1Le roi David était très âgé*, on avait beau l’envelopper de couvertures, il n’arrivait plus à se réchauffer.2Ses familiers lui proposèrent de lui rechercher une jeune fille vierge qui soit à son service et le soigne: Elle dormira dans tes bras, lui dirent-ils, ainsi mon seigneur le roi se réchauffera.3On chercha dans tout le territoire d’Israël une belle jeune fille et l’on trouva Abishag, la Sunamite*, que l’on fit venir auprès du roi.4Cette jeune fille était vraiment très belle. Elle prit soin du roi et se mit à son service. Mais le roi n’eut pas de relations conjugales avec elle.5A cette époque, Adoniya*, fils de David et de Haggith, exprimait son ambition en prétendant: C’est moi qui régnerai. Il se procura un char, des chevaux* et cinquante hommes qui couraient devant son char.6Jamais, sa vie durant, son père ne l’avait réprimandé ou ne lui avait dit: Pourquoi fais-tu cela? En outre, Adoniya était un très beau jeune homme et il était né après Absalom.7Il entra en pourparlers avec le général Joab, fils de Tserouya*, et avec le prêtre Abiatar*, et ceux-ci se rallièrent à son parti.8Par contre, ni le prêtre Tsadoq, ni Benaya fils de Yehoyada*, ni le prophète Nathan, ni Shimeï*, ni Réï, ni les soldats de la garde personnelle de David ne prirent son parti.9Un jour, Adoniya offrit des sacrifices de moutons, de bœufs et de veaux engraissés près de la Pierre-qui-glisse, à côté de Eyn-Roguel. Il y invita tous ses frères, fils du roi, et tous les hommes importants de Juda qui étaient au service du roi.10Mais il n’invita pas le prophète Nathan, Benaya, les gardes personnels du roi, ni son demi-frère Salomon.
L’intervention de Nathan et de Bath-Shéba auprès de David
11Alors Nathan alla trouver Bath-Shéba, la mère de Salomon*, et lui dit: As-tu entendu qu’Adoniya, fils de Haggith, est en train de se faire proclamer roi sans que notre seigneur David le sache?12Eh bien! Ecoute: laisse-moi te donner un conseil qui pourra te sauver la vie ainsi qu’à ton fils Salomon.13Va immédiatement trouver le roi David et demande-lui: « O roi, mon seigneur, ne m’as-tu pas promis avec serment que mon fils Salomon régnerait après toi et que c’est lui qui siégerait sur ton trône? Alors pourquoi donc Adoniya est-il devenu roi? »14Puis Nathan ajouta: Pendant que tu parleras ainsi avec le roi, j’entrerai à mon tour et je compléterai ce que tu auras dit.15Bath-Shéba se rendit dans la chambre du roi qui était très vieux et recevait les soins d’Abishag, la Sunamite.16Elle s’inclina jusqu’à terre et s’agenouilla devant le roi. Celui-ci lui demanda: Que désires-tu?17Elle lui répondit: Mon seigneur, tu as promis à ta servante par un serment au nom de l’Eternel, ton Dieu, que ton fils Salomon régnerait après toi et qu’il siégerait sur ton trône.18Voici maintenant qu’Adoniya s’est fait roi à l’insu de mon seigneur le roi.19Il a offert en sacrifice beaucoup de bœufs, de veaux engraissés et de moutons, il a invité tous les fils du roi, le prêtre Abiatar et Joab, le chef de l’armée, mais il n’a pas invité ton serviteur Salomon.20Pourtant, c’est vers le roi mon seigneur que tout Israël regarde pour que tu déclares à ton peuple qui succédera à mon seigneur le roi sur le trône.21Sinon, lorsque le roi mon seigneur aura rejoint ses ancêtres décédés, moi et mon fils Salomon nous serons traités comme des criminels.22Pendant qu’elle parlait encore avec le roi, le prophète Nathan arriva.23On vint l’annoncer au roi en disant: Voici le prophète Nathan! Il entra en présence du roi et se prosterna devant lui, le visage contre terre.24Puis il dit: O roi mon seigneur, est-ce toi qui as décidé qu’Adoniya régnerait après toi et qu’il siégerait sur ton trône?25En effet, il est allé aujourd’hui offrir des sacrifices de bœufs, de veaux gras et de moutons en grand nombre, il a invité tous les fils du roi, les chefs de l’armée et le prêtre Abiatar. Ils sont en train de manger et de boire avec lui en criant: « Vive le roi Adoniya! »26Mais il ne m’a pas invité, moi qui suis ton serviteur, pas plus que le prêtre Tsadoq, ni Benaya, fils de Yehoyada, ni ton serviteur Salomon.27Est-il possible qu’une telle chose se fasse par ordre de mon seigneur le roi sans que tu aies fait connaître à ton serviteur quel est celui qui succédera à mon seigneur le roi sur le trône?
