1Un psaume de David, pour se rappeler au souvenir de Dieu.2Eternel, dans ta colère, ╵ne me punis pas, et, dans ton indignation, ╵ne me châtie pas!3Vois: tes flèches m’ont atteint, ta main m’a frappé:4en mon corps, ╵plus rien n’est intact ╵sous l’effet de ta colère, dans mes membres, rien n’est sain, ╵mon péché en est la cause.5Je suis submergé ╵par mes fautes, elles sont un poids ╵bien trop lourd pour moi.6Mes plaies infectées suppurent: ma folie en est la cause.7Triste, accablé, abattu, je me traîne tout le jour,8je sens un feu dans mes reins, plus rien n’est intact en moi.9Je suis à bout, écrasé, j’ai le cœur en désarroi, ╵je ne cesse de gémir.10Eternel, tous mes désirs ╵je te les ai présentés, et tous mes soupirs ╵sont connus de toi.11Mon cœur bat violemment ╵et mes forces m’abandonnent, mes yeux ont perdu ╵toute leur lumière.12Ma plaie écarte de moi ╵mes amis, mes compagnons, ceux qui me sont les plus proches ╵restent loin de moi.13Ceux qui veulent me tuer ╵m’ont tendu des pièges, ceux qui cherchent mon malheur ╵parlent pour me nuire, ils murmurent des mensonges ╵à longueur de jour.14Pourtant, moi je fais le sourd ╵pour ne pas entendre, je reste la bouche close ╵comme si j’étais muet.15Je suis comme un homme ╵qui ne peut entendre et ne répond pas.16Car c’est sur toi, Eternel, ╵que je compte. Tu me répondras, ╵ô Seigneur, mon Dieu.17J’avais demandé: ╵« Qu’ils ne puissent pas ╵rire de mon sort, s’exalter à mes dépens ╵lorsque je chancelle. »18Me voici près de tomber, ma douleur est toujours là.19Oui, je reconnais ma faute, mon péché m’angoisse,20alors que mes ennemis ╵sont pleins de vie, pleins de force, et qu’ils sont nombreux ╵à me haïr sans raison.21Ceux qui me rendent le mal ╵pour le bien que j’accomplis me font le reproche ╵de vouloir chercher le bien.22Eternel, ╵ne me laisse pas, ô mon Dieu, ╵ne te tiens pas loin de moi!23Viens en hâte à mon secours, toi mon Seigneur, mon Sauveur!
Český ekumenický překlad
NEKÁREJ MĚ, HOSPODINE, VE SVÉM ROZLÍCENÍ
1 ŽalmDavidův, k připamatování. 2 Nekárej mě, Hospodine, ve svém rozlícení, netrestej mě ve svém rozhořčení, 3 neboť na mě dopadly tvé šípy, těžce na mě dopadla tvá ruka. 4 Pro tvůj hrozný hněv už není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích pokoje nemá jediná kost ve mně. 5 Nad hlavu mi přerostly mé nepravosti, jako těžké břemeno mě tíží. 6 Páchnou, hnisají mé rány pro mou pošetilost. 7 Zhrouceně, až k zemi sehnut celé dny se sklíčen smutkem vláčím. 8 Mé ledví je v jednom ohni, nezbylo nic zdravého v mém těle. 9 Jsem ochromen, zcela zdeptán, křičím a mé srdce sténá. 10 Před sebou máš, Panovníku, všechny moje tužby a můj nářek utajen ti není. 11 Selhává mi srdce, opouští mě síla a mým očím hasne světlo. 12 Kdo mě milovali, moji druzi, odtáhli se pro mou ránu, moji nejbližší opodál stojí. 13 Ti, kdo mi o život ukládají, nastražili léčku, kdo mi chtějí škodit, vedou zhoubné řeči, po celé dny vymýšlejí záludnosti. 14 Já však neslyším, jsem jako hluchý, jako němý, ani ústa neotevřu. 15 Stal se ze mne člověk, který neslyší a neodmlouvá, 16 neboť na tebe jen, Hospodine, čekám, Panovníku, Bože můj, kéž bys odpověděl! 17 Pravím: Ať nemají ze mne radost, budou se nade mne vypínat, uklouzne-li mi noha. 18 Můj pád je už blízko, stále mám před sebou svoji bolest. 19 Přiznávám se ke své nepravosti a svého hříchu se lekám. 20 Moji nepřátelé životem jen kypí, mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí. 21 Ti, kdo odplácejí za dobrotu zlobou, za to, že se snažím o dobro, mě osočují. 22 Hospodine, ty mě neopouštěj, nevzdaluj se ode mne, můj Bože, 23 na pomoc mi pospěš, Panovníku, moje spáso!
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.