Psalm 102 | La Bible du Semeur

Prière d’un malheureux

1 Prière d’une personne dans l’affliction qui se sent défaillir et qui expose sa plainte devant l’Eternel*. 2 O Eternel, ╵écoute ma prière et que mon appel au secours ╵parvienne jusqu’à toi! 3 Ne te détourne pas de moi ╵en ce jour où je suis dans la détresse, tends vers moi ton oreille ╵au jour où je t’appelle. Hâte-toi de répondre! 4 Comme une fumée, mes jours passent. J’ai comme un brasier dans les os. 5 Mon cœur est brisé, desséché, ╵comme l’herbe fauchée. J’en oublie de manger ma nourriture. 6 A force de gémir, je n’ai que la peau sur les os. 7 Je suis devenu comparable ╵à la corneille du désert, je suis pareil au chat-huant ╵qui hante les lieux désolés. 8 Je reste privé de sommeil, je ressemble à un oisillon ╵resté seul sur un toit. 9 Mes ennemis ne cessent ╵de m’insulter, ils se moquent de moi ╵et maudissent les gens ╵en leur souhaitant mon sort. 10 Je me nourris de cendre ╵au lieu de pain, et ma boisson ╵est mêlée de mes larmes*. 11 Dans ton indignation ╵et ta colère, tu m’as saisi, ╵et m’as jeté au loin*. 12 Tout comme l’ombre* qui s’étire, ╵mes jours déclinent, et moi, je me dessèche comme l’herbe. 13 Mais toi, tu sièges pour toujours, ╵ô Eternel, et tu interviendras* ╵tout au long des générations. 14 Oui, tu te lèveras, ╵et de Sion ╵tu auras compassion! L’heure est là de lui faire grâce, le moment est venu: 15 tes serviteurs ╵ont ses pierres en affection, ils restent attachés ╵à cette ville réduite en poussière*. 16 Alors les autres peuples craindront l’Eternel, tous les rois de la terre ╵reconnaîtront sa gloire. 17 L’Eternel rebâtit Sion pour y paraître dans sa gloire. 18 Il a égard à la prière ╵de ceux qui sont dépossédés, il ne méprisera pas leur requête. 19 Que cela soit mis par écrit ╵pour la génération future, et le peuple qui sera créé louera Eternel. 20 Du haut de sa demeure sainte, ╵l’Eternel s’est penché vers nous. Du ciel, il regarde la terre, 21 et il entend les plaintes des captifs; et il rendra la liberté ╵aux condamnés à mort, 22 pour que l’on publie en Sion ╵la renommée de l’Eternel, sa louange à Jérusalem, 23 quand se rassembleront les peuples et les royaumes tous ensemble, ╵afin d’adorer l’Eternel. 24 Il a réduit ma force ╵au milieu de ma course, et abrégé mes jours; 25 c’est pourquoi je m’écrie: ╵« Mon Dieu, ne me fais pas mourir ╵au milieu de mes jours, toi qui subsistes d’âge en âge! 26 Tu as jadis fondé la terre, le ciel est l’œuvre de tes mains. 27 Ils périront, mais tu subsisteras; tous s’useront comme un habit; comme on remplace un vêtement, ╵tu les remplaceras ╵et ils disparaîtront. 28 Mais toi, tu es toujours le même, tes années ne finiront pas*. 29 Les enfants de tes serviteurs ╵auront une demeure; sous ton regard, leur descendance ╵sera fermement établie. »

Český ekumenický překlad

HOSPODINE, VYSLYŠ MOU MODLITBU

1 Modlitba pro poníženého, když je sklíčen a vylévá před Hospodinem své lkání. 2 Hospodine, vyslyš mou modlitbu, kéž k tobě pronikne moje volání! 3 Neukrývej přede mnou tvář v den soužení mého, nakloň ke mně ucho, v den, kdy volám, pospěš, odpověz mi! 4 Mé dny se v dým obracejí, mé kosti jsou rozpálené jak ohniště. 5 Jak zlomená bylina schne moje srdce, i svůj chléb jíst zapomínám; 6 od samého naříkání jsem vyzáblý na kost. 7 Podobám se pelikánu v poušti, jsem jak sova v rozvalinách, 8 probdím celé noci, jsem jak ptáče, jež na střeše osamělo. 9 Celé dny mě moji nepřátelé tupí, klnou mi a za potřeštěnce mě mají, 10 popel jím jak chleba, nápoj slzami si ředím 11 pro tvůj hrozný hněv a pro tvé rozlícení; tys mě vyzvedl a srazil. 12 Mé dny jsou jak stín, který se prodlužuje, usychám jako bylina. 13 Ty však, Hospodine, ty zůstáváš věčně, budeš připomínán ve všech pokoleních. 14 Ty povstaneš, slituješ se nad Sijónem, je čas smilovat se nad ním, nastala ta chvíle! 15 Vždyť tvým služebníkům je v něm milý každý kámen a nad jeho sutinami je přepadá lítost. 16 A budou se bát Hospodinova jména pronárody, tvé slávy všichni králové země, 17 protože Hospodin vybuduje Sijón, ukáže se ve své slávě 18 a k modlitbě bezmocných se skloní, jejich modlitbami nepohrdne. 19 Pro budoucí pokolení je to psáno, aby lid, jenž bude stvořen, chválil Hospodina, 20 že pohleděl ze svých svatých výšin, že Hospodin shlédl z nebe na zem, 21 vyslyšel sténání vězňů, osvobodil syny smrti, 22 aby na Sijónu vyprávěli o Hospodinově jménu, aby v Jeruzalémě šířili jeho chválu, 23 až se tam shromáždí vjedno národy a království a budou sloužit Hospodinu. 24 Na té cestě pokořil mou sílu a moje dny zkrátil. 25 Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber! Z pokolení do pokolení půjdou tvá léta. 26 Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou. 27 Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní. 28 Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta. 29 Budou zde přebývat synové tvých služebníků, jejich potomstvo bude před tebou stát pevně.

Psalm 102 | La Bible du Semeur Český ekumenický překlad

Prière d’un malheureux

HOSPODINE, VYSLYŠ MOU MODLITBU