Lukas 18 | La Bible du Semeur

Prier avec insistance

1 Pour montrer qu’il est nécessaire de prier constamment, sans jamais se décourager, Jésus raconta à ses disciples la parabole suivante: 2 Il y avait dans une ville un juge qui ne craignait pas Dieu et qui n’avait d’égards pour personne. 3 Il y avait aussi, dans cette même ville, une veuve qui venait constamment le trouver pour lui dire: « Défends mon droit contre mon adversaire. » 4 Pendant longtemps, il refusa. Mais il finit par se dire: « J’ai beau ne pas craindre Dieu et ne pas me préoccuper des hommes, 5 cette veuve m’ennuie; je vais donc lui donner gain de cause pour qu’elle ne vienne plus sans cesse me casser la tête. » 6 Le Seigneur ajouta: Notez bien comment ce mauvais juge réagit. 7 Alors, pouvez-vous supposer que Dieu ne défendra pas le droit de ceux qu’il a choisis et qui crient à lui jour et nuit, et qu’il tardera à leur venir en aide? 8 Moi je vous dis qu’il défendra leur droit promptement. Seulement, lorsque le Fils de l’homme viendra, trouvera-t-il encore la foi sur la terre?

Qui sera déclaré juste ?

9 Il raconta aussi une parabole pour ceux qui étaient convaincus d’être justes et méprisaient les autres: 10 Deux hommes montèrent au Temple pour prier: un pharisien et un collecteur d’impôts. 11 Le pharisien, debout, faisait intérieurement cette prière*: « O Dieu, je te remercie de ne pas être avare, malhonnête et adultère comme les autres hommes, et en particulier comme ce collecteur d’impôts là-bas. 12 Moi, je jeûne deux jours par semaine, je donne dix pour cent de tous mes revenus. » 13 Le collecteur d’impôts se tenait dans un coin retiré, et n’osait même pas lever les yeux au ciel. Mais il se frappait la poitrine et murmurait: « O Dieu, aie pitié du pécheur que je suis! » 14 Je vous l’assure, c’est ce dernier et non pas l’autre qui est rentré chez lui déclaré juste par Dieu. Car celui qui s’élève sera abaissé; celui qui s’abaisse sera élevé.

Jésus accueille des enfants

15 Des gens amenèrent à Jésus de tout petits enfants pour qu’il pose les mains sur eux. Mais, quand les disciples virent cela, ils leur firent des reproches. 16 Jésus les fit venir et leur dit: Laissez les petits enfants venir à moi et ne les en empêchez pas, car le royaume de Dieu appartient à ceux qui leur ressemblent. 17 Vraiment, je vous l’assure: celui qui ne reçoit pas le royaume de Dieu comme un petit enfant, n’y entrera pas.

Les riches et le royaume

18 Alors un notable lui demanda: Bon Maître, que dois-je faire pour obtenir la vie éternelle? 19 – Pourquoi m’appelles-tu bon? lui répondit Jésus. Personne n’est bon, sinon Dieu seul. 20 Tu connais les commandements: Ne commets pas d’adultère; ne commets pas de meurtre; ne commets pas de vol; ne porte pas de faux témoignage; honore ton père et ta mère*. 21 – Tout cela, lui répondit l’homme, je l’ai appliqué depuis ma jeunesse. 22 A ces mots, Jésus lui dit: Il te reste encore une chose à faire: vends tout ce que tu possèdes, distribue le produit de la vente aux pauvres, et tu auras un trésor au ciel. Puis viens et suis-moi! 23 Quand l’autre entendit cela, il fut profondément attristé, car il était très riche. 24 En le voyant ainsi abattu, Jésus dit: Qu’il est difficile à ceux qui ont des richesses d’entrer dans le royaume de Dieu! 25 Il est plus facile à un chameau de passer par le trou d’une aiguille qu’à un riche d’entrer dans le royaume de Dieu. 26 Les auditeurs s’écrièrent: Mais alors, qui peut être sauvé? 27 Jésus leur répondit: Ce qui est impossible aux hommes est possible à Dieu. 28 Pierre lui dit alors: Nous, nous avons laissé tout ce que nous avions pour te suivre. 29 Jésus leur dit: Vraiment, je vous l’assure, si quelqu’un quitte, à cause du royaume de Dieu, sa maison, sa femme, ses frères, ses parents ou ses enfants, 30 il recevra beaucoup plus en retour dès à présent, et, dans le monde à venir, la vie éternelle.

Ce qui attend Jésus à Jérusalem

31 Jésus prit les Douze à part et leur dit: Voici, nous montons à Jérusalem et tout ce que les prophètes ont écrit au sujet du Fils de l’homme va s’accomplir. 32 En effet, il sera remis entre les mains des païens, on se moquera de lui, on l’insultera, on crachera sur lui. 33 Et après l’avoir battu à coups de fouet, on le mettra à mort. Puis, le troisième jour, il ressuscitera. 34 Les disciples ne comprirent rien à tout cela, c’était pour eux un langage énigmatique et ils ne savaient pas ce que Jésus voulait dire.

