Jesaja 66 | La Bible du Semeur

Le nouveau peuple de Dieu

Pour un vrai culte

1 Voici ce que dit l’Eternel: Mon trône, c’est le ciel, et mon marchepied, c’est la terre*. Quelle est donc la maison ╵que vous me bâtiriez, quelle demeure ╵pour mon lieu de repos? 2 Toutes ces choses, ╵c’est moi qui les ai faites* et ainsi elles sont venues ╵à l’existence, l’Eternel le déclare. Voici sur qui je porterai ╵un regard favorable: sur celui qui est humilié, ╵et qui a l’esprit abattu, sur celui qui tremble à ma parole. 3 Celui qui sacrifie un bœuf, tue aussi bien un homme; celui qui immole un agneau, rompt la nuque à un chien; celui qui présente une offrande offre du sang de porc; et celui qui fait brûler de l’encens, c’est une idole qu’il bénit. Comme ils ont tous choisi ╵de suivre leurs propres chemins et qu’ils prennent plaisir ╵à leurs idoles ╵abominables, 4 je choisis moi aussi ╵de les abandonner ╵à leurs caprices, et je les frapperai ╵des malheurs qu’ils redoutent, puisque j’ai appelé et que personne ╵n’a répondu, oui, puisque j’ai parlé et que personne ╵n’a écouté, puisqu’ils ont fait ╵ce que je trouve mal, et qu’ils se sont complu ╵à ce qui me déplaît. 5 Ecoutez la parole ╵de l’Eternel, vous qui tremblez à sa parole: Voici, ceux de vos frères qui vous haïssent ╵et vous ont rejetés à cause de mon nom ont dit: « Que l’Eternel ╵manifeste sa gloire afin que nous soyons ╵témoins de votre joie! » Mais ils perdront la face! 6 Ecoutez ce tumulte ╵s’élevant de la ville, cette clameur ╵venant du Temple: il s’agit de la voix de l’Eternel qui fait payer ses ennemis ╵comme ils l’ont mérité.

Jérusalem rétablie

7 Avant d’être en travail, Sion a enfanté: avant d’éprouver des douleurs, elle a donné le jour ╵à un garçon. 8 Qui donc a entendu ╵pareille chose, et qui a déjà vu ╵chose semblable? Un pays peut-il naître ╵en un seul jour? Ou peut-on enfanter ╵un peuple en une seule fois? Or, à peine en travail ╵Sion a mis des fils au monde! 9 Eh quoi! Déclencherais-je ╵le travail de la femme enceinte sans la faire enfanter? dit l’Eternel. Moi qui fais enfanter, empêcherais-je ╵cette venue au monde? a dit ton Dieu. 10 Réjouissez-vous ╵avec Jérusalem, et soyez tous dans l’allégresse ╵à son sujet, vous qui l’aimez! Prenez part à sa joie, vous tous qui avez pris ╵le deuil à cause d’elle! 11 Car vous serez nourris ╵à son sein qui console jusqu’à en être rassasiés, et vous boirez, avec délices, la plénitude de sa gloire! 12 Car ainsi parle l’Eternel: Je vais faire affluer la paix ╵vers elle comme un fleuve, la gloire des nations ╵tout comme un torrent qui déborde. Vous serez allaités, et portés sur la hanche, bercés sur les genoux. 13 Comme un homme que sa mère console, je vous consolerai. Oui, dans Jérusalem, ╵vous serez consolés.

