2.Samuel 3 | La Bible du Semeur

1 La guerre dura longtemps entre la maison de Saül et celle de David, mais la maison de David devenait de plus en plus puissante, tandis que celle de Saül ne cessait de s’affaiblir.

Les fils de David nés à Hébron

2 Il naquit à David des fils à Hébron: son premier-né s’appelait Amnôn, il était fils d’Ahinoam de Jizréel. 3 Son deuxième, Kileab, était fils d’Abigaïl, veuve de Nabal de Karmel; le troisième, Absalom, était le fils de Maaka, fille de Talmaï, le roi de Gueshour*; 4 le quatrième, Adoniya, était le fils de Haggith; le cinquième, Shephatia, était le fils d’Abital; 5 et le sixième Yitream, fils d’Egla, femme de David. Tels sont les fils de David qui naquirent à Hébron.

Abner se rallie à David

6 Tant que dura la guerre entre la maison de Saül et celle de David, Abner renforça son influence dans la maison de Saül. 7 Or, Saül avait eu une épouse de second rang, Ritspa, fille d’Aya. Ish-Bosheth fit un reproche à Abner en lui disant: Pourquoi as-tu couché avec l’épouse de mon père? 8 A ces mots, Abner entra dans une violente colère et lança à Ish-Bosheth: Est-ce que je suis un chien au service de Juda? Depuis toujours, j’ai traité avec faveur la famille de Saül, ton père, ses frères et ses amis, et je ne t’ai pas laissé tomber entre les mains de David, et voilà que tu viens aujourd’hui me reprocher une faute avec cette femme! 9 Que Dieu me punisse très sévèrement si je n’œuvre pas à la réalisation de ce que l’Eternel a promis à David. 10 Car il a juré d’enlever la royauté à la famille de Saül et d’affermir l’autorité royale de David* sur Israël et sur Juda depuis Dan jusqu’à Beer-Sheva*. 11 Ish-Bosheth ne put lui répliquer un seul mot car il avait peur de lui. 12 Abner envoya des émissaires auprès de David pour lui faire cette proposition: A qui doit appartenir ce pays? Conclus une alliance avec moi et je t’aiderai à rallier tout Israël autour de toi. 13 – D’accord, leur répondit David, je ferai alliance avec toi, mais à une condition: je ne te recevrai pas si tu ne m’envoies pas d’abord Mikal, la fille de Saül*, lorsque tu viendras me rencontrer. 14 En même temps, David envoya des messagers à Ish-Bosheth, fils de Saül, pour lui dire: Rends-moi ma femme Mikal que j’ai acquise au prix de cent prépuces de Philistins. 15 Ish-Bosheth la fit enlever chez son second mari Paltiel, fils de Laïsh, 16 qui la suivit en pleurant jusqu’à Bahourim*. Là, Abner lui ordonna de retourner chez lui – et il s’en alla. 17 Abner engagea des pourparlers avec les responsables d’Israël. Il leur dit: Depuis longtemps déjà vous souhaitez que David devienne votre roi. 18 Le moment est venu de passer aux actes. Rappelez-vous que l’Eternel a promis à David: « C’est par David, mon serviteur, que je délivrerai mon peuple Israël des Philistins et de tous ses ennemis. » 19 Abner s’entretint de la même manière avec les responsables de la tribu de Benjamin, puis il se rendit à Hébron pour communiquer à David les décisions prises en accord avec les autres Israélites et toute la tribu de Benjamin. 20 Il arriva chez David à Hébron accompagné de vingt hommes. David leur offrit à tous un festin. 21 Puis Abner lui dit: Je m’en vais rassembler tout Israël autour de mon seigneur le roi; ils concluront une alliance avec toi, et tu régneras partout où tu voudras. David le laissa partir et celui-ci s’en alla en paix.

