1Quand Isaac était devenu vieux, sa vue avait baissé au point qu’il n’y voyait plus. Un jour, il appela Esaü son fils aîné et lui dit: Mon fils! Celui-ci répondit: Qu’y a-t-il?2– Me voici devenu vieux, reprit Isaac, et je ne sais pas quand je mourrai.3Maintenant donc, je te prie, prends tes armes, ton arc et tes flèches, va courir la campagne et chasse quelque gibier pour moi.4Tu m’en apprêteras un de ces bons plats comme je les aime, tu me le serviras, je mangerai, puis je te donnerai ma bénédiction avant de mourir.5Rébecca écoutait ce qu’Isaac disait à son fils Esaü. Quand celui-ci fut parti chasser dans la campagne pour rapporter du gibier,6Rébecca dit à son fils Jacob: Ecoute, j’ai entendu ton père dire à ton frère Esaü:7« Rapporte-moi du gibier! Tu m’en feras un bon plat, je mangerai et je te donnerai ma bénédiction devant l’Eternel avant de mourir. »8Maintenant donc, mon fils, écoute-moi et fais ce que je vais te dire.9Va au troupeau et choisis-moi deux bons chevreaux, j’en préparerai pour ton père un de ces bons plats comme il les aime.10Tu le lui apporteras, il en mangera, puis il te donnera sa bénédiction avant de mourir.11Jacob répondit à Rébecca, sa mère: Esaü mon frère est couvert de poils et moi pas.12Si mon père me touche, il s’apercevra que j’ai voulu le tromper, si bien que j’attirerai sur moi une malédiction au lieu d’une bénédiction.13Sa mère répliqua: Dans ce cas, que la malédiction retombe sur moi, mon fils; fais seulement ce que je t’ai dit. Va me chercher cela.14Il alla donc prendre des chevreaux et les apporta à sa mère qui en prépara un bon plat comme son père l’aimait.15Puis elle choisit les plus beaux habits d’Esaü, son fils aîné, qui se trouvaient dans la maison, et elle les fit mettre à Jacob, son fils cadet.16Elle lui recouvrit, avec la peau des chevreaux, les mains, les bras et la partie du cou dénudée de poils.17Puis elle lui remit le bon plat et le pain qu’elle avait préparés.18Jacob entra chez son père et dit: Mon père! Celui-ci répondit: Oui mon fils, qui es-tu?19Et Jacob dit à son père: Je suis Esaü, ton fils aîné. J’ai fait ce que tu m’as demandé. Lève-toi, je te prie, assieds-toi et mange de mon gibier, pour me donner ensuite ta bénédiction.20Isaac lui demanda: Comment as-tu fait, mon fils, pour trouver si vite du gibier? Jacob répondit: C’est l’Eternel ton Dieu qui l’a mené sur mon chemin.21Isaac dit à Jacob: Viens un peu plus près, mon fils, que je te touche pour voir si tu es bien mon fils Esaü.22Jacob s’approcha donc d’Isaac, son père le tâta et dit: La voix est celle de Jacob, mais les mains sont celles d’Esaü.23Comme les mains de Jacob étaient couvertes de poils comme celles d’Esaü son frère, son père ne le reconnut pas et il lui donna sa bénédiction.24Mais auparavant il lui redemanda: Es-tu bien mon fils Esaü? Et Jacob répondit: Oui.25Alors Isaac lui dit: Sers-moi donc, que je mange du produit de la chasse de mon fils, pour te donner ensuite ma bénédiction. Jacob le servit et Isaac mangea. Il lui apporta aussi du vin, que son père but.26Puis Isaac, son père, lui dit: Approche-toi, viens m’embrasser, mon fils.27Jacob s’approcha et l’embrassa. Isaac sentit l’odeur de ses habits, puis il le bénit en ces termes: Oui, l’odeur de mon fils ╵est comme la senteur ╵d’un champ béni par l’Eternel*.28Que Dieu t’accorde donc ╵la rosée qui descend du ciel, ╵qu’il rende tes terres fertiles, qu’il te donne avec abondance ╵du froment et du vin.29Que des nations te soient ╵assujetties, que, devant toi, ╵des peuples se prosternent! Sois le chef de tes frères, que les fils de ta mère ╵s’inclinent devant toi! Maudit soit qui te maudira, béni soit qui te bénira!
