Psalm 119 | La Bible du Semeur

La Loi de l’Eternel est parfaite

1 Heureux les hommes ╵qui ont une conduite intègre et suivent dans leur vie ╵la Loi de l’Eternel.* 2 Heureux les hommes ╵qui suivent ses préceptes et cherchent à lui plaire ╵de tout leur cœur. 3 Ils ne commettent pas le mal, ils suivent les chemins ╵que Dieu leur a tracés. 4 Tu as promulgué tes décrets pour qu’on les respecte avec soin. 5 Que j’aie assez de fermeté pour observer tes ordonnances! 6 Alors je n’aurai pas de honte lorsque je considérerai ╵tous tes commandements. 7 Je te célébrerai ╵dans la droiture de mon cœur en étudiant ╵tes justes articles de droit. 8 J’observerai fidèlement ╵tes ordonnances. Ne m’abandonne pas ╵complètement! 9 Comment, quand on est jeune, ╵avoir une vie pure? C’est en se conformant à ta parole. 10 Je veux te plaire ╵de tout mon cœur, ne permets pas que je dévie ╵de tes commandements! 11 Je garde ta parole ╵tout au fond de mon cœur pour ne pas pécher contre toi. 12 Béni sois-tu, ô Eternel! Enseigne-moi tes ordonnances! 13 Mes lèvres énumèrent toutes les lois ╵que tu as prononcées. 14 J’ai de la joie ╵à suivre tes préceptes autant que si je possédais tous les trésors. 15 Je veux méditer sur tes directives, et fixer mes regards ╵sur les voies que tu traces. 16 Je trouve un grand plaisir ╵dans ce que tu prescris et je ne veux jamais ╵oublier ta parole. 17 Fais du bien à ton serviteur, ╵accorde-moi de vivre: je me conformerai ╵à ta parole! 18 Ouvre mes yeux ╵pour que je voie de ta Loi les merveilles! 19 Je suis étranger sur la terre: ne me cache pas tes commandements! 20 Je brûle en tout temps du désir de connaître tes lois. 21 Tu menaces ces orgueilleux maudits qui s’écartent de tes commandements. 22 Délivre-moi ╵du déshonneur et du mépris, car j’observe tes lois! 23 Quand même des puissants ╵délibéreraient contre moi, ton serviteur encore ╵méditerait tes ordonnances. 24 Tes préceptes font mes délices, ils sont mes conseillers. 25 Je suis collé à la poussière, sauve ma vie ╵selon ce que tu as promis! 26 Je t’ai exposé ma conduite, ╵et tu m’as répondu; apprends-moi tes commandements! 27 Fais-moi discerner le chemin ╵tracé par tes décrets pour que je réfléchisse ╵à tes prodiges! 28 Je suis accablé de chagrin, relève-moi ╵conformément à ta parole! 29 Détourne-moi ╵du chemin du mensonge et, dans ta grâce, ╵fais que je vive ╵selon ta Loi! 30 J’ai choisi le chemin ╵de la fidélité, je me conforme ╵à tes décrets. 31 Je me tiens attaché ╵à tes édits; épargne-moi la honte, ╵ô Eternel! 32 Je veux courir sur le chemin ╵de tes commandements, car tu m’en donnes ╵une large compréhension. 33 O Eternel, enseigne-moi ╵le chemin de tes ordonnances, et je le suivrai jusqu’au bout. 34 Donne-moi du discernement ╵et j’obéirai à ta Loi; je la suivrai de tout mon cœur. 35 Fais-moi marcher sur le sentier ╵de tes commandements, car je m’y plais! 36 Veuille incliner mon cœur ╵vers tes enseignements plutôt que vers le profit matériel! 37 Détourne mes regards ╵des choses vaines, et fais-moi vivre ╵dans les voies que tu as tracées*! 38 Accomplis pour ton serviteur ╵ce que tu as promis en faveur de ceux qui te craignent! 39 Ecarte loin de moi ╵la honte qui m’effraie; tes lois ne sont-elles pas bonnes? 40 J’ai une vraie passion ╵pour tes commandements, dans ta justice, ╵sauve ma vie! 41 Que ton amour, ô Eternel, ╵s’étende jusqu’à moi, et ton salut ╵selon ce que tu as promis, 42 et je pourrai répondre ╵à celui qui m’outrage, car j’ai mis ma confiance ╵en ta parole. 43 Ne laisse pas ma bouche ╵s’écarter de la vérité, car je me fonde sur tes lois. 44 J’observerai ta Loi sans cesse et pour toujours, 45 alors je pourrai vivre ╵dans la vraie liberté, car j’ai à cœur ╵de suivre tes préceptes. 