David désigne son successeur
28Le roi David répondit: Rappelez-moi Bath-Shéba! Elle entra dans la présence du roi et se tint devant lui.29Alors le roi lui déclara par serment: Aussi vrai que l’Eternel qui m’a délivré de toutes les détresses est vivant,30je te promets de réaliser aujourd’hui même la promesse que je t’ai faite avec serment au nom de l’Eternel, du Dieu d’Israël, lorsque je t’ai dit que ton fils Salomon régnerait après moi et qu’il siégerait sur mon trône à ma place.31Bath-Shéba s’inclina le visage contre terre, se prosterna aux pieds du roi et dit: Que mon seigneur le roi David vive à jamais!32Puis le roi David ordonna: Appelez-moi le prêtre Tsadoq, le prophète Nathan et Benaya, fils de Yehoyada. Ils entrèrent en présence du roi.33Alors le roi ordonna: Rassemblez tous mes serviteurs*. Faites monter mon fils Salomon sur ma propre mule et conduisez-le à la source de Guihôn!34Là, le prêtre Tsadoq et le prophète Nathan lui conféreront l’onction pour l’établir roi sur Israël. Vous sonnerez du cor et vous crierez: « Vive le roi Salomon! »35Vous remonterez de la source derrière lui, il viendra siéger sur mon trône et régnera à ma place, car c’est lui que j’ai choisi pour être le conducteur d’Israël et de Juda.36Benaya, fils de Yehoyada, répondit au roi: Qu’il en soit ainsi! Que l’Eternel, le Dieu de mon seigneur le roi, confirme les paroles que tu as prononcées,37et, comme il a été avec mon seigneur le roi, qu’il soit avec Salomon! Qu’il rende son règne encore plus glorieux que ne l’a été celui de mon seigneur le roi David!38Alors le prêtre Tsadoq descendit à la source de Guihôn avec le prophète Nathan, avec Benaya, fils de Yehoyada, et avec les Kérétiens et les Pélétiens* de la garde royale, accompagnant Salomon qu’ils avaient fait monter sur la mule du roi David.39Le prêtre Tsadoq prit la fiole d’huile* dans la tente* du coffre de l’alliance et conféra l’onction à Salomon. On sonna du cor et tout le peuple s’écria: Vive le roi Salomon!40Une foule immense remonta derrière lui, les gens jouaient de la flûte et exultaient de joie, au point que la terre tremblait au bruit de leurs acclamations.
Adoniya se soumet
41Adoniya et ses convives entendirent tout ce bruit* au moment où ils achevaient leur festin. Et lorsque Joab entendit le son du cor, il demanda: Que signifie ce vacarme dans la ville?42Il n’avait pas fini de parler que Jonathan, fils du prêtre Abiatar, survint. Adoniya lui dit: Viens, car tu es un homme de valeur et tu viens certainement apporter de bonnes nouvelles.43Jonathan répondit à Adoniya: Au contraire, notre seigneur le roi David a établi Salomon comme roi.44Il a envoyé avec lui le prêtre Tsadoq, le prophète Nathan, Benaya, fils de Yehoyada, ainsi que les Kérétiens et les Pélétiens de la garde royale pour qu’ils le fassent monter sur la mule royale45et que le prêtre Tsadoq et le prophète Nathan lui confèrent l’onction royale à la source de Guihôn. De là, tout le monde est remonté en poussant des cris de joie et l’excitation s’est répandue dans toute la ville; c’est là le bruit que vous avez entendu.46Salomon s’est même assis sur le trône royal,47et les ministres du roi sont venus bénir notre seigneur le roi David en disant: « Que ton Dieu rende le nom de Salomon encore plus célèbre que le tien, et son règne encore plus glorieux! » Alors le roi s’est prosterné sur sa couche48et il a déclaré: « Béni soit l’Eternel, le Dieu d’Israël qui m’a donné l’un de mes fils comme successeur sur mon trône et m’a permis de le voir aujourd’hui de mes yeux! »49A ces mots, tous les invités d’Adoniya furent pris de panique, ils se levèrent et partirent chacun de son côté.50Adoniya lui-même eut tellement peur de Salomon qu’il alla saisir les cornes de l’autel à la tente du coffre de l’alliance.51On vint dire à Salomon: Voici que, par peur du roi Salomon, Adoniya est allé saisir les cornes de l’autel en disant: « Que le roi Salomon me promette aujourd’hui sous serment qu’il ne me fera pas mettre à mort par l’épée. »52Salomon répondit: S’il se conduit en homme loyal, pas un seul de ses cheveux ne tombera à terre; mais s’il agit de manière coupable, il mourra.53Puis le roi Salomon envoya des gens pour le faire descendre de l’autel. Adoniya vint se prosterner devant le roi Salomon qui lui dit: Tu peux rentrer chez toi!
