2.Samuel 24 | La Bible du Semeur

Le recensement coupable et la peste

1 L’Eternel se mit de nouveau en colère contre les Israélites et il incita David à agir contre leurs intérêts en lui suggérant l’idée de faire le recensement d’Israël et de Juda. 2 Alors le roi ordonna à Joab, chef de son armée* qui se trouvait près de lui: Parcours, je te prie, toutes les tribus d’Israël, depuis Dan jusqu’à Beer-Sheva; que l’on recense le peuple, pour que je sache quel en est le nombre! 3 Joab dit au roi: Que l’Eternel, ton Dieu, rende le peuple cent fois plus nombreux et que mon seigneur le roi puisse encore le voir de ses yeux! Mais pourquoi mon seigneur le roi désire-t-il faire pareille chose? 4 Mais le roi maintint l’ordre donné à Joab et aux chefs de l’armée. Ils se mirent donc en route pour faire le recensement d’Israël. 5 Ils franchirent d’abord le Jourdain et s’arrêtèrent près de Aroër*, au sud de la ville qui se trouve au fond de la vallée de Gad et près de Yaezer. 6 De là, ils passèrent dans le territoire de Galaad et dans la région de Tahtim-Hodshi. Ils continuèrent jusqu’à Dan-Yaân et aux environs, vers Sidon, 7 et arrivèrent à la forteresse de Tyr, puis ils allèrent dans toutes les villes des Héviens et des Cananéens*. Ils parvinrent enfin au Néguev de Juda, à Beer-Sheva. 8 Ils parcoururent ainsi tout le pays et, au bout de neuf mois et vingt jours, ils regagnèrent Jérusalem. 9 Joab communiqua au roi le résultat du recensement du peuple: Israël comptait 800 000 hommes aptes à porter les armes et Juda 500 000. 10 Soudain, David sentit son cœur battre parce qu’il avait ainsi recensé le peuple, et il dit à l’Eternel: J’ai commis une grave faute en faisant cela! Maintenant, Eternel, daigne pardonner la faute de ton serviteur car je reconnais que j’ai agi tout à fait comme un insensé! 11 Quand David se leva le lendemain matin, l’Eternel s’adressa au prophète Gad, attaché à la cour de David, en ces termes: 12 Va dire à David: « Voici ce que déclare l’Eternel: Je t’impose l’un des trois châtiments suivants; choisis l’un d’eux et je te l’infligerai. » 13 Gad se rendit donc chez David et lui communiqua le message; il lui dit: Que veux-tu que je fasse venir contre toi: sept années de famine dans ton pays, trois mois de déroute devant tes ennemis qui s’acharneront contre toi, ou trois jours de peste dans ton pays? Réfléchis donc et décide, puis dis-moi ce que je dois répondre à celui qui m’envoie. 14 David répondit à Gad: Je suis dans un grand désarroi! Ah! tombons plutôt entre les mains de l’Eternel, car ses compassions sont grandes; mais que je ne tombe pas entre les mains des hommes! 15 L’Eternel fit donc sévir une épidémie de peste en Israël, depuis ce matin-là jusqu’au terme fixé. Elle sévit de Dan à Beer-Sheva, et fit périr soixante-dix mille personnes. 16 L’ange allait étendre sa main sur Jérusalem pour la dévaster, mais l’Eternel ne voulut pas ce malheur et y renonça. Il ordonna à l’ange qui était en train de décimer le peuple: Cela suffit maintenant! Retire ta main! L’ange de l’Eternel se tenait alors près de l’aire d’Orna, le Yebousien, entre ciel et terre, son épée dégainée à la main*. 17 En voyant l’ange qui frappait le peuple, David pria en disant: Voici: c’est moi seul qui ai péché, c’est moi, le berger*, qui ai commis une faute, mais ce pauvre troupeau, qu’a-t-il fait de mal? Frappe-moi donc plutôt, ainsi que ma famille. 18 Ce même jour, Gad se rendit auprès de David et lui ordonna: Monte à l’aire* d’Orna* le Yebousien et dresses-y un autel à l’Eternel. 19 David s’y rendit comme l’Eternel le lui avait ordonné par l’intermédiaire de Gad. 20 Orna, qui était en train de battre du blé, regarda d’en haut et vit le roi et ses ministres venir vers lui, revêtus de vêtements d’étoffe grossière*. Il sortit et se prosterna devant le roi, le visage contre terre*, 21 et il demanda: Pourquoi mon seigneur le roi vient-il vers son serviteur? David lui dit: Je viens t’acheter cette aire pour y bâtir un autel à l’Eternel afin que cesse le fléau qui sévit contre le peuple. 22 Orna répondit à David: Que mon Seigneur le roi prenne l’aire et qu’il offre ce qu’il jugera bon. Regarde: voici les bœufs pour l’holocauste, les herses et l’attelage des bœufs fourniront le bois*. 23 O roi, je te donne tout cela! Puis il ajouta: Que l’Eternel ton Dieu accepte favorablement ton offrande! 24 Mais le roi lui déclara: Non! Je veux te l’acheter à son prix; je n’offrirai pas à l’Eternel, mon Dieu, des holocaustes qui ne me coûteraient rien! Et David acheta l’aire et les bœufs pour cinquante pièces d’argent*. 25 Il bâtit là un autel à l’Eternel et y offrit des holocaustes et des sacrifices de communion. Ainsi l’Eternel se laissa fléchir en faveur du pays, et la plaie fut détournée d’Israël.