46 Je parlerai ╵de tes édits ╵devant des rois sans éprouver de honte. 47 Je ferai mes délices ╵de tes commandements, que j’aime. 48 Je tends les mains ╵vers tes commandements ╵que j’aime. Je veux méditer sur tes ordonnances. 49 Rappelle-toi ╵ce que tu as dit à ton serviteur et qui m’a donné l’espérance. 50 Dans ma misère, ╵mon réconfort, c’est que ta parole me fera vivre. 51 Des orgueilleux ╵se sont moqués de moi ╵sans aucune mesure; je ne dévie pas de ta Loi. 52 Je me souviens des ordonnances ╵que tu nous as données jadis, ô Eternel, ╵j’en suis réconforté. 53 Je suis vivement indigné ╵en voyant les méchants qui délaissent ta Loi. 54 Je fais de tes préceptes ╵le sujet de mes chants dans mon lieu de séjour. 55 La nuit, ô Eternel, ╵je pense à toi, j’observerai ta Loi. 56 La part qui me revient c’est de me conformer ╵à tes commandements. 57 Mon lot, ô Eternel, ╵je le redis, c’est d’obéir à tes paroles. 58 Je t’implore de tout mon cœur; oh! fais-moi grâce ╵selon ce que tu as promis! 59 J’ai réfléchi à ma conduite et je règle mes pas ╵sur tes commandements. 60 Je m’empresse sans différer d’obéir à tes lois. 61 Les filets des méchants ╵m’ont enserré sans que j’oublie ta Loi. 62 Au cœur de la nuit, je me lève ╵afin de te louer à cause de tes justes lois. 63 Je suis l’ami ╵de tous ceux qui te craignent, de ceux qui obéissent ╵à tes décrets. 64 Eternel, ton amour ╵remplit la terre. Enseigne-moi tes ordonnances! 65 Tu as traité avec bonté ╵ton serviteur, conformément à ta parole, ╵ô Eternel! 66 Enseigne-moi ╵le bon sens et la connaissance, car je me fie ╵à tes commandements. 67 Avant d’être humilié, ╵je faisais fausse route, mais maintenant, ╵je me conforme à ta parole. 68 Que tu es bon et bienfaisant: enseigne-moi tes ordonnances! 69 Des orgueilleux inventent ╵contre moi des mensonges, mais moi, de tout mon cœur, ╵je suis fidèle à tes décrets. 70 Leur cœur est insensible. Mais quant à moi, ╵ta Loi fait mes délices. 71 Il m’était bon d’être affligé afin d’apprendre tes préceptes. 72 La Loi que tu as édictée ╵est pour moi plus précieuse que mille objets d’or et d’argent. 73 Tes mains m’ont façonné ╵et affermi, accorde-moi l’intelligence ╵pour que j’apprenne tes commandements! 74 En me voyant, ╵ceux qui te craignent ╵se réjouissent, car je me fie à ta parole. 75 Je sais, ô Eternel, ╵que tes décrets sont justes: si tu m’as affligé, ╵c’est par fidélité. 76 Que ton amour ╵soit ma consolation conformément à ta promesse ╵envers ton serviteur! 77 Témoigne-moi ta compassion ╵pour que je vive, puisque ta Loi fait mes délices. 78 Honte à ces orgueilleux ╵qui me maltraitent sans raison! Moi, je médite ╵sur tes commandements. 79 Qu’ils reviennent à moi ╵ceux qui te craignent*, ceux qui connaissent tes édits! 80 Que mon cœur soit intègre ╵pour suivre tes préceptes, afin que je ne sois pas dans la honte. 81 Je languis après ton salut, je fais confiance à ta parole. 82 Mes yeux s’épuisent ╵à guetter ta parole. Je me demande: ╵« Quand viendras-tu me consoler? » 83 Je suis semblable ╵à une outre enfumée*, pourtant je ne délaisse pas ╵tes ordonnances. 84 Combien ton serviteur ╵a-t-il de jours à vivre? Quand viendras-tu juger ╵ceux qui me persécutent? 85 Des orgueilleux ╵m’ont creusé une trappe au mépris de ta Loi. 86 Tous tes commandements ╵sont dignes de confiance. Mais on me persécute ╵en disant des mensonges: ╵viens donc à mon secours! 87 Encore un peu ╵et ils me terrassaient, mais je n’ai pas abandonné ╵tes ordonnances. 88 Sauve ma vie ╵dans ton amour afin que j’obéisse ╵à tes commandements! 89 Eternel, ta parole ╵est fondée dans le ciel et pour toujours, 90 et ta fidélité ╵demeure d’âge en âge: tu as fondé la terre, ╵elle subsiste. 