Le jugement de Dieu

14 Vous en serez témoins ╵et votre cœur se réjouira, votre corps reprendra vigueur ╵tout comme une herbe qui verdit. On verra l’Eternel intervenir ╵en faveur de ses serviteurs, et manifester son indignation ╵contre ses ennemis. 15 Car l’Eternel va venir dans le feu et ses chars surviendront ╵comme un vent d’ouragan pour verser sa colère ╵avec fureur et pour accomplir ses menaces ╵avec d’ardentes flammes. 16 Car, c’est avec le feu ╵que l’Eternel ╵exercera son jugement et avec son épée ╵qu’il châtiera tous les humains, et l’Eternel fera ╵un très grand nombre de victimes. 17 Ceux qui se préparent et qui se purifient pour accéder aux jardins sacrés* suivant en procession celui qui se tient au milieu, et qui mangent du porc, des animaux immondes et même des souris, ceux-là périront tous ensemble, l’Eternel le déclare.

Tous les peuples honoreront l’Eternel

18 Car moi, je [connais bien*] leurs desseins et leurs actes. Voici, je vais venir* rassembler tous les peuples et des gens de toutes langues. Ils viendront et verront ma gloire. 19 Je placerai un signe au milieu d’eux et j’enverrai certains de leurs rescapés* vers d’autres peuples, à Tarsis, Poul et Loud*, dont les gens bandent l’arc, à Toubal, à Yavân*; vers les îles et les régions côtières qui sont au loin, qui n’ont pas encore entendu parler de moi et n’ont pas vu ma gloire. Ils feront connaître ma gloire à ces peuples. 20 Et ils ramèneront, de chez tous les peuples, tous ceux qui sont vos frères sur des chevaux, des chars ou des chariots couverts, sur le dos des mulets ou sur des dromadaires jusqu’à Jérusalem, à ma montagne sainte, comme une offrande à l’Eternel: ce sera une offrande, dit l’Eternel, semblable à celles qu’apportent les Israélites, dans des récipients purifiés, au temple de l’Eternel. 21 Et même, parmi eux, j’en prendrai certains pour être des prêtres ou des lévites, dit l’Eternel. 22 Comme le nouveau ciel et la nouvelle terre* que je vais faire subsisteront par-devant moi, l’Eternel le déclare, ainsi subsisteront votre postérité et votre nom. 23 Il adviendra alors que, régulièrement, à chaque nouvelle lune et à chaque sabbat, tous les humains viendront se prosterner devant moi, déclare l’Eternel. 24 Et quand ils sortiront, ils verront les cadavres des hommes qui se sont révoltés contre moi; et le ver qui rongera ces hommes ne mourra pas, le feu qui les dévorera ne s’éteindra jamais*, et ils feront horreur à tout être vivant.

Český ekumenický překlad

— Nebesa jsou Boží trůn - S vyvýšeným Bohem, Stvořitelem všeho, nemůže člověk jednat podle svých choutek.

1 Toto praví Hospodin: „Mým trůnem jsou nebesa a podnoží mých nohou země. Kdepak je ten dům, který mi chcete vybudovat? Kdepak je místo mého odpočinutí? 2 Všechny tyto věci učinila moje ruka. Tak vznikly všechny tyto věci, je výrok Hospodinův. Laskavě pohlédnu na toho, kdo je utištěný a na duchu ubitý, kdo se třese před mým slovem.“ 3 Člověk zabíjí v oběť býka i ubíjí člověka, obětuje jehňátko i láme vaz psu, přináší obětní dar i krev z vepřů dává, na připomínku pálí kadidlo i dobrořečí ničemné modle. Oni si vyvolují vlastní cesty, jejich duše si libuje v ohyzdných modlách. 4 Já zase vyvolím jejich zvůli a uvedu na ně, čeho se lekají, protože jsem volal, a nikdo neodpovídal, mluvil jsem, a nikdo neposlouchal. Dopouštěli se toho, co je zlé v mých očích, a volili to, co se mi nelíbí.

— Radujte se s Jeruzalémem - Jeruzalém povstane k novému životu; z toho se budou radovat i pronárody.

