Jesaja 63 | La Bible du Semeur

Le divin Vendangeur

1 Qui donc est-il, ╵celui qui arrive d’Edom, qui nous vient de Botsra ╵en habits écarlates, drapé avec splendeur, et qui s’avance fièrement avec sa grande force? – C’est moi, dit l’Eternel, ╵qui parle avec justice et qui ai le pouvoir ╵de vous sauver*. 2 – Pourquoi tes vêtements ╵sont-ils tachés de rouge et pourquoi tes habits ╵ressemblent-ils ╵à ceux des vendangeurs ╵qui foulent au pressoir? 3 – C’est que j’ai été seul ╵à fouler la cuvée. Et nul parmi les peuples* ╵n’a été avec moi, oui, j’ai foulé les peuples ╵dans ma colère, je les ai piétinés ╵dans mon indignation. Leur sang a rejailli ╵sur mes habits, j’ai taché tous mes vêtements*. 4 J’avais fixé ╵le jour de la rétribution, elle est venue, ╵l’année de la libération ╵de tous les miens. 5 J’ai regardé partout: personne pour m’aider! Je me suis étonné*: n’y a-t-il donc personne ╵pour me prêter main-forte? Mais mon bras a fait œuvre de salut pour moi, et mon indignation ╵a été mon soutien. 6 J’ai écrasé les peuples ╵dans ma colère, je les ai enivrés ╵dans ma fureur, j’ai fait couler leur sang par terre.

Louange et prière

Les grâces du Seigneur

7 Je rappellerai les actes de bienveillance ╵de l’Eternel et les motifs de le louer: il a tout fait pour nous. Je dirai les nombreux bienfaits ╵dont il a comblé Israël, le bien qu’il leur a fait dans sa tendresse et sa grande bonté. 8 Il avait dit: ╵« Oui, les Israélites ╵sont mon peuple, ce sont des fils ╵qui ne décevront pas. » Et il les a sauvés. 9 Dans toutes leurs détresses, il a été lui-même ╵dans la détresse, et l’ange qui se tient en sa présence ╵les a sauvés. Dans son amour ╵et dans sa compassion, il les a libérés, il les a soutenus ╵et il les a portés tous les jours d’autrefois. 10 Mais eux, ils se sont rebellés et ils ont attristé ╵son Esprit Saint. Dès lors, il s’est changé ╵pour eux en ennemi, et les a combattus. 11 Alors ils se sont souvenus ╵des temps anciens ╵et de Moïse, et de son peuple* et ils ont dit: ╵« Où est celui ╵qui les a fait sortir de la mer avec le berger ╵de son troupeau? Et où est celui qui a mis ╵son Esprit Saint au milieu d’eux*, 12 celui qui a tendu ╵son bras glorieux aux côtés de Moïse, pour fendre les eaux devant eux et qui s’est fait ainsi ╵un renom éternel? » 13 Oui, il les a fait avancer ╵à travers les abîmes comme un cheval dans le désert sans qu’ils trébuchent. 14 Ils ressemblaient à un troupeau ╵qui rejoint la vallée, lorsque l’Esprit de l’Eternel ╵les a menés vers le repos; ainsi tu as conduit ton peuple et tu t’es fait ╵une glorieuse renommée.

Seigneur, aie pitié de nous

15 Du haut du ciel, ╵de ta demeure sainte, du séjour de ta gloire, ╵regarde et vois! Que sont donc devenus ╵ton amour passionné ╵et ta puissance? Ton cœur s’est-il donc retenu ╵de frémir de tendresse, de compassion pour moi? 16 Car tu es notre père: Abraham ne nous connaît pas, et Israël non plus ╵ne nous reconnaît pas. Mais toi, ô Eternel, ╵toi, tu es notre père, et ton nom est depuis toujours ╵« Notre Libérateur ». 17 Pourquoi, ô Eternel, ╵pourquoi nous fais-tu donc errer ╵loin des voies que tu as prescrites? Pourquoi rends-tu ╵notre cœur obstiné ╵de sorte que nous ne te craignions pas? Reviens, de grâce, pour tes serviteurs et les tribus qui t’appartiennent. 18 Ton peuple saint a possédé ╵le pays pour bien peu de temps; nos ennemis ont piétiné ╵ton sanctuaire.