91 Selon tes ordres, ╵tout subsiste aujourd’hui, et tout, dans l’univers, ╵se tient à ton service. 92 Si je n’avais pas fait ╵de ta Loi mes délices, j’aurais péri ╵suite à mon affliction. 93 Jamais, je n’oublierai ╵tes ordonnances, car c’est par elles ╵que tu me vivifies. 94 Je suis à toi: viens me sauver! Car je m’applique ╵à suivre tes préceptes. 95 Des méchants préparent ma perte, moi, je reste attentif ╵à tes édits. 96 J’ai constaté ╵que les choses parfaites ╵ont toutes leurs limites; mais ton commandement ╵est d’une très large portée. 97 Oh! que j’aime ta Loi! Je la médite tout le jour. 98 Ton commandement me rend sage, ╵plus que mes ennemis, car il m’accompagne toujours. 99 Je suis plus avisé ╵que tous mes maîtres, car je médite tes édits. 100 Et j’ai plus de discernement ╵que les vieillards, parce que j’obéis ╵à tes commandements. 101 Mes pas évitent ╵tous les sentiers du mal pour obéir à ta parole. 102 Je ne m’écarte pas ╵des lois que tu établis, car tu m’enseignes. 103 Que ta parole est douce ╵à mon palais! Elle est meilleure que le miel. 104 J’ai du discernement ╵grâce à tes ordonnances; c’est pourquoi je déteste ╵tout sentier mensonger. 105 Ta parole est comme une lampe ╵qui guide tous mes pas, elle est une lumière ╵éclairant mon chemin. 106 J’ai promis solennellement ╵– et je tiendrai promesse – d’obéir à tes justes lois. 107 Je suis bien affligé; ô Eternel, sauve ma vie ╵conformément à ta parole. 108 Accueille avec faveur, ╵ô Eternel, ╵ma prière comme une offrande et enseigne-moi tes décrets! 109 Ma vie est sans cesse en danger, mais je n’oublie rien de ta Loi. 110 Des méchants m’ont tendu des pièges, mais je ne dévie pas ╵de tes commandements. 111 Tes décrets restent pour toujours ╵mon bien précieux: et ils font la joie de mon cœur. 112 J’ai pris la décision ╵d’appliquer tes décrets, pour toujours, jusqu’au bout. 113 Je hais les indécis, et c’est ta Loi que j’aime. 114 Tu es mon refuge et mon bouclier, je fais confiance à ta parole. 115 Eloignez-vous de moi, ╵vous tous qui commettez le mal! J’obéirai ╵aux commandements de mon Dieu! 116 Soutiens-moi selon ta promesse, ╵et je vivrai; que mon espoir ╵ne tourne jamais à ma confusion. 117 Sois mon appui ╵pour que je sois sauvé, je porterai toujours mon attention ╵sur tes décrets. 118 Ceux qui s’écartent de tes ordonnances, ╵tu les rejettes tous, car leur dessein n’est que mensonge. 119 Tu ôtes comme des scories ╵tous les méchants ╵qui vivent sur la terre, c’est pourquoi j’aime tes édits. 120 L’effroi que tu m’inspires ╵me fait frémir; je crains tes jugements. 121 Mes actions ont été réglées ╵par la droiture et la justice; ne m’abandonne pas ╵aux hommes qui m’oppriment! 122 Prends en charge ton serviteur: ╵pour faire son bonheur; ne laisse pas ╵des gens orgueilleux m’opprimer! 123 Mes yeux s’épuisent ╵à guetter ton secours et selon ta promesse, ╵la manifestation ╵de ta justice. 124 Agis envers ton serviteur ╵conformément à ton amour: enseigne-moi tes ordonnances! 125 Je suis ton serviteur: ╵accorde-moi l’intelligence afin que j’assimile tes décrets. 126 C’est le moment d’agir, ╵ô Eternel, car on viole ta Loi! 127 C’est pourquoi, j’aime tes commandements plus que l’or, oui, plus que l’or fin. 128 Oui, c’est pourquoi je trouve justes ╵toutes tes ordonnances, et je déteste ╵tout sentier de mensonge. 129 Tes lois sont des merveilles, aussi je les observe. 130 Quand on découvre tes paroles, ╵c’est la lumière; les gens sans expérience ╵y trouvent le discernement. 131 J’ouvre la bouche ╵et je soupire, tant je désire tes commandements. 132 Regarde-moi et fais-moi grâce selon ce qui est juste* ╵pour ceux qui t’aiment! 