1Que dire? ╵Si un mari ╵répudie son épouse, qu’elle le quitte ╵pour appartenir à un autre, est-ce que son ancien mari ╵retournera vers elle*? Le pays n’en serait-il pas souillé? Or, toi, qui t’es prostituée ╵avec de nombreux partenaires, tu reviendrais à moi! déclare l’Eternel.2Lève les yeux, regarde ╵les hauteurs du pays: y a-t-il un endroit ╵où tu ne te sois pas ╵livrée à l’inconduite? Tu guettais tes amants, assise ╵sur le bord des chemins, comme le Bédouin guette ses victimes ╵dans le désert. Et tu as souillé le pays par tes prostitutions ╵et actes mauvais!3C’est pourquoi les averses ╵ont été retenues, et les pluies de printemps ╵ont cessé de tomber. Mais tu as eu le front ╵d’une prostituée et tu as refusé ╵de rougir de ta honte*!4Maintenant, n’est-ce pas, tu m’appelles: « Mon père, tu es l’époux de ma jeunesse*! »5Et tu demandes même: ╵« Sera-t-il toujours en colère? Et son ressentiment, ╵le gardera-t-il à jamais? » Voilà ce que tu dis, tout en continuant ╵à commettre le mal autant que tu le peux!
Israël-l’infidèle et Juda-la-perfide
6L’Eternel me dit au temps du roi Josias*: As-tu vu ce qu’a fait Israël-l’infidèle? Elle qui allait sur toute montagne élevée et sous tout arbre vert pour s’y prostituer.7Et moi, je me disais: Après avoir fait tout cela, elle reviendra à moi. Mais elle n’est pas revenue, et sa sœur, Juda-la-perfide, en a été témoin.8Elle a bien vu* que j’ai répudié Israël-l’infidèle et que je lui ai donné sa lettre de divorce à cause de tous les adultères qu’elle avait commis*. Mais sa sœur, Juda-la-perfide, n’en a ressenti aucune crainte; au contraire, elle est allée se prostituer à son tour*.9Par sa légèreté à se débaucher, Israël a souillé tout le pays, commettant l’adultère avec des idoles de bois et de pierre.10Et malgré tout cela, sa sœur, Juda-la-perfide, n’est pas revenue à moi de tout son cœur: son retour n’était qu’un leurre, l’Eternel le déclare.11Et l’Eternel me dit: Israël-l’infidèle paraît plus juste que Juda-la-perfide.12Va, et crie ces paroles, en direction du nord*: Reviens, Israël-l’infidèle! l’Eternel le demande. Je n’aurai plus pour toi ╵un visage sévère, car je suis bienveillant, l’Eternel le déclare, et je ne serai pas ╵en colère à toujours.13Mais reconnais ta faute: c’est contre l’Eternel ton Dieu que tu t’es révoltée et tu as prodigué ╵tes faveurs çà et là ╵à des dieux étrangers sous tous les arbres verts. Et tu ne m’as pas écouté, l’Eternel le déclare.
Revenez, enfants rebelles !
14Revenez donc, enfants rebelles! L’Eternel le demande, car c’est moi votre maître. Et je vous prends, un d’une ville et deux d’une famille, pour vous amener à Sion.15Là, je vous donnerai des bergers à ma convenance, ils vous dirigeront avec compétence et discernement.16Or, quand dans le pays, vous vous serez multipliés – l’Eternel le déclare – oui, lorsque vous aurez proliféré, alors on ne parlera plus du coffre de l’alliance de l’Eternel. On n’y pensera plus et l’on ne s’en souviendra plus. Il ne manquera à personne et l’on n’en fera pas un autre*.17En ce temps-là, on nommera Jérusalem: « Trône de l’Eternel », et tous les peuples s’assembleront en elle au nom de l’Eternel, oui, à Jérusalem. Ils ne persisteront plus à suivre les penchants de leur cœur obstiné et mauvais*.18En ces jours-là, la communauté de Juda rejoindra celle d’Israël et, du pays du nord, elles reviendront ensemble vers le pays que j’ai donné en patrimoine à vos ancêtres.19Et moi, qui me disais: Je voudrais vous traiter ╵comme des fils! J’aimerais vous donner ╵un pays de délices, le plus beau patrimoine ╵parmi ceux des nations. Je me disais aussi: Vous m’appellerez: « Père » et vous ne cesserez pas de me suivre.20Mais vous m’avez trahi ╵ô communauté d’Israël, comme une femme ╵qui trompe son mari, l’Eternel le déclare.21Un cri se fait entendre ╵sur les lieux élevés: ce sont les pleurs ╵et les supplications ╵des gens du peuple d’Israël, car ils ont adopté ╵une conduite corrompue, ils ont oublié l’Eternel leur Dieu.
Le retour à Dieu
22Revenez donc, ╵enfants rebelles, et je vous guérirai ╵de vos égarements. – Nous voici, nous voici, ╵nous revenons à toi car toi, tu es ╵l’Eternel notre Dieu!23Oui, on nous a trompés ╵là-haut sur les collines, ╵par le tapage ╵entendu sur les monts. Mais, c’est l’Eternel notre Dieu qui accomplit le salut d’Israël.24Depuis notre jeunesse, les idoles honteuses ╵ont dévoré, ╵tout ce qu’avait produit ╵le travail de nos pères, leurs brebis et leurs bœufs, ainsi que leurs fils et leurs filles*.25Couchés dans notre honte, nous avons l’infamie ╵pour couverture. Car nous et nos ancêtres, depuis notre jeunesse ╵et jusqu’à aujourd’hui, nous avons tous péché ╵contre l’Eternel, notre Dieu, et nous n’avons pas obéi à l’Eternel, lui, notre Dieu.