La mort d’Abner

22 Peu après, Joab et les hommes de David rentrèrent d’une expédition militaire en rapportant un butin considérable. Abner n’était plus chez David à Hébron, puisque celui-ci l’avait laissé repartir en paix. 23 Quand Joab et toute l’armée qui l’accompagnait arrivèrent, on informa Joab qu’Abner, fils de Ner, était venu trouver le roi et que celui-ci l’avait laissé repartir en paix. 24 Alors Joab se rendit auprès du roi et lui dit: Qu’as-tu fait? Abner est venu vers toi et toi, tu l’as laissé repartir librement! 25 Pourtant tu le connais, cet Abner, fils de Ner: c’est pour te tromper qu’il est venu, pour apprendre quels sont tes plans de campagne et pour savoir tout ce que tu fais. 26 Joab sortit de chez David et sans que celui-ci en sache rien, il envoya sur les pas d’Abner des messagers qui lui firent rebrousser chemin depuis la citerne de Sira*. 27 Quand Abner fut de retour à Hébron, Joab l’entraîna à l’écart à l’intérieur de la porte de la ville comme pour lui parler confidentiellement, et là il le poignarda en plein ventre et le tua pour venger la mort de son frère Asaël. 28 Quand David apprit ce qui s’était passé, il s’écria: Je suis à jamais innocent devant l’Eternel, moi ainsi que mon royaume, du meurtre d’Abner, fils de Ner. 29 Que la responsabilité de ce meurtre retombe sur Joab et sa famille! Qu’il ne cesse d’y avoir parmi ses descendants quelqu’un qui soit atteint d’un flux ou de la lèpre, ou qui s’appuie sur des béquilles, ou qui meure par l’épée, ou qui manque de nourriture*! 30 Joab et son frère Abishaï avaient assassiné Abner, parce qu’il avait tué leur frère Asaël au cours de la bataille de Gabaon*. 31 David ordonna à Joab et à toute la troupe qui l’accompagnait: Déchirez vos vêtements, revêtez-vous d’un habit de toile de sac et portez le deuil pour Abner! Le roi David marchait derrière le cercueil. 32 On enterra Abner à Hébron; le roi éclata en sanglots sur son tombeau et tout le peuple se mit à pleurer. 33 Puis le roi entonna sur Abner la complainte que voici: Fallait-il qu’Abner meure ╵comme les insensés? 34 Tu n’avais pas les mains liées ni les pieds enchaînés. Pourtant tu es tombé comme lorsque l’on tombe ╵devant des gens pervers. Et tout le peuple se remit à pleurer sur lui. 35 Ensuite tout le monde pressa David de prendre quelque nourriture pendant qu’il faisait encore jour. Mais il fit ce serment: Que Dieu me punisse très sévèrement si je mange un seul morceau de pain ou quoi que ce soit d’autre avant le coucher du soleil. 36 Tout le peuple en eut connaissance et l’approuva, comme du reste il approuvait tout ce que faisait le roi. 37 Toute l’armée et tout Israël reconnurent ce jour-là que le roi n’était pour rien dans l’assassinat d’Abner, fils de Ner. 38 Le roi dit à ses officiers: Est-ce que vous vous rendez compte qu’un prince et un grand chef est tombé aujourd’hui en Israël? 39 Même si j’ai reçu l’onction royale, je suis encore faible, et ces gens, les fils de Tserouya, sont trop puissants pour moi. Que l’Eternel lui-même punisse celui qui a commis ce crime selon le mal qu’il a fait!

Český ekumenický překlad

1 Boj mezi domem Saulovým a Davidovým se protahoval, David se stále vzmáhal, zatímco dům Saulův stále upadal.

— Davidovi synové narození v Chebrónu - Seznam synů, kteří se Davidovi narodili v Chebrónu.

2 V Chebrónu se Davidovi narodili synové: Jeho prvorozený byl Amnón z Achínoamy Jizreelské, 3 jeho druhý syn byl Kileab z Abígajily, ženy po Nábalovi Karmelském, třetí byl Abšalóm, syn Maaky, dcery gešúrského krále Talmaje, 4 čtvrtý Adonijáš, syn Chagíty, pátý Šefatjáš, syn Abítaly, 5 a šestý Jitreám z Davidovy manželky Egly. Ti se Davidovi narodili v Chebrónu.

— Abnérova smrt - Abnér přecházející od Íš-bóšeta k Davidovi je zákeřně zabit Jóabem. David dokazuje lidu, že na jeho smrti nenese vinu.