133 Veuille affermir mes pas ╵par ta parole* et qu’aucun mal ╵ne puisse m’asservir. 134 Libère-moi ╵de l’oppression des hommes et moi, je me conformerai ╵à tes commandements. 135 Montre-toi favorable ╵envers ton serviteur: enseigne-moi tes ordonnances! 136 Mes yeux répandent ╵des flots de larmes, car on n’observe pas ta Loi. 137 Eternel, tu es juste, et tes décrets ╵sont conformes à la droiture. 138 Tu as fondé tes ordonnances ╵sur la justice, et elles sont très sûres. 139 Pour moi, je suis saisi ╵de la plus vive indignation à l’égard de mes ennemis, ╵car ils négligent tes paroles. 140 Ta parole est pleinement éprouvée, c’est pourquoi ton serviteur l’aime. 141 Je suis petit et méprisé, mais je n’oublie pas tes préceptes. 142 Ta justice est juste à jamais, ta Loi est vérité. 143 Je suis dans la détresse, ╵l’angoisse me saisit, mais tes commandements ╵font mes délices. 144 La justice de tes édits ╵est éternelle, donne-moi du discernement ╵et je vivrai. 145 Je t’invoque de tout mon cœur: ╵Eternel, réponds-moi, et j’observerai tes décrets. 146 Oui, je t’invoque, ╵veuille me secourir; et moi, je me conformerai ╵à tes édits. 147 Je me lève avant l’aube ╵pour implorer ton aide, je fais confiance à ta parole. 148 Avant la fin des veilles de la nuit, ╵mes yeux sont déjà éveillés pour méditer sur tes paroles. 149 Dans ton amour, écoute-moi! O Eternel, ╵sauve ma vie ╵conformément à ta justice! 150 Des gens aux desseins criminels* ╵me serrent de tout près, ils se tiennent loin de ta Loi. 151 Mais toi, Eternel, tu es proche; tous tes commandements ╵sont vérité. 152 Depuis longtemps, ╵tes ordonnances m’ont appris que tu les as établies pour toujours. 153 Considère mon affliction, ╵délivre-moi puisque je n’oublie pas ta Loi. 154 Défends ma cause, ╵délivre-moi et sauve-moi la vie ╵selon ce que tu as promis! 155 Le salut est loin des méchants car ils négligent tes décrets. 156 Ta compassion est grande, ╵ô Eternel, sauve-moi donc la vie ╵conformément à tes principes de justice! 157 Mes ennemis, ╵ceux qui me persécutent ╵sont innombrables, mais je ne dévie pas ╵de tes édits. 158 Je vois avec dégoût des traîtres qui n’obéissent pas ╵à ta parole. 159 Mais considère ╵combien j’aime tes ordonnances! O Eternel, ╵dans ton amour, ╵sauve ma vie! 160 Ta parole dans sa totalité ╵est vérité, et tout le droit ╵que tu as établi ╵dans ta justice ╵est éternel. 161 Sans raison, des puissants ╵me persécutent, mais je ne tremble ╵qu’à ta parole. 162 Je fais ma joie de ta parole comme celui qui trouve ╵un grand trésor, 163 mais je hais le mensonge, ╵je le déteste, et c’est ta Loi que j’aime. 164 Sept fois par jour, ╵je redis tes louanges à cause de tes justes lois. 165 Grande est la paix ╵de celui qui aime ta Loi: aucun obstacle ╵ne le fait trébucher. 166 Je compte sur toi, Eternel, ╵pour me sauver, et j’exécute tes commandements. 167 J’obéis à tes ordonnances car je les aime ╵intensément. 168 Je me conforme à tes décrets ╵et à tes ordonnances, car toute ma conduite, ╵tu la connais. 169 Que mon appel à l’aide, ╵ô Eternel, ╵parvienne jusqu’à toi! Donne-moi du discernement ╵conformément à ta promesse! 170 Que ma supplication ╵parvienne jusqu’à toi! Délivre-moi ╵selon ce que tu as promis! 171 Que la louange ╵jaillisse de mes lèvres, car tu m’enseignes tes décrets. 172 Oui, que ma langue ╵célèbre ta parole: tous tes commandements sont justes. 173 Par ta puissance, ╵viens à mon aide, car j’ai choisi de suivre ╵tes directives. 174 Je désire ardemment ╵que tu me sauves, ╵ô Eternel! Ta Loi fait mes délices. 175 Oh! que je vive ╵pour te louer! Et que tes lois ╵me soient en aide! 176 Je suis errant ╵comme une brebis égarée; ╵oh! viens chercher ton serviteur! car je n’oublie aucun ╵de tes commandements.