Le sort d’Esaü
30Lorsque Isaac eut fini de bénir Jacob, celui-ci le quitta. Esaü son frère rentra alors de la chasse.31Il prépara, lui aussi, un bon plat, l’apporta à son père et lui dit: Mon père, lève-toi, je te prie, et mange du gibier de ton fils, pour me donner ensuite ta bénédiction.32Isaac lui demanda: Qui es-tu? Il répondit: Je suis ton fils aîné, Esaü.33Alors Isaac, en proie à une vive émotion, se mit à trembler et dit: Qui est donc celui qui a pris du gibier et me l’a apporté? J’ai mangé de tout avant que tu ne viennes et je lui ai donné ma bénédiction; maintenant il sera béni.34Quand Esaü entendit les paroles de son père, il poussa un grand cri plein d’amertume et supplia son père: Moi aussi, mon père, bénis-moi!35Isaac lui répondit: Ton frère est venu et il a extorqué ta bénédiction par ruse.36Esaü dit: Est-ce parce qu’on l’appelle Jacob (le Trompeur) qu’il m’a trompé par deux fois*? D’abord il a pris mon droit d’aînesse et maintenant voilà qu’il m’enlève ma bénédiction! Et il ajouta: N’as-tu pas de bénédiction en réserve pour moi?37Isaac lui répondit: Vois, j’ai fait de lui ton maître et je lui ai donné tous ses frères pour serviteurs, je l’ai pourvu de blé et de vin. Que puis-je donc faire pour toi, mon fils?38Esaü dit à son père: Ne possèdes-tu qu’une seule bénédiction, mon père? Bénis-moi, moi aussi, mon père*! Et il se mit à pleurer à grands cris.39Alors Isaac, son père, répondit: Loin des terrains fertiles ╵tu auras ta demeure et loin de la rosée ╵qui nous descend du ciel*.40C’est grâce à ton épée ╵que tu pourras survivre, tu seras assujetti à ton frère. ╵Mais, errant çà et là, tu briseras le joug ╵imposé par lui à ton cou.
La fuite de Jacob
41Esaü prit Jacob en haine à cause de la bénédiction qu’il avait reçue de son père et il se dit en lui-même: La mort de mon père n’est pas loin, alors je tuerai Jacob mon frère.42On informa Rébecca des propos d’Esaü, son fils aîné; elle fit venir Jacob son fils cadet, et lui dit: Voici que ton frère Esaü veut te tuer pour se venger de toi.43Maintenant donc, mon fils, écoute-moi et fais ce que je te dis: Pars d’ici, fuis chez mon frère Laban, à Harân.44Reste chez lui quelque temps, jusqu’à ce que la colère de ton frère s’apaise*.45Une fois que sa fureur se sera calmée et qu’il aura oublié ce que tu lui as fait, j’enverrai quelqu’un pour te faire revenir de là-bas. Pourquoi devrais-je vous perdre tous les deux en un seul jour?46Rébecca alla dire à Isaac: Je suis dégoûtée de la vie à cause de ces femmes hittites. Si Jacob lui aussi épouse une des filles de ce pays, à quoi bon vivre?
Český ekumenický překlad
— Izák žehná Jákobovi - Jákob se na matčinu radu vydává za svého bratra Ezaua a dosahuje tak od Izáka požehnání.
1 Když Izák zestárl, jeho oči vyhasly, takže neviděl. I zavolal svého staršího syna Ezaua a řekl mu: „Můj synu!“ On mu odvětil: „Tu jsem.“2 Izák řekl: „Hle, jsem už starý a neznám den své smrti.3 Vezmi si nyní zbraně, toulec a luk, vyjdi na pole a něco pro mě ulov.4 Připrav mi oblíbenou pochoutku a přines mi ji, ať se najím, abych ti mohl požehnat, dříve než umřu.“5 Když Izák mluvil se svým synem Ezauem, Rebeka naslouchala. Sotva Ezau odešel na pole, aby něco ulovil a přinesl úlovek,6 poradila Rebeka svému synu Jákobovi: „Hle, slyšela jsem rozmluvu tvého otce s tvým bratrem Ezauem; řekl mu:7 ‚Přines mi úlovek a připrav mi pochoutku, ať se najím, abych ti před smrtí požehnal před Hospodinem.‘8 A proto, můj synu, poslechni mě ve všem, co ti přikážu.9 Dojdi ke stádu a dones mi z něho dvě pěkná kůzlata. Připravím z nich tvému otci oblíbenou pochoutku10 a ty mu ji doneseš; on se nají a před smrtí ti požehná.“11 Jákob však své matce Rebece odvětil: „Můj bratr Ezau je přece chlupatý, a já jsem holý.12 Co když si otec na mě sáhne? Bude mě mít za podvodníka a místo požehnání na sebe uvedu zlořečení.“13 Matka mu řekla: „Takové zlořečení ať padne na mne, můj synu. Jen mě poslechni, jdi a dones mi kůzlata.