Český ekumenický překlad
Jednotné království - KONEC VLÁDY DAVIDOVY - — David a Šúnemanka - Davidova sešlost věkem.
1 Král David zestárl a dosáhl vysokého věku. Přikrývali ho pokrývkami, ale nemohl se zahřát.2 Proto mu jeho služebníci navrhli: „Ať vyhledají králi, našemu pánu, dívku pannu, aby byla králi k službám a opatrovala ho; bude též uléhat po tvém boku a zahřívat krále, našeho pána.“3 Hledali tedy po celém izraelském území krásnou dívku, až našli Šúnemanku Abíšagu a přivedli ji ke králi.4 Byla to překrásná dívka; opatrovala krále a obsluhovala ho. Král ji však nepoznal.
— Adonijášovy nároky na trůn - Nový spor o následnictví v Davidově rodině.
5 Adonijáš, syn Chagítin, se vynášel: „Kralovat budu já.“ A opatřil si vůz, koně a padesát mužů, kteří běhali před ním.6 Otec ho po celý ten čas nezarmoutil otázkou: „Co to děláš?“ Také on byl velmi pěkné postavy; narodil se po Abšalómovi.7 Dohodl se s Jóabem, synem Serújiným, a s knězem Ebjátarem. Ti Adonijáše podporovali.8 Avšak kněz Sádok a Benajáš, syn Jójadův, ani prorok Nátan a Šimeí, Reí a Davidovi bohatýři při Adonijášovi nestáli. 9 Adonijáš připravil obětní hod, brav, skot a vykrmený dobytek, u kamene Zócheletu, který je vedle pramene Rogelu, a pozval všechny své bratry, královy syny, i všechny judské muže, královy služebníky.10 Ale proroka Nátana, Benajáše, bohatýry a svého bratra Šalomouna nepozval.
— Pomazání Šalomouna za krále - Prorok Nátan a Bat-šeba rozhodnou následnický spor ve prospěch Šalomouna.
11 I řekl Nátan Bat-šebě, matce Šalomounově: „Neslyšela jsi, že se Adonijáš, syn Chagítin, stal králem? A David, náš pán, o tom neví.12 Pojď tedy, poradím ti, jak se zachráníš ty i tvůj syn Šalomoun.13Nuže, vejdi ke králi Davidovi a zeptej se ho: ,Což jsi ty sám, králi, můj pane, nepřísahal své otrokyni: Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn? Proč se tedy stal králem Adonijáš?‘14 Zatímco tam ještě budeš s králem mluvit, přijdu za tebou a potvrdím tvá slova.“15 Bat-šeba tedy vešla do pokojíka ke králi. Král totiž byl už velmi starý a Šúnemanka Abíšag ho obsluhovala.16 Bat-šeba před králem padla na kolena a poklonila se mu. Král se otázal: „Co si přeješ?“17 Odpověděla mu: „Můj pane, ty jsi své otrokyni přísahal při Hospodinu, svém Bohu: ‚Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn.‘18 A hle, teď se stal králem Adonijáš, a ty, králi, můj pane, o tom nevíš.19 Už připravil obětní hod, býky a velké množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny, kněze Ebjátara a velitele vojska Jóaba, ale tvého služebníka Šalomouna nepozval.20 K tobě, králi, můj pane, se upírají oči celého Izraele, abys jim oznámil, kdo po tobě dosedne na trůn krále, mého pána.21 Kdyby se stalo, že by král, můj pán, ulehl ke svým otcům, budeme tu stát já a můj syn Šalomoun jako hříšníci.“ 22 Zatímco ještě mluvila s králem, přišel prorok Nátan.23 Oznámili králi: „Je tu prorok Nátan.“ Vstoupil před krále a klaněl se mu tváří až k zemi.24 Pak se Nátan otázal: „Králi, můj pane, což jsi řekl: ‚Po mně bude králem Adonijáš, ten dosedne na můj trůn?‘25 Dnes totiž sestoupil a připravil obětní hod, býky a množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny i velitele vojska a kněze Ebjátara a oni s ním jedí a pijí a provolávají: ‚Ať žije král Adonijáš!‘26 Ale mne, tvého služebníka, ani kněze Sádoka a Benajáše, syna Jójadova, ani tvého služebníka Šalomouna nepozval.27 Pochází tento rozkaz vskutku od krále, mého pána? Neuvědomil jsi svého služebníka o tom, kdo po tobě dosedne na trůn, králi, můj pane.