6 Avšak boj mezi domem Saulovým a domem Davidovým trval dále. V Saulově domě nabýval převahy Abnér. 7 Saul měl ženinu jménem Rispu, dceru Ajovu. Íš-bóšet vytýkal Abnérovi: „Jak to, že jsi vešel k ženině mého otce?“ 8 Pro ta Íš-bóšetova slova Abnér velice vzplanul a vyčítal: „Copak jsem psí hlava, patřím snad k Judovi? Denně prokazuji milosrdenství domu Saula, tvého otce, jeho bratřím a přátelům. Nedopustil jsem, abys padl do Davidových rukou, a ty mi dnes předhazuješ přečin s tou ženou? 9 Ať se mnou Bůh udělá, co chce! Učiním pro Davida, co mu přisáhl Hospodin. 10 Odejmu království Saulovu domu a upevním Davidův trůn nad Izraelem a nad Judou od Danu až do Beer-šeby.“ 11 Íš-bóšet nebyl s to ozvat se Abnérovi ani slovem, protože se ho bál. 12 Abnér poslal za sebe k Davidovi posly se slovy: „Komu patří země?“ a s nabídkou: „Uzavři se mnou smlouvu. Budu stát při tobě a obrátím k tobě celý Izrael.“ 13 David odvětil: „Dobře, uzavřu s tebou smlouvu. Ale jednu věc od tebe žádám: Až přijdeš, abys spatřil mou tvář, nespatříš ji, dokud nepřivedeš Saulovu dceru Míkal.“ 14 A David vyslal k Íš-bóšetovi, synu Saulovu, posly se vzkazem: „Vydej mi mou ženu Míkal, kterou jsem pravoplatně získal za sto pelištejských předkožek!“ 15 Íš-bóšet ji dal vzít od muže, od Paltíela, syna Lavišova. 16 Její muž ji s pláčem doprovázel až do Bachurímu. Tam mu Abnér řekl: „Vrať se.“ A on se vrátil. 17 Abnér pak promluvil s izraelskými staršími: „Už dávno jste se dožadovali toho, aby králem nad vámi byl David. 18 Nyní se mějte k činu. Hospodin přece o Davidovi prohlásil: ‚Rukou svého služebníka Davida vysvobodím svůj izraelský lid z rukou Pelištejců i z rukou všech jeho nepřátel.‘“ 19 A totéž Abnér přednesl Benjamínovi. Potom Abnér odešel, aby v Chebrónu přednesl Davidovi vše, co Izrael a celý Benjamínův dům považují za dobré. 20 Když Abnér s dvaceti muži přišel k Davidovi do Chebrónu, David pro něho a pro muže, kteří byli s ním, uspořádal hostinu. 21 Abnér Davidovi řekl: „Rád bych odešel a shromáždil ke králi, svému pánu, celý Izrael. Uzavřou s tebou smlouvu a ty budeš nade vším kralovat, jak si budeš přát.“ David pak Abnéra propustil a on pokojně odešel. 22 A hle, přišli Davidovi služebníci s Jóabem z výpravy a přinášeli s sebou velikou kořist. Abnér už u Davida v Chebrónu nebyl, neboť ho David propustil a on pokojně odešel. 23 Tu přišel Jóab s veškerým vojskem, které bylo s ním. Jóabovi oznámili, že Abnér, syn Nérův, přišel ke králi a ten že jej propustil a on pokojně odešel. 24 Jóab vstoupil ke králi a optal se: „Co jsi to udělal? Když k tobě Abnér přišel, proč jsi ho nechal odejít? 25 Znáš Abnéra, syna Nérova! Přišel tě oklamat. Chce znát tvé vycházení a vcházení, chce vědět o všem, co konáš.“ 26 Nato Jóab od Davida odešel a vyslal za Abnérem posly. Ti ho přivedli od cisterny v Siře zpět. David však o tom nevěděl. 27 Když se Abnér vrátil do Chebrónu, uchýlil se s ním Jóab dovnitř brány, jako by s ním chtěl důvěrně promluvit. Tam mu zasadil ránu pod žebra, a tak zemřel za krev jeho bratra Asáela. 28 Když o tom David později uslyšel, prohlásil: „Já i mé království jsme před Hospodinem navěky nevinni prolitou krví Abnéra, syna Nérova. 29 Ta ať dopadne na hlavu Jóabovu i na celý dům jeho otce. Ať v Jóabově domě nikdy nechybí trpící výtokem ani stižený malomocenstvím ani držící se hůlky ani padlý mečem ani trpící nedostatkem chleba!“ 30 Tak Jóab se svým bratrem Abíšajem zabil Abnéra, protože v Gibeónu usmrtil v boji jejich bratra Asáela. 31 I poručil David Jóabovi a všemu lidu, který byl s ním: „Roztrhněte svůj šat, přepásejte se žíněným rouchem a naříkejte nad Abnérem!“ Král David šel za márami. 32 Abnéra pochovali v Chebrónu a král nad Abnérovým hrobem hlasitě plakal; plakal i všechen lid. 33 Král pěl nad Abnérem žalozpěv: „Což musel zemřít Abnér, tak jako umírá bloud? 34 Nebyly spoutány tvé ruce ani do okovů sevřeny tvé nohy. Padl jsi jak ten, kdo rukou bídáků padá.“ A všechen lid nad ním plakal dále. 35 Pak přistoupil všechen lid k Davidovi, aby ho přiměli k jídlu, dokud byl ještě den. David se však zapřisáhl: „Ať se mnou Bůh udělá, co chce, okusím-li před západem slunce chleba či čehokoli jiného.“ 36 A všechen lid to pozoroval a líbilo se jim to, tak jako se lidu líbilo všechno, co král činil. 37 Všechen lid a celý Izrael onoho dne poznal, že Abnér, syn Nérův, nebyl usmrcen z popudu krále. 38 Král svým služebníkům řekl: „Nevíte, že dnešního dne padl v Izraeli velitel, a to veliký? 39 A já jsem dnes tak sláb, já pomazaný král. A tihle muži, Serújini synové, jsou tvrdší než já. Ať Hospodin odplatí tomu, kdo páchá zlo, podle zla, jež spáchal.“

2.Samuel 3 | La Bible du Semeur Český ekumenický překlad

Les fils de David nés à Hébron

Abner se rallie à David

La mort d’Abner

— Davidovi synové narození v Chebrónu - Seznam synů, kteří se Davidovi narodili v Chebrónu.

— Abnérova smrt - Abnér přecházející od Íš-bóšeta k Davidovi je zákeřně zabit Jóabem. David dokazuje lidu, že na jeho smrti nenese vinu.