“14 Šel tedy pro ně a přinesl je matce; ona pak připravila otcovu oblíbenou pochoutku.15 Potom Rebeka vzala šaty svého staršího syna Ezaua, ty nejlepší, které měla doma u sebe, a oblékla svého mladšího syna Jákoba.16 Jeho ruce i hladký krk ovinula kůzlečími kožkami.17 Nakonec dala svému synu Jákobovi do rukou připravenou pochoutku a chléb.18 I vešel k svému otci a řekl: „Můj otče!“ On odvětil: „Tu jsem. Který jsi ty, můj synu?“19 Jákob řekl otci: „Já jsem Ezau, tvůj prvorozený. Učinil jsem, co jsi mi uložil. Nuže, posaď se prosím a pojez z mého úlovku, abys mi mohl požehnat.“20 Izák však synovi řekl: „Jak to, žes to tak rychle našel, můj synu?“ Odvětil: „To mi dopřál Hospodin, tvůj Bůh.“21 Izák řekl Jákobovi: „Přistup, synu, sáhnu si na tebe, jsi-li můj syn Ezau nebo ne.“22 Jákob tedy přistoupil k svému otci Izákovi, on na něho sáhl a řekl: „Hlas je to Jákobův, ale ruce jsou Ezauovy.“23 Nepoznal ho, protože jeho ruce byly chlupaté jako ruce jeho bratra Ezaua. A požehnal mu.24 Řekl: „Ty jsi tedy můj syn Ezau.“ On odvětil: „Jsem.“25 Pak řekl: „Předlož mi, ať pojím z úlovku svého syna, abych ti mohl požehnat.“ I předložil mu a on jedl. Přinesl mu i víno a on pil.26 Nato jeho otec Izák řekl: „Přistup prosím a polib mě, můj synu!“27 Přistoupil tedy a políbil ho. Když Izák ucítil vůni jeho šatu, požehnal mu slovy: „Hle, vůně mého syna jako vůně pole, jemuž žehná Hospodin. 28 Dej ti Bůh z rosy nebes a ze žírnosti země, i hojnost obilí a moštu. 29 Ať ti slouží lidská pokolení, ať se ti klanějí národy. Budeš panovat nad svými bratry a synové tvé matky se ti budou klanět. Kdo prokleje tebe, bude proklet, kdo žehnat bude tobě, sám bude požehnán.“ 30 Když Izák udělil Jákobovi požehnání a sotvaže Jákob od svého otce odešel, přišel jeho bratr Ezau z lovu.31 Také on připravil pochoutku, přinesl ji otci a řekl: „Nechť můj otec povstane a nají se z úlovku svého syna, aby mi mohl požehnat.“32 Jeho otec Izák se ho otázal: „Kdo jsi?“ Odvětil: „Jsem tvůj syn Ezau, tvůj prvorozený.“33 Tu se Izák roztřásl a zalomcovalo jím zděšení: „Kdo to vlastně ulovil úlovek a přinesl mi jej? Ode všeho jsem pojedl, dříve než jsi přišel! A požehnal jsem mu! Požehnaný také zůstane.“34 Jak Ezau uslyšel otcova slova, dal se do hrozného a hořkého křiku a naléhal na otce: „Požehnej mně, také mně, otče!“35 On odvětil: „Přišel lstivě tvůj bratr a vzal ti požehnání.“36 Ezau řekl: „Právem dostal jméno Jákob (to je Úskočný). Už dvakrát se mnou jednal úskočně. Připravil mě o mé prvorozenství a nyní i o požehnání.“ A otázal se: „Pro mne už požehnání nemáš?“37 Izák Ezauovi odpověděl: „Hle, ustanovil jsem, aby nad tebou panoval, a všechny jeho bratry jsem mu dal za služebníky. Zabezpečil jsem jej i obilím a moštem. Co bych mohl udělat pro tebe, můj synu?“38 Ezau otci odpověděl: „Což máš jen to jediné požehnání, otče? Požehnej mně, také mně, otče!“ A Ezau zaúpěl a rozplakal se.39 Jeho otec Izák tedy odpověděl: „Tvé sídliště bude bez žírnosti země, bez rosy shůry, rosy nebeské. 40 Bude tě živit meč, avšak svému bratru budeš sloužit. Jen když se budeš toulat bez domova, setřeseš jeho jho ze své šíje.“ 41 I zanevřel Ezau na Jákoba pro požehnání, jímž mu jeho otec požehnal. A řekl sám k sobě: „Mému otci se blíží dny truchlení; zabiji svého bratra Jákoba.“42 Když byla Rebece oznámena slova jejího staršího syna Ezaua, dala si zavolat svého mladšího syna Jákoba a řekla mu: „Tvůj bratr Ezau pomýšlí na pomstu. Chce tě zabít.43 Proto mě nyní poslechni, můj synu: Ihned uprchni k mému bratru Lábanovi do Cháranu.44 Zůstaneš u něho nějaký čas, dokud rozhořčení tvého bratra nepomine.45 Až se bratrův hněv od tebe odvrátí a on zapomene, cos mu udělal, pošlu pro tebe a vezmu tě odtamtud. Proč mám být zbavena vás obou v jednom dni?“46 Izákovi pak Rebeka řekla: „Zprotivilo se mi žít s dcerami chetejskými. Vezme-li si Jákob ženu z chetejských dcer, jako jsou tyhle dcery této země, k čemu mi život?“
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.