La guérison d’un aveugle

35 Comme Jésus approchait de Jéricho*, un aveugle était assis au bord du chemin, en train de mendier. 36 En entendant le bruit de la foule qui passait, il demanda ce que c’était. 37 On lui répondit que c’était Jésus de Nazareth qui passait. 38 Alors il se mit à crier très fort: Jésus, Fils de David, aie pitié de moi! 39 Ceux qui marchaient en tête du cortège le rabrouèrent pour le faire taire, mais lui criait de plus belle: Fils de David, aie pitié de moi! 40 Jésus s’arrêta et ordonna qu’on lui amène l’aveugle. Quand il fut près de lui, Jésus lui demanda: 41 Que veux-tu que je fasse pour toi? L’aveugle lui répondit: Seigneur, fais que je puisse voir. 42 – Tu peux voir, lui dit Jésus. Parce que tu as eu foi en moi, tu es guéri*. 43 Aussitôt, il recouvra la vue et suivit Jésus en louant Dieu. En voyant ce qui s’était passé, toute la foule se mit aussi à louer Dieu.

Český ekumenický překlad

— Podobenství o soudci a vdově

1 Vypravoval jim podobenství, aby ukázal, jak je třeba stále se modlit a neochabovat: 2 „V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z lidí si nic nedělal. 3 V tom městě byla i vdova, která k němu ustavičně chodila a žádala: ‚Zastaň se mne proti mému odpůrci.‘ 4 Ale on se k tomu dlouho neměl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z lidí si nic nedělám, 5 dopomohu jí k právu, poněvadž mi nedává pokoj. Jinak mi sem stále bude chodit, a nakonec mě umoří.‘“ 6 A Pán řekl: „Všimněte si, co praví ten nespravedlivý soudce! 7 Což teprve Bůh! Nezjedná on právo svým vyvoleným, kteří k němu dnem i nocí volají, i když jim s pomocí prodlévá? 8 Ujišťuji vás, že se jich brzo zastane. Ale nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?“

— O farizeovi a celníkovi

9 O těch, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl toto podobenství: 10 „Dva muži vstoupili do chrámu, aby se modlili; jeden byl farizeus, druhý celník. 11 Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník. 12 Postím se dvakrát za týden a dávám desátky ze všeho, co získám.‘ 13 Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘ 14 Pravím vám, že ten celník se vrátil ospravedlněn do svého domu, a ne farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

— Ježíš a děti

15 Přinášeli mu i nemluvňátka, aby se jich dotýkal. Když to učedníci viděli, zakazovali jim to. 16 Ježíš si je zavolal k sobě a řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. 17 Amen, pravím vám, kdo nepřijme království Boží jako dítě, jistě do něho nevejde.“

— Bohatý muž

18 Jeden z předních mužů se ho otázal: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ 19 Ježíš mu řekl: „Proč mi říkáš ‚dobrý‘? Nikdo není dobrý, jedině Bůh. 20 Přikázání znáš: Nezcizoložíš, nezabiješ, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, cti otce svého i matku.“ 21 On řekl: „To všechno jsem dodržoval od svého mládí.“ 22 Když to Ježíš uslyšel, řekl mu: „Jedno ti ještě schází. Prodej všechno, co máš, rozděl chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!“ 23 On se velice zarmoutil, když to slyšel, neboť byl velmi bohatý. 24 Když Ježíš viděl, jak se zarmoutil, řekl: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství! 25 Snáze projde velbloud uchem jehly, než aby bohatý vešel do Božího království.“ 26 Ti, kdo to slyšeli, řekli: „Kdo tedy může být spasen?“ 27 Odpověděl: „Nemožné u lidí je u Boha možné.“

— O chudobě pro Boží království

28 Petr řekl: „Hle, my jsme opustili, co bylo naše, a šli jsme za tebou.“ 29 On jim řekl: „Amen, pravím vám, není nikoho, kdo opustil dům nebo ženu nebo bratry nebo rodiče nebo děti pro Boží království, 30 aby v tomto čase nedostal mnohokrát víc a v přicházejícím věku život věčný.“

— Poslední předpověď utrpení

31 Vzal k sobě svých Dvanáct a řekl jim: „Hle, jdeme do Jeruzaléma a na Synu člověka se naplní všechno, co je psáno u proroků. 32 Neboť bude vydán pohanům a budou se mu posmívat a tupit ho a plivat na něj, 33 zbičují ho a zabijí; a třetího dne vstane.“ 34 Oni však ničemu z toho nerozuměli, smysl těch slov jim zůstal skryt a nepochopili, co říkal.

— Uzdravení slepého u Jericha

35 Když se Ježíš blížil k Jerichu, seděl u cesty jeden slepec a žebral. 36 Když uslyšel, že kolem prochází zástup lidí, ptal se, co se to děje. 37 Řekli mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský. 38 Tu zvolal: „Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ 39 Ti, kteří šli vpředu, ho napomínali, aby mlčel. On však tím více křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ 40 Ježíš se zastavil a přikázal, aby ho k němu přivedli. 41 Když se přiblížil, Ježíš se ho otázal: „Co chceš, abych pro tebe učinil?“ On odpověděl: „Pane, ať vidím.“ 42 Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“ 43 Ihned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.

Lukas 18 | La Bible du Semeur Český ekumenický překlad