Český ekumenický překlad
— Izrael i Juda se zpronevěřili - Ačkoli Juda viděl, že se Izrael svou nevěrou uvrhl do záhuby, nepoučil se z jeho údělu a jde dál jeho cestou.
1 Řekl: „Jestliže muž propustí svou ženu a ona od něho odejde a vdá se za jiného, smí se k ní znovu vrátit? Což by tím země nebyla nesmírně potřísněna? Smilnila jsi s mnoha druhy, avšak vrať se ke mně, je výrok Hospodinův. 2 Pozdvihni své oči na holá návrší a pohleď: Kde ses neposkvrnila nevěrou? Kvůli nim jsi vysedávala při cestách jako Arab na poušti, potřísnila jsi zemi svým smilstvem, svými zlořády. 3 Byla zadržena vláha, nepřišel podzimní déšť, ale ty máš čelo nevěstky, odvrhla jsi stud. 4 Což ani teď ke mně nezvoláš: ‚Můj Otče, tys byl vůdce mého mládí‘? 5 Ale říkáš: ‚Bude mě na věky hlídat, ustavičně stát na stráži?‘ Hle, mluvíš a pácháš zlé věci, jak jen můžeš.“ 6 Hospodin mi za dnů krále Jóšijáše řekl: „Viděl jsi, co provedla ta izraelská odpadlice? Chodila na kdejakou vysokou horu i pod kdejaký zelený strom a smilnila tam.7 Řekl jsem: Po tom všem, co provedla, se vrátí ke mně. Ale nevrátila se. Viděla ji její sestra, judská věrolomnice.8 Pro všechno cizoložství, jehož se ta izraelská odpadlice dopustila, jsem se rozhodl, že ji propustím, a dal jsem jí rozlukový list. Ale její sestra, judská věrolomnice, se nebála, šla a smilnila také.9 Svým lehkovážným smilstvem potřísnila zemi, cizoložila s kamenem i dřevem.10 Ani po tom všem se ke mně její sestra, judská věrolomnice, neobrátila celým srdcem, nýbrž licoměrně, je výrok Hospodinův.“
— Výzva k pokání a návrat Izraele - Ačkoli severní kmeny izraelské byly rozptýleny v asyrském zajetí, má prorok i jim zvěstovat odpuštění, vrátí-li se k Hospodinu.
11 Hospodin mi řekl: „Izraelská odpadlice je spravedlivější než ta věrolomnice judská.12 Jdi a provolej směrem k severu tato slova: Navrať se, izraelská odpadlice, je výrok Hospodinův, já se na vás neosopím, neboť jsem milosrdný, je výrok Hospodinův, nechovám hněv navěky. 13 Poznej však svou nepravost, dopustila ses nevěry vůči Hospodinu, svému Bohu, zaměřila jsi své cesty k bohům cizím, pod kdejaký zelený strom, mne jsi neposlouchala, je výrok Hospodinův.“ 14 „Navraťte se, odpadlí synové, je výrok Hospodinův, neboť já jsem váš manžel. Přijmu vás, po jednom z města, po dvou z čeledi, a uvedu vás na Sijón.15 Dám vám pastýře podle svého srdce a ti vás budou pást obezřetně a prozíravě.16 A stane se, že se v oněch dnech na zemi rozmnožíte a rozplodíte, je výrok Hospodinův. Nebude se už říkat: ‚Schrána smlouvy Hospodinovy,‘ ani jim na mysl nepřijde, nebudou ji připomínat, nebudou ji postrádat, nebude už zhotovena.17 V onen čas nazvou Jeruzalém Hospodinovým trůnem a shromáždí se v něm ke jménu Hospodina v Jeruzalémě všechny pronárody a nikdy už nebudou žít podle svého zarputilého a zlého srdce. 18 V oněch dnech se dům judský s domem izraelským vydají společně na cestu ze země na severu do země, kterou jsem dal do dědictví jejich otcům.“
— Lid dostává příležitost k obrácení - Hospodin dává svému zpronevěřilému lidu možnost návratu.
19 Řekl jsem: „Jak tě mám připojit k synům a dát ti tu přežádoucí zemi, skvostné dědictví zástupů pronárodů? Domníval jsem se, že mě budeš nazývat Otcem a nebudeš se ode mne odvracet. 20 Jako žena věrolomně opouští svého druha, tak věrolomně jste se zachovali vůči mně, dome izraelský, je výrok Hospodinův.“ 21 Na holých návrších je slyšet volání, pláč a prosby synů izraelských. Zvrátili svou cestu, zapomněli na Hospodina, svého Boha. 22 „Vraťte se, synové odpadlí, já vaše odpadlictví vyléčím. ‚Zde jsme, přišli jsme k tobě, neboť ty jsi Hospodin, náš Bůh. 23 Věru, klamavé jsou pahorky, halasící hory! Věru, jen v Hospodinu, našem Bohu, je spása Izraele. 24 Ohava požírala už od našeho mládí, čeho otcové těžce nabyli: jejich ovce i dobytek, syny i dcery. 25 Ležíme v hanbě, přikryti pohanou, neboť jsme hřešili proti Hospodinu, svému Bohu, my i naši otcové, od svého mládí až do tohoto dne. Neposlouchali jsme Hospodina, svého Boha.‘“
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.