Český ekumenický překlad

BLAZE TĚM, KDO VEDOU BEZÚHONNÝ ŽIVOT

1 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon. 2 Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem. 3 Ti podlosti nepáchají, jeho cestami se berou. 4 Ty jsi vydal svá ustanovení, aby se přesně dodržovala. 5 Kéž jsou moje cesty pevně zaměřeny k dodržování tvých nařízení. 6 Nebudu zahanben tehdy, budu-li brát zřetel na všechna tvá přikázání. 7 Z přímého srdce ti vzdávám chválu, že se smím učit tvým spravedlivým soudům. 8 Chci tvá nařízení dodržovat, jen mě nikdy neopouštěj! (Bét) 9 Jak si mladík udrží svou stezku čistou? Musí se vždy držet tvého slova. 10 Dotazuji se na tvoji vůli celým srdcem, nedej, abych zbloudil od tvých přikázání. 11 Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit. 12 Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 13 Mé rty budou vypravovat o všech soudech tvých úst. 14 Veselím se z cesty tvých svědectví více než ze všeho jmění. 15 O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky. 16 Nařízení tvá jsou pro mne potěšením, nezapomínám na tvé slovo. (Gimel) 17 Zastávej se svého služebníka a budu žít, chci se držet tvého slova. 18 Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého. 19 Jsem na zemi jenom hostem, neukrývej přede mnou svá přikázání. 20 V duši se stravuji touhou po tvých soudech v každé době. 21 Oboříš se na opovážlivce, na proklatce, kteří pobloudili od tvých přikázání. 22 Sejmi ze mne potupu a pohrdání, neboť tvá svědectví zachovávám. 23 I když vládci zasednou a umluví se na mě, tvůj služebník bude přemýšlet o tvých nařízeních, 24 tvá svědectví budou nadále mým potěšením, jsou to moji rádci. (Dálet) 25 Do prachu je přitisknuta moje duše, zachovej mi život podle svého slova. 26 Vyprávěl jsem o svých cestách – tys mi odpověděl, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 27 Dej mi porozumět cestě svých ustanovení, chci přemýšlet o tvých divuplných činech. 28 Moje duše se rozplývá žalem, pozvedni mě podle svého slova. 29 Odvrať ode mne cesty klamu, podle svého Zákona se nade mnou smiluj. 30 Zvolil jsem si cestu věrnosti, stavím si před oči tvé soudy. 31 Přimkl jsem se k tvým svědectvím, nedej, Hospodine, abych byl zahanben! 32 Poběžím cestou tvých přikázání, dal jsi mému srdci volnost. (Hé) 33 Ukaž mi cestu svých nařízení, Hospodine, důsledně ji budu zachovávat. 34 Dej mi rozum a budu tvůj Zákon zachovávat, budu se ho držet celým srdcem. 35 Veď mě po cestě svých přikázání, oblíbil jsem si ji. 36 Ke svým svědectvím nakloň mé srdce, nikoli k zištnosti. 37 Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život. 38 Splň své slovo svému služebníku, jenž žije v tvé bázni. 39 Odvrať ode mne potupu, které se lekám, tvé soudy jsou dobrotivé. 40 Po tvých ustanoveních tak toužím, svou spravedlností mi zachovej život. (Vav) 41 Kéž na mě sestoupí tvé milosrdenství, Hospodine, i tvá spása, jak jsi řekl, 42 a já dám odpověď tomu, kdo mě tupí, neboť doufám ve tvé slovo. 43 Nikdy nezbavuj má ústa slova pravdy, neboť čekám na tvůj soud. 44 Tvého Zákona se budu držet ustavičně, navěky a navždy. 45 Volně budu chodit, na tvá ustanovení se dotazuji. 46 O tvých svědectvích před králi budu mluvit a nebudu zahanben. 47 Tvá přikázání jsou pro mne potěšením, já jsem si je zamiloval. 48 Dlaně vztahuji k tvým přikázáním, já jsem si je zamiloval, chci přemýšlet o tvých nařízeních. (Zajin) 49 Pamatuj na slovo dané svému služebníku, jímž jsi ve mně očekávání vzbudil. 50 Je mi útěchou v mém pokoření, že tvá řeč mi zachová život. 51 Opovážlivci se mi velice posmívají, já se od tvého Zákona neuchýlím. 52 Připomínám si tvé dávné soudy, Hospodine, v tom útěchu najdu. 53 Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon. 54 Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem. 55 V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím. 56 Mně připadl tento úkol: ustanovení tvá zachovávat. (Chet) 57 Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov. 58 O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl. 59 Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy. 60 Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat. 61 Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon. 62 Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy. 63 Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží. 64 Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. (Tet) 65 Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine. 66 Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím. 67 Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl. 68 Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 69 Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem. 70 Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením. 71 Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením. 72 Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra. (Jod) 73 Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním. 74 Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo. 75 Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou. 76 Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl. 77 Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením. 78 Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím. 79 Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají. 80 Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben. (Kaf) 81 Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo. 82 Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš? 83 Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl. 84 Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud? 85 Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon. 86 Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz! 87 Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím. 88 Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet. (Lámed) 89 Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo. 90 Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí. 91 Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci. 92 Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul. 93 Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život. 