5 Slyšte slovo Hospodinovo, vy, kdo se třesete při jeho slovu! Říkávají vaši bratři, kteří vás nenávidí, kteří vás vypovídají pro mé jméno: „Ať se Hospodin oslaví, ať vidíme vaši radost!“ Ale budou zahanbeni. 6 Slyš! Hukot z města! Halas z chrámu! Hlas Hospodina, jenž odplácí svým nepřátelům za to, co spáchali. 7 Dříve než ji přepadly porodní bolesti, porodila. Dříve než ji zachvátily porodní křeče, povila pacholíka. 8 Kdo slyšel kdy něco takového? Kdo co takového spatřil? Což se zrodí země v jediném dni? Nebo pronárod snad bývázplozen jedním rázem? Sotva se začala svíjet bolestí, už porodila sijónská dcera své syny. 9 „Což já, který otvírám život, nemám umožnit narození? praví Hospodin. Když dávám plodnost, mám zavírat lůno? praví tvůj Bůh.“ 10 Radujte se s dcerou jeruzalémskou a jásejte nad ní všichni, kdo ji milujete! Veselte se s ní, veselte, všichni, kdo jste nad ní truchlívali. 11 Budete sát do sytosti potěšení z jejích prsů, budete s rozkoší pít plnými doušky z prsů její slávy. 12 Toto praví Hospodin: „Hle, já k ní přivedu pokoj jako řeku a jako rozvodněný potok slávu pronárodů. Budete sát nošeni v náručí, hýčkáni na kolenou. 13 Jako když někoho utěšuje matka, tak vás budu těšit. V Jeruzalémě dojdete potěšení.“ 14 Uvidíte to a vaše srdce se rozveselí, vaše kosti budou pučet jako mladá tráva. Bude zřejmé, že Hospodinova ruka je s jeho služebníky a že jeho hrozný hněv je proti jeho nepřátelům. 15 Hle, Hospodin přichází v ohni a jeho vozy jsou jako vichřice, aby vylil hněv svůj v prchlivosti a své hrozby v plamenech ohně.

— Jako nebesa, tak i země bude nová - Na nové zemi bude i nový lid a nebude už nepřátelství mezi lidmi.

16 Ohněm totiž a mečem povede Hospodin soud s veškerým tvorstvem. Mnoho bude těch, jež Hospodin skolí. 17 „Ti, kdo se v zahradách posvěcují a očišťují po vzoru jednoho, který je uprostřed, ti, kdo jedí maso z vepřů a to, co je hodno opovržení, dokonce myši, společně zajdou,“ je výrok Hospodinův. 18 „Já zakročím proti jejich činům a úmyslům a shromáždím všechny pronárody a jazyky. I přijdou a spatří mou slávu. 19 Vložím na ně znamení a ty z nich, kdo vyváznou, vyšlu k pronárodům, do Taršíše, do Púlu a Lúdu, k těm, co natahují lučiště, do Túbalu a do Jávanu, na daleké ostrovy, které zprávu o mně ještě neslyšely ani nespatřily moji slávu; budou hlásat moji slávu mezi pronárody. 20 Přivedou také ze všech pronárodů všechny vaše bratry jako obětní dar Hospodinu na koních a na vozech a na nosítkách, na mezcích a dromedárech na mou svatou horu do Jeruzaléma, praví Hospodin, tak jako budou přinášet Izraelci obětní dar do Hospodinova domu v čisté nádobě. 21 Také z nich si vezmu kněze, lévijce,“ praví Hospodin. 22 „Jako nová nebesa a nová země, které učiním, budou stát přede mnou, je výrok Hospodinův, tak nepohnutelně bude stát vaše potomstvo a vaše jméno. 23 O každém novoluní, v každý den odpočinku, přijde se sklonit veškeré tvorstvo přede mnou, praví Hospodin. 24 Až vyjdou, spatří mrtvá těla mužů, kteří mi byli nevěrní. Jejich červ neumírá, jejich oheň neuhasne; budou strašlivou výstrahou všemu tvorstvu.“

Jesaja 66 | La Bible du Semeur Český ekumenický překlad