Český ekumenický překlad

DAVIDOVO SČÍTÁNÍ LIDU - Král svým činem rozhněval Hospodina, znovu však nalézá milost; na místě, kde se zastavila morová rána, dává vybudovat - oltář.

1 Hospodin znovu vzplanul proti Izraeli hněvem a podnítil Davida proti nim: „Jdi, sečti Izraele a Judu!“ 2 Král poručil Jóabovi, veliteli vojska, který byl s ním: „Obejdi všechny izraelské kmeny od Danu až k Beer-šebě. Spočítejte lid, chci znát počet lidu.“ 3 Jóab králi namítl: „Nechť Hospodin, tvůj Bůh, zvětší lid, jak chce, třeba stokrát. Kéž na vlastní oči to král, můj pán, vidí. Ale proč král, můj pán, o to tak stojí?“ 4 Královo rozhodnutí bylo však pro Jóaba a velitele vojska nezvratné. Jóab s veliteli vojska vyšel od krále, aby sečetli ten lid, Izraele. 5 Překročili Jordán a utábořili se v Aróeru, napravo od města, jež je uprostřed Gádského údolí, směrem k Jaezeru. 6 Pak přišli do Gileádu a do země Tachtím-chodší a přišli do Dan-jaanu a do okolí Sidónu. 7 Přišli do pevnosti Sóru a do všech měst chivejských a kenaanských, pak šli na jih Judy k Beer-šebě. 8 Obešli celou zemi a po uplynutí devíti měsíců a dvaceti dnů přišli do Jeruzaléma. 9 Jóab králi odevzdal součet branného lidu: V Izraeli bylo osm set tisíc bojeschopných mužů, schopných tasit meč, a judských mužů bylo pět set tisíc. 10 Ale potom měl David výčitky svědomí, že dal lid sečíst. David volal k Hospodinu: „Velmi jsem zhřešil, že jsem to učinil. Nyní, Hospodine, sejmi prosím ze svého služebníka vinu; počínal jsem si jako velký pomatenec.“ 11 Ráno, když David vstal, stalo se slovo Hospodinovo k proroku Gádovi, Davidovu vidoucímu: 12 „Jdi a promluv k Davidovi: Toto praví Hospodin: Předkládám ti trojí; jedno z toho si vyber a tak s tebou naložím.“ 13 Gád přišel k Davidovi a oznámil mu: „Má na tebe dolehnout sedm let hladu v tvé zemi? Nebo chceš tři měsíce utíkat před svými protivníky, kteří tě budou pronásledovat? Anebo má řádit ve tvé zemi po tři dny mor? Nuže tedy rozvaž, co mám vyřídit tomu, který mě poslal.“ 14 David Gádovi odvětil: „Je mi velmi úzko. Nechť tedy prosím padneme do rukou Hospodinu, neboť jeho slitování je nesmírné, jen ať nepadnu do rukou lidských.“ 15 Hospodin tedy dopustil na Izraele mor od toho jitra až do určeného času. I pomřelo z lidu od Danu až k Beer-šebě sedmdesát tisíc mužů. 16 Pak vztáhl anděl svou ruku nad Jeruzalém, aby v něm šířil zkázu. Ale Hospodina pojala nad tím zlem lítost. I řekl andělu, jenž šířil mezi lidem zkázu: „Dost, již přestaň.“ Hospodinův anděl byl právě u humna Aravny Jebúsejského. 17 Když David uviděl anděla bijícího lid, pravil Hospodinu: „Hle, já jsem zhřešil a já jsem se provinil; co však učinily tyto ovce? Buď tedy tvá ruka proti mně a proti domu mého otce!“ 18 Téhož dne přišel Gád opět k Davidovi a řekl mu: „Vystup a postav Hospodinu na humně Aravny Jebúsejského oltář.“ 19 David vystoupil podle Gádova slova, jak Hospodin přikázal. 20 Aravna vyhlížel a spatřil krále s jeho služebníky, že jdou k němu. I vyšel Aravna a poklonil se králi tváří k zemi. 21 Aravna pravil: „Proč přicházíš, králi, můj pane, k svému otroku?“ David odpověděl: „Abych od tebe koupil humno k vybudování oltáře Hospodinu; zde byla od lidu odvrácena pohroma.“ 22 Aravna pravil Davidovi: „Nechť král, můj pán, vezme a obětuje, co uzná za dobré. Tu je dobytek k zápalné oběti a jako dříví smyky a dobytčí jha.“ 23 To vše dával král Aravna králi. Aravna ještě králi řekl: „Kéž má v tobě Hospodin, tvůj Bůh, zalíbení.“ 24 Král Aravnovi odvětil: „Nikoli, odkoupím to od tebe za kupní cenu. Hospodinu, svému Bohu, nemohu obětovat zápalné oběti darované.“ David tedy koupil to humno i ten skot za padesát šekelů stříbra. 25 I vybudoval tam David Hospodinu oltář a obětoval zápalné a pokojné oběti. Hospodin prosby za zemi přijal a pohroma byla od Izraele odvrácena.

2.Samuel 24 | La Bible du Semeur Český ekumenický překlad

Le recensement coupable et la peste

DAVIDOVO SČÍTÁNÍ LIDU - Král svým činem rozhněval Hospodina, znovu však nalézá milost; na místě, kde se zastavila morová rána, dává vybudovat - oltář.