2.Samuel 1 | La Bible du Semeur

David apprend la mort de Saül et de Jonathan

1 Saül était déjà mort quand, après avoir battu les Amalécites, David rentra à Tsiqlag. Il y passa deux jours, 2 et le troisième jour, un homme arriva du camp de Saül, les habits déchirés et la tête couverte de poussière en signe de deuil. Lorsqu’il fut arrivé auprès de David, il se jeta à terre pour se prosterner devant lui. 3 David lui demanda: D’où viens-tu? – Je me suis sauvé du camp d’Israël, dit-il. 4 – Qu’est-il arrivé? poursuivit David, raconte-le-moi, je t’en prie. – L’armée d’Israël s’est enfuie du champ de bataille, beaucoup d’hommes ont été tués. Même Saül et Jonathan son fils sont morts. 5 David demanda au jeune homme qui lui faisait ce rapport: Comment sais-tu que Saül et son fils Jonathan sont morts? 6 Le jeune homme lui dit: Je me trouvais justement sur le mont Guilboa; Saül était appuyé sur sa lance, tandis que les chars et les cavaliers allaient l’atteindre. 7 S’étant retourné, il m’a aperçu et m’a appelé. J’ai répondu: « Oui, je viens! » 8 Alors il m’a demandé: « Qui es-tu? » J’ai dit: « Je suis un Amalécite. » 9 Alors il m’a ordonné: « Approche-toi et donne-moi la mort, car je suis pris d’un malaise bien que je sois encore plein de vie. » 10 Je me suis approché de lui et je lui ai donné un coup mortel parce que je savais qu’il ne survivrait pas à sa défaite. Puis j’ai enlevé la couronne de sa tête et le bracelet qu’il avait au bras. Les voici, je te les apporte, mon seigneur. 11 Alors David saisit ses vêtements et les déchira en signe de deuil, et tous ses hommes firent comme lui. 12 Ils prirent le deuil, se lamentèrent et jeûnèrent jusqu’au soir à cause de Saül, de son fils Jonathan et de toute l’armée de l’Eternel et du peuple d’Israël qui avaient péri par l’épée. 13 David dit encore au jeune homme qui lui avait apporté ces nouvelles: D’où es-tu? – Je suis le fils d’un immigré amalécite. 14 Et David lui dit: Comment as-tu osé tuer de ta main celui à qui l’Eternel avait conféré l’onction? 15 Alors David appela l’un de ses hommes, et lui dit: Viens et tue-le! Le soldat le frappa et il mourut. 16 David lui dit: Tu es toi-même responsable de ta mort, car tu as toi-même déposé contre toi lorsque tu as dit: « C’est moi qui ai mis à mort l’oint de l’Eternel. »

Elégie sur Saül et Jonathan

17 David composa cette complainte sur Saül et son fils Jonathan. 18 Il ordonna de l’enseigner aux descendants de Juda; c’est la complainte de l’Arc qui est consignée dans le livre du Juste*. 19 Ton élite, Israël, ╵a été transpercée ╵là-bas sur tes collines. Hélas, ils sont tombés ╵tous les guerriers! 20 N’allez pas publier ╵cette nouvelle à Gath, et ne l’annoncez pas ╵dans les rues d’Ashkelôn*: les filles philistines ╵se mettraient à chanter, les filles des incirconcis ╵en sauteraient de joie. 21 O monts de Guilboa, qu’il n’y ait ni rosée ╵ni pluie tombant sur vous, qu’il n’y ait sur vos pentes ╵plus de champs plantureux ╵d’où viennent des offrandes, là furent avilis ╵les boucliers des braves et celui de Saül que l’on n’enduira plus jamais ╵avec de l’huile*. 22 Ah! l’arc de Jonathan ╵ne reculait jamais sans avoir fait couler ╵le sang de ses victimes, ╵sans avoir transpercé ╵la graisse des guerriers, et l’épée de Saül ╵ne revenait jamais ╵sans avoir accompli ╵sa tâche avec succès. 23 Saül et Jonathan, ╵aimés et estimés ╵pendant toute leur vie, n’ont pas été séparés dans leur mort. Oui, vous étiez tous deux ╵plus légers que les aigles et plus forts que les lions. 24 O filles d’Israël, ╵pleurez, pleurez Saül qui vous a revêtues ╵de pourpre et de parures ╵et comblées de délices, qui ornait vos habits d’une parure d’or. 25 Hélas, ils sont tombés ces braves ╵au milieu du combat! Oui! Hélas, Jonathan! ╵Il a été frappé ╵à mort sur les collines! 26 Ah! Jonathan, mon frère, je suis dans la détresse ╵à cause de ta mort, toi, mon meilleur ami, ╵qui m’as été si cher! Ton affection pour moi ╵m’a été plus précieuse que l’amour d’une femme! 27 Hélas, ils sont tombés ╵tous ces guerriers! Hélas, ils ont péri ╵ces hommes de combat!

