vytvořils léto i zimu. 18 Hospodine, rozpomeň se na rouhání nepřítele, na zbloudilý lid, jenž znevážil tvé jméno. 19 Nevydávej život své hrdličky dravci, na život svých ponížených nikdy nezapomeň, 20 přihlédni ke smlouvě! Plno doupat násilí je v temných koutech země. 21 Kéž zdeptaný není znovu tupen, ponížený ubožák ať chválí tvoje jméno! 22 Povstaň, Bože, a své pře se ujmi, rozpomeň se, že ti bloud utrhá denně. 23 Nezapomeň na křik protivníků, na ten ustavičně stoupající hukot útočníků!
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.