1Le Serpent* était le plus astucieux* de tous les animaux des champs que l’Eternel Dieu avait faits. Il demanda à la femme: Vraiment, Dieu vous a dit: « Vous n’avez pas le droit de manger du fruit de tous les arbres du jardin! »?2La femme répondit au Serpent: Nous mangeons des fruits des arbres du jardin,3mais celui qui est au milieu du jardin Dieu a dit de ne pas manger de son fruit et de ne pas y toucher sinon nous mourrons.4Alors le Serpent dit à la femme: Mais pas du tout! Vous ne mourrez pas!5Seulement Dieu sait bien que le jour où vous en mangerez, vos yeux s’ouvriront et vous serez comme Dieu, décidant vous-mêmes ce qui est bien ou mal*.6Alors la femme vit que le fruit de l’arbre était bon à manger, agréable aux yeux, et qu’il était précieux pour ouvrir l’intelligence. Elle prit donc de son fruit et en mangea. Elle en donna aussi à son mari qui était avec elle, et il en mangea*.7Alors les yeux de tous deux s’ouvrirent et ils se rendirent compte qu’ils étaient nus. Ils se firent donc des pagnes en cousant ensemble des feuilles de figuier.8Au moment de la brise du soir, ils entendirent la voix de l’Eternel Dieu parcourant le jardin. Alors l’homme et sa femme se cachèrent de l’Eternel Dieu parmi les arbres du jardin.9Mais l’Eternel Dieu appela l’homme et lui demanda: Où es-tu?10Celui-ci répondit: J’ai entendu ta voix dans le jardin et j’ai eu peur, car je suis nu; alors je me suis caché.11Dieu dit: Qui t’a appris que tu es nu? Aurais-tu mangé du fruit de l’arbre dont je t’avais défendu de manger?12Adam répondit: La femme que tu as placée auprès de moi, c’est elle qui m’en a donné, et j’en ai mangé.13L’Eternel Dieu dit à la femme: Pourquoi as-tu fait cela? – C’est le Serpent qui m’a trompée, répondit la femme, et j’en ai mangé.14Alors l’Eternel Dieu dit au Serpent: Puisque toi, tu as fait cela, tu es maudit ╵parmi tout le bétail et tous les animaux sauvages: tu te traîneras sur le ventre, tu mangeras de la poussière tout au long de ta vie.15Je susciterai de l’hostilité ╵entre toi et la femme, entre ta descendance* ╵et sa descendance. Celle-ci t’écrasera la tête, et tu lui mordras* le talon.16Dieu dit à la femme: Je rendrai tes grossesses très pénibles et c’est dans la souffrance ╵que tu mettras au monde tes enfants. Tes attentes seront tournées vers ton mari, mais lui, il te dominera.17Il dit à Adam: Puisque tu as écouté ta femme et que tu as mangé du fruit de l’arbre dont je t’avais défendu de manger, le sol est maudit à cause de toi. C’est avec peine ╵que tu en tireras ta nourriture tout au long de ta vie.18Il te produira des épines ╵et des chardons; et tu mangeras des produits du sol.19Tu en tireras ton pain à la sueur de ton front jusqu’à ce que tu retournes à la terre, puisque tu as été tiré de celle-ci. Car toi, tu es poussière et tu retourneras à la poussière.20L’homme nomma sa femme Eve (Vie); elle est devenue en effet la mère de toute vie humaine.21L’Eternel Dieu fit à Adam et à sa femme des vêtements de peau pour les habiller.22Puis il dit: Voici que l’homme est devenu comme l’un de nous pour décider du bien et du mal*. Maintenant il ne faudrait pas qu’il tende la main pour cueillir aussi du fruit de l’arbre de la vie, qu’il en mange et qu’il vive éternellement.23Alors l’Eternel Dieu le chassa du jardin d’Eden pour qu’il travaille le sol d’où il avait été tiré.24Après avoir chassé l’homme, il posta des chérubins à l’est du jardin d’Eden, avec une épée flamboyante tournoyant en tous sens pour barrer l’accès de l’arbre de la vie.
Český ekumenický překlad
VZPOURA ČLOVĚKA PROTI STVOŘITELI - — Touha po bohorovnosti - Člověk podlehne svůdci a chce být roven Bohu. Poznává však jen svou bídu.
1 Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“2 Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme.3 Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“4 Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti.5 Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“6 Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.7 Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.
— Trest i milost - Za svou neposlušnost je člověk potrestán, svůdce proklet; mezi ním a člověkem bude trvalé nepřátelství.
8 Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.9 Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“10 On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“11 Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“12 Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“13 Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem jedla.“14 I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, budeš proklet, odvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach. 15 Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“ 16 Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“ 17 Adamovi řekl: „Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení. 18 Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny. 19 V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“ 20 Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých.21 Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.
— Vyhnání ze zahrady - Bůh zabraňuje neposlušným jíst ze stromu života, a tak chrání člověka před naprostou zkázou.
22 I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“23 Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.24 Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.