1David demanda: Reste-t-il encore un survivant de la famille de Saül? J’aimerais lui témoigner ma faveur par amitié pour Jonathan*.2Or, il y avait un ancien serviteur de la maison de Saül nommé Tsiba. On le fit venir auprès de David. Le roi lui demanda: Es-tu bien Tsiba? Il répondit: C’est moi, ton serviteur!3Puis le roi lui posa la question: Reste-t-il encore quelqu’un de la famille de Saül? Je voudrais lui témoigner ma faveur comme je l’ai promis devant Dieu. Tsiba lui répondit: Il existe encore un fils de Jonathan qui a les deux jambes estropiées*.4– Où vit-il? lui demanda le roi. Tsiba répondit: Dans la maison de Makir, un fils d’Ammiel à Lo-Debar*.5Le roi David l’envoya donc chercher à Lo-Debar dans la maison de Makir.6Lorsque Mephibosheth, fils de Jonathan et petit-fils de Saül, fut arrivé chez David, il s’inclina face contre terre et se prosterna devant lui. David l’appela: Mephibosheth! – C’est bien moi, pour te servir.7Et David lui dit: N’aie aucune crainte; car je t’assure que je veux te traiter avec faveur par amitié pour ton père Jonathan. De plus, je te rendrai toutes les terres qui appartenaient à ton grand-père Saül. Quant à toi, tu prendras tous tes repas à ma table.8Mephibosheth se prosterna de nouveau et dit: Qu’est donc ton serviteur pour que tu t’intéresses à lui? Je ne vaux pas plus qu’un chien mort.9Le roi appela Tsiba, le domestique de Saül, et lui dit: Tout ce qui appartenait à Saül et à toute sa famille, je le donne au petit-fils de ton maître.10Toi, tes fils et tes serviteurs, vous cultiverez ses terres pour lui et tu apporteras ce que vous récolterez pour assurer l’entretien du fils de ton maître. Quant à Mephibosheth, le fils de ton maître, c’est à ma table qu’il prendra tous les jours ses repas. Or Tsiba avait quinze fils et vingt serviteurs.11Il dit au roi: Ton serviteur fera tout ce que le roi mon seigneur lui a ordonné. Ainsi Mephibosheth mangea à la table royale comme s’il était l’un des fils du roi.12Mephibosheth avait un jeune fils nommé Mika. Tous ceux qui demeuraient chez Tsiba étaient à son service.13Comme il était estropié des deux pieds, il résidait à Jérusalem pour pouvoir aller tous les jours manger à la table du roi.
Český ekumenický překlad
— David a Mefíbóšet - Král se ujímá Jónatanova chromého syna a vrací mu vše, co patřilo Saulovi.
1 David se zeptal: „Zdalipak zůstal ještě někdo ze Saulova domu? Rád bych mu kvůli Jónatanovi prokázal milosrdenství.“2 K Saulovu domu patřil otrok jménem Síba. Toho předvolali k Davidovi. Král mu řekl: „Ty jsi Síba?“ On odvětil: „Tvůj otrok.“3 Král se otázal: „Už nezůstal ze Saulova domu nikdo? Rád bych mu prokázal Boží milosrdenství.“ Síba králi odvětil: „Je tu ještě Jónatanův syn, zchromený na nohy.“4 Král se otázal: „Kde je?“ A Síba králi řekl: „Ten je v Lódebaru, v domě Makíra, syna Amíelova.“5 Král David ho dal tedy přivést z Lódebaru, z domu Makíra, syna Amíelova.6Když Mefíbóšet, syn Jónatana, syna Saulova, přišel k Davidovi, padl tváří k zemi a klaněl se. David řekl: „Mefíbóšete!“ On pravil: „Zde je tvůj otrok.“7 David mu řekl: „Neboj se. Rád bych ti prokázal milosrdenství kvůli Jónatanovi, tvému otci. Vrátím ti všechna pole tvého děda Saula a budeš každodenně jídat u mého stolu.“8 On se poklonil a řekl: „Co je tvůj služebník, že se obracíš k mrtvému psu, jako jsem já?“9 Král předvolal Síbu, sluhu Saulova, a řekl mu: „Všechno, co patřilo Saulovi a celému jeho domu, jsem dal vnukovi tvého pána.10 Ty mu budeš obdělávat půdu, ty se svými syny a svými otroky budeš dodávat chléb k obživě pro vnuka svého pána. Mefíbóšet, vnuk tvého pána, bude každodenně jídat u mého stolu.“ Síba měl patnáct synů a dvacet otroků.11 Odpověděl králi: „Vše, co král, můj pán, svému služebníku přikázal, tvůj služebník splní, ačkoli Mefíbóšet může jíst u mého stolu jako jeden z královských synů.“12 Mefíbóšet měl malého syna jménem Míka. Všichni obyvatelé Síbova domu byli Mefíbóšetovými otroky.13 A tak sídlil Mefíbóšet v Jeruzalémě, neboť každodenně jídal u králova stolu. Kulhal na obě nohy.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.