Josua 5 | La Bible du Semeur
1Tous les rois des Amoréens établis sur la rive occidentale du Jourdain et tous les rois des Cananéens établis sur le littoral de la mer Méditerranée apprirent que l’Eternel avait asséché le Jourdain devant les Israélites jusqu’à ce qu’ils l’aient traversé. Alors le courage leur manqua et ils perdirent tous leurs moyens en face des Israélites.
La circoncision de la nouvelle génération
2A cette même époque, l’Eternel dit à Josué: Fais-toi des couteaux de silex et circoncis cette deuxième génération d’Israélites.3Josué se munit de couteaux de silex et circoncit les Israélites sur la colline d’Araloth.4Voici pourquoi Josué les circoncit: tous les hommes en âge de porter les armes qui étaient sortis d’Egypte étaient morts en chemin dans le désert après avoir quitté l’Egypte.5Ils étaient tous circoncis. Mais les garçons nés pendant la traversée du désert, après la sortie d’Egypte, ne l’avaient pas été.6Pendant quarante ans, les Israélites avaient marché dans le désert jusqu’à l’extinction de toute la génération des hommes en âge de porter les armes au moment de la sortie d’Egypte. En effet, parce qu’ils n’avaient pas obéi à l’Eternel, l’Eternel avait juré de ne pas leur laisser voir le pays qu’il avait promis par serment à leurs ancêtres de nous donner, ce pays ruisselant de lait et de miel.7Mais il leur substitua leurs fils: ce sont eux que Josué circoncit puisqu’ils ne l’avaient pas été pendant la marche dans le désert.8Après que tout le peuple eut été circoncis, ils restèrent sur place dans le camp jusqu’à leur guérison.9Puis l’Eternel dit à Josué: Aujourd’hui, j’ai fait rouler loin de vous l’opprobre de l’Egypte. C’est pourquoi cet endroit fut appelé Guilgal (Le roulement), nom qu’il a conservé jusqu’à ce jour.
La célébration de la Pâque – fin de la manne
10Pendant que les Israélites campaient à Guilgal, ils célébrèrent la Pâque le soir du quatorzième jour du mois, dans les plaines de Jéricho.11Le lendemain, ils mangèrent des produits du pays: des pains sans levain et des épis grillés.12A partir du lendemain de ce jour-là, la manne* cessa de tomber puisqu’ils pouvaient se nourrir des produits du pays; il n’y eut plus de manne pour les Israélites qui vécurent des productions du pays de Canaan cette année-là.
L’arrivée du chef de l’armée de l’Eternel
13Un jour où Josué se trouvait près de Jéricho, il vit soudain un individu qui se tenait debout devant lui, avec son épée dégainée à la main. Josué s’avança vers lui et lui demanda: Es-tu des nôtres ou de nos ennemis?14– Non, répondit l’homme. Je suis le chef de l’armée de l’Eternel et je viens maintenant. Alors Josué se prosterna, le visage contre terre, et lui dit: Seigneur, je suis ton serviteur, quels sont tes ordres?15Le chef de l’armée de l’Eternel lui répondit: Ote tes sandales de tes pieds, car l’endroit où tu te tiens est un lieu saint. Et Josué obéit.
Český ekumenický překlad
— Před Jerichem - Jozue obřeže Izraelce. Lid slaví první hod beránka v zaslíbené zemi. Jozue se setkává s velitelem Hospodinových vojsk.
1 Když uslyšeli všichni emorejští králové, kteří sídlili na západ od Jordánu, a všichni kenaanští králové při moři, že Hospodin vysušil před Izraelci vody Jordánu, dokud nepřešli, ztratili odvahu a pozbyli před Izraelci ducha. 2 V tom čase vyzval Hospodin Jozua: „Zhotov si kamenné nože a znovu zaveď, podruhé, pro Izraelce obřízku.“3 Jozue si tedy zhotovil kamenné nože a obřezal Izraelce u Pahorku předkožek.4Důvod, proč je Jozue obřezal, byl tento: Všechen lid mužského pohlaví, který vyšel z Egypta, všichni bojovníci, pomřeli na poušti cestou po vyjití z Egypta.5 Všechen lid, který vyšel, byl obřezán; neobřezávali však nikoho z lidu, kdo se narodil na poušti cestou po vyjití z Egypta.6 Čtyřicet let chodili Izraelci pouští, dokud do jednoho nezmizel celý ten pronárod bojovníků, kteří vyšli z Egypta, protože neposlouchali Hospodina. O nich se Hospodin zapřisáhl, že jim nedovolí spatřit zemi, o které přisáhl jejich otcům, že nám ji dá, zemi oplývající mlékem a medem.7 Místo nich povolal jejich syny a ty Jozue obřezal, neboť byli neobřezaní; cestou je totiž neobřezávali.8 Když byl celý ten pronárod do jednoho obřezán, zůstali na svém místě v táboře, dokud se nezhojili.9 Hospodin Jozuovi řekl: „Dnes jsem od vás odvalil egyptskou potupu.“ Proto pojmenoval to místo Gilgál (to je Odvalení); jmenuje se tak až dodnes. 10 Izraelci tábořili v Gilgálu. Čtrnáctého dne toho měsíce navečer slavili na Jerišských pustinách hod beránka.11 Druhého dne po hodu beránka začali jíst nekvašené chleby a pražené zrní z výtěžku země, právě toho dne.12 Toho druhého dne, kdy začali jíst z výtěžku země, přestala také mana; teď už Izraelci manu neměli, ale toho roku jedli z úrody kenaanské země. 13 Když byl Jozue u Jericha, rozhlédl se, a hle, naproti němu stojí muž a má v ruce tasený meč. Jozue šel k němu a zeptal se ho: „Patříš k nám nebo k našim protivníkům?“14 Odvětil: „Nikoli. Jsem velitel Hospodinova zástupu, právě jsem přišel.“ I padl Jozue tváří k zemi, klaněl se a otázal se: „Jaký rozkaz má můj pán pro svého služebníka?“15 Velitel Hospodinova zástupu Jozuovi odpověděl: „Zuj si z nohou opánky, neboť místo, na němž stojíš, je svaté.“ A Jozue tak učinil.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.