“ 28 Král David odpověděl: „Zavolejte mi Bat-šebu.“ Vešla před krále a zůstala před ním stát.29 Král se zapřisáhl: „Jakože živ je Hospodin, který mě vykoupil z každého soužení,30 jak jsem ti přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele, králem bude po mně tvůj syn Šalomoun, ten dosedne na můj trůn místo mne; učiním tak ještě dnes.“31 Bat-šeba padla na kolena, poklonila se králi tváří k zemi a řekla: „Ať navěky žije král David, můj pán.“ 32 Potom král David nařídil: „Zavolejte mi kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jójadova.“ Když předstoupili před krále,33 král jim řekl: „Vezměte s sebou služebníky svého pána, posaďte mého syna Šalomouna na mou mezkyni a doveďte ho dolů ke Gíchónu.34 Tam ho kněz Sádok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Zatroubíte na polnici a budete volat: ‚Ať žije král Šalomoun!‘35 Pak půjdete za ním vzhůru a on přijde, dosedne na můj trůn a bude králem místo mne. Je to můj příkaz, aby on byl vévodou nad Izraelem i nad Judou.“36 Benajáš, syn Jójadův, králi odpověděl: „Stane se! Tak rozhodl Hospodin, Bůh krále, mého pána.37 Jako byl Hospodin při králi, mém pánu, tak ať je při Šalomounovi a ať vyvýší jeho trůn nad trůn krále Davida, mého pána.“ 38 Kněz Sádok, prorok Nátan a Benajáš, syn Jójadův, i Keretejci a Peletejci sešli dolů; Šalomouna posadili na mezkyni krále Davida a vedli ho ke Gíchónu.39 Kněz Sádok vzal ze stanu Hospodinova roh s olejem a Šalomouna pomazal. Zatroubili na polnici a všechen lid provolal: „Ať žije král Šalomoun!“40 Všechen lid pak šel vzhůru za ním, pískal na píšťaly a převelice se radoval; země od toho hluku až pukala.
— Potlačené povstání - Adonijáš se podrobuje Šalomounovi.
41 Adonijáš a všichni pozvaní, kteří byli s ním, to uslyšeli, když hostina končila. Jóab zaslechl zvuk polnice a otázal se: „Co je to ve městě za velký halas?“42 Zatímco ještě mluvil, přišel Jónatan, syn kněze Ebjátara, a Adonijáš mu řekl: „Pojď, ty jsi statečný muž a jistě přinášíš dobrou zvěst.“43 Ale Jónatan Adonijášovi odpověděl: „Naopak. Král David, náš pán, ustanovil za krále Šalomouna.44 Král s ním poslal kněze Sádoka, proroka Nátana a Benajáše, syna Jójadova, i Keretejce a Peletejce a posadili ho na královu mezkyni.45 Kněz Sádok a prorok Nátan ho u Gíchónu pomazali za krále, a když šli odtamtud radostně vzhůru, město halasilo. To byl ten zvuk, který jste zaslechli.46 Šalomoun už dosedl na královský trůn.47 Královi služebníci přišli rovněž a dobrořečili našemu pánu, králi Davidovi: ‚Ať tvůj Bůh učiní jméno Šalomounovo slavnějším než tvé jméno a ať vyvýší jeho trůn nad tvůj trůn.‘ A král se na svém lůžku poklonil.48 Poté král řekl: ‚Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že nám dal dnes toho, kdo bude sedět na mém trůnu, a že to mé oči vidí.‘“ 49 Tu se všichni pozvaní, kteří byli při Adonijášovi, roztřásli, vstali a každý šel svou cestou.50 I Adonijáš vstal a ze strachu před Šalomounem šel a chytil se rohů oltáře.51 Šalomounovi oznámili: „Hle, Adonijáš se bojí krále Šalomouna, drží se rohů oltáře a říká: ‚Ať mi dnes král Šalomoun odpřisáhne, že svého služebníka neusmrtí mečem.‘“52 Šalomoun řekl: „Bude-li se chovat jako statečný muž, ani vlas mu nespadne na zem, bude-li však na něm shledáno něco zlého, zemře.“53 Král Šalomoun ho dal odvést od oltáře a on přišel a poklonil se králi Šalomounovi. Šalomoun mu řekl: „Jdi do svého domu.“
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.