94 Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji. 95 Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím. 96 Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor. (Mém) 97 Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím. 98 Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje. 99 Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích. 100 Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám. 101 Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova. 102 Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu. 103 Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa. 104 Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu. (Nún) 105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku. 106 Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů. 107 Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život. 108 Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům. 109 Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon. 110 Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil. 111 Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce. 112 V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků. (Sámek) 113 Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon. 114 Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo. 115 Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha. 116 Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj. 117 Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení. 118 Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou. 119 Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví. 120 Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů. (Ajin) 121 Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují. 122 Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali. 123 Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti. 124 Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 125 Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví. 126 Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje. 127 Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí. 128 Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu. (Pé) 129 Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává. 130 Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti. 131 Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních. 132 Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno. 133 Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne. 134 Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet. 135 Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. 136 Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon. (Çáde) 137 Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech. 138 Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda. 139 Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova. 140 Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval. 141 Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk, avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl. 142 Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda. 143 Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením. 144 Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít. (Kóf) 145 Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat. 146 Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet. 147 Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo. 148 Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl. 149 Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život. 150 Blíží se už, kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého. 151 Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda. 152 Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ. (Réš) 153 Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám. 154 Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl. 155 Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení. 156 Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život. 157 Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím. 158 Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl. 159 Hleď, jak jsem si tvá ustanovení zamiloval, Hospodine, podle svého milosrdenství mi zachovej život. 160 To hlavní v tvém slovu je pravda, každý soud tvé spravedlnosti je věčný. (Šín) 161 Bez důvodů mě pronásledují velmožové, mé srdce má strach jen z tvého slova. 162 Veselím se z toho, co jsi řekl, jako ten, kdo našel velkou kořist. 163 Nenávidím klam, hnusí se mi, miluji tvůj Zákon. 164 Chválívám tě sedmkráte za den za tvé spravedlivé soudy. 165 Hojný pokoj mají ti, kdo milují tvůj Zákon, o nic neklopýtnou. 166 S nadějí vyhlížím tvoji spásu, Hospodine, a tvá přikázání plním. 167 Má duše se drží tvých svědectví, velice jsem si je zamiloval. 168 Tvých ustanovení a tvých svědectví se držím, máš před sebou všechny moje cesty. (Táv) 169 Kéž mé bědování dolehne až k tobě, Hospodine, dej mi rozum podle svého slova. 170 Kéž má prosba dojde k tobě, vysvoboď mě, jak jsi řekl. 171 Chvalozpěv ať vytryskne mi ze rtů, neboť mě svým nařízením učíš. 172 Ať můj jazyk opěvuje, co jsi řekl, všechna tvá přikázání jsou spravedlivá. 173 Na pomoc mi podej svoji ruku, tvá ustanovení jsem si zvolil. 174 Hospodine, toužím po tvé spáse, tvůj Zákon je pro mne potěšením. 175 Kéž má duše žije a může tě chválit; kéž mi pomáhají tvoje soudy. 176 Bloudím jako zatoulané jehně, hledej svého služebníka, vždyť jsem na tvá přikázání nezapomněl!

Psalm 119 | La Bible du Semeur Český ekumenický překlad

La Loi de l’Eternel est parfaite

BLAZE TĚM, KDO VEDOU BEZÚHONNÝ ŽIVOT