Český ekumenický překlad

David králem - DAVIDŮV ŽALOZPĚV NAD SAULEM - David dostává zprávu o Saulově a Jónatanově smrti, oplakává Hospodinova pomazaného krále a svého věrného - přítele.

1 Po Saulově smrti se David vrátil z vítězné bitvy s Amálekem a zůstal dva dny v Siklagu. 2 Třetího dne přišel nějaký muž ze Saulova tábora s roztrženým šatem a s prstí na hlavě. Přišel k Davidovi, padl na zem a poklonil se. 3 David se ho zeptal: „Odkud jdeš?“ On mu řekl: „Unikl jsem z izraelského tábora.“ 4 David se dále tázal: „Pověz, co se stalo?“ On řekl, že lid utekl z bitvy, že také mnoho lidu padlo a našlo smrt, že i Saul a jeho syn Jónatan zahynuli. 5 David se zeptal mládence, který mu to oznámil: „Jak víš, že zemřel Saul a jeho syn Jónatan?“ 6 Mládenec, který mu to oznámil, odvětil: „Náhodou jsem se ocitl v pohoří Gilbóa. A hle, Saul se opíral o své kopí a vozy a jezdci už na něj dotírali. 7 Ještě se obrátil, spatřil mě a zavolal na mě. Ozval jsem se: ‚Tu jsem.‘ 8 Zeptal se: ‚Kdo jsi?‘ Odvětil jsem mu: ‚Jsem Amálekovec.‘ 9 Vyzval mě: ‚Postav se ke mně a usmrť mě, neboť mě svírá smrtelná křeč, ale ještě je ve mně život.‘ 10 Postavil jsem se k němu a usmrtil jsem ho. Poznal jsem, že po svém pádu stejně nebude živ. Sňal jsem mu z hlavy královskou čelenku a z paže náramek a přinesl jsem je sem svému pánu.“ 11 David uchopil svůj šat a roztrhl jej, stejně tak i všichni muži, kteří byli s ním. 12 Naříkali, plakali a postili se až do večera pro Saula a pro jeho syna Jónatana i pro Hospodinův lid, pro dům izraelský, že padli mečem. 13 David se zeptal mládence, který mu to oznámil: „Odkud jsi?“ On řekl: „Jsem syn amálekovského bezdomovce.“ 14 David se na něj rozkřikl: „Jak to, že ses nebál vztáhnout ruku a zahubit Hospodinova pomazaného?“ 15 David zavolal jednoho z družiny a poručil: „Přistup a sraz ho!“ A on ho ubil k smrti. 16 David mu totiž řekl: „Krev, kterou jsi prolil, ať padne na tvou hlavu. Tvá ústa tě usvědčila, když jsi řekl: ‚Já jsem usmrtil Hospodinova pomazaného.‘“ 17 I zpíval David nad Saulem a nad jeho synem Jónatanem tento žalozpěv. 18 Vyzval také Judejce, aby se při něm učili zacházet s lukem. Je zapsán v Knize Přímého. 19 „Ozdoba tvá, Izraeli, na tvých návrších skolena leží. Tak padli bohatýři! 20 Neoznamujte to v Gatu, nezvěstujte to v ulicích Aškalónu, ať se neradují dcery pelištejské, dcery neobřezanců ať nejásají. 21 Hory v Gilbóe, rosa ani déšť ať na vás nesestoupí, ať se v oběť nepozdvihuje nic z vašich polí, neboť tam byl pohozen štít bohatýrů, štít Saulův, nepomazán olejem, 22 nýbrž krví skolených a tukem bohatýrů. Jónatanův luk neselhal nikdy, Saulův meč doprázdna nebil. 23 Saul a Jónatan, v životě hodni líbezné lásky, neodloučili se od sebe ani v smrti. Bývali nad orly bystřejší a nad lvy udatnější. 24 Dcery izraelské, plačte pro Saula, který vás odíval karmínem a rozkošemi, jenž zlatou okrasou zdobil váš oděv. 25 Tak padli bohatýři uprostřed boje, Jónatan na tvých návrších skolen! 26 Stýská se mi po tobě, můj bratře Jónatane, byls ke mně pln něhy, tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen. 27 Tak padli bohatýři, v zmar přišla válečná zbroj!“

2.Samuel 1 | La Bible du Semeur Český ekumenický překlad

David apprend la mort de Saül et de Jonathan

Elégie sur Saül et Jonathan

David králem - DAVIDŮV ŽALOZPĚV NAD SAULEM - David dostává zprávu o Saulově a Jónatanově smrti, oplakává Hospodinova pomazaného krále a svého věrného - přítele.