Oh, si tu descendais du ciel !

19 Nous sommes depuis bien longtemps comme des gens ╵sur qui tu ne régnerais pas, qui ne porteraient pas ton nom. Oh, si tu déchirais le ciel et si tu descendais! Devant toi, les montagnes ╵s’effondreraient!

Český ekumenický překlad

— Kdo to přichází z Edómu? - V Edómu se konal hrozný soud Boží nad národy.

1 Kdo to přichází z Edómu, kdo v rouchu rudém jde z Bosry? Kdo je ten v úboru velebném, hrdě kráčející ve své velké síle? „Já, který právem vyhlašuji, že na vítězství stačím.“ 2 Proč je tvůj úbor krvavě zbarven a tvé roucho jak toho, jenž v lisu šlape? 3 „Sám jsem šlapal v lisovací kádi a nikdo z národů se mnou nebyl. Rozhněván jsem po nich šlapal, rozšlapal jsem je v svém rozhořčení, až šťáva z nich mi roucho postříkala, poskvrnil jsem si celý oděv. 4 Den pomsty měl jsem v srdci, nastalo milostivé léto pro mé vykoupené. 5 Rozhlédl jsem se, ale nebylo pomocníka, užasl jsem, opora žádná. K vítězství mi dopomohla vlastní paže, oporou mi bylo moje rozhořčení. 6 Rozhněván jsem rozdupal národy, opojil jsem je svým rozhořčením; jejich mízu jsem nechal stékat k zemi.“

— Chvála spasitelných skutků Hospodinových - Hospodin zůstal Bohem svého lidu, i když jej trestal, a nepřestal jej vést k svým cílům.

7 Milosrdenství Hospodinovo budu připomínat, Hospodinovy chvályhodné činy, všechno, jak Hospodin nás odměňoval, velkou jeho dobrotu k izraelskému domu. On je odměňoval podle svého slitování, podle svého velikého milosrdenství. 8 Prohlásil: „Vždyť oni jsou můj lid, synové, kteří nebudou klamat.“ Stal jsem se jim spasitelem. 9 Každým jejich soužením byl sužován a anděl stojící před jeho tváří je zachraňoval; svou láskou a shovívavostí je vykupoval, bral je na svá ramena a nosil je po všechny dny dávné. 10 Oni se však vzpírali a trápili jeho svatého ducha, proto se jim změnil v nepřítele, sám bojoval s nimi. 11 Avšak jeho lid se rozpomínal na dny dávné, na dny Mojžíšovy. Kde je ten, jenž vyvedl je z moře s pastýři svých ovcí? Kde je ten, jenž do nitra mu vložil svatého ducha svého? 12 Ten, který je po pravici Mojžíšově vedl svou proslavenou paží, který před nimi rozpoltil vodstvo, a tak si učinil jméno věčné? 13 Propastnými tůněmi je vedl jako koně pouští, ani neklopýtli, 14 jako dobytek sestupující na pláň. Hospodinův duch je vedl do místa odpočinutí. Tak jsi vedl svůj lid a proslavil jsi své jméno.

— Bůh – Otec náš - Ve své bídě konečně lid poznal, že Bůh je - jeho Otcem a že větší lásku nikde jinde nenajde.

15 Pohlédni z nebes a podívej se ze svého svatého, proslaveného obydlí! Kde je tvé horlení a bohatýrská síla? Tvé cituplné nitro a tvé slitování jsou mi uzavřeny? 16 Jsi přece náš Otec! Abraham nás nezná, Izrael, ten o nás neví. Hospodine, tys náš Otec, náš vykupitel odedávna, to je tvé jméno. 17 Proč jsi nás nechal zbloudit, Hospodine, ze svých cest? Zatvrdil jsi naše srdce, aby se tě nebálo. Navrať se kvůli svým služebníkům, kvůli kmenům svého dědictví! 18 Dočasně si tvůj svatý lid přivlastnili, tvou svatyni pošlapali naši protivníci. 19 My jsme tvoji odedávna. Jim jsi nepanoval, nazýváni nebyli tvým jménem. Kéž bys protrhl nebesa a sestoupil dolů, hory by se před tvou tváří potácely.

Jesaja 63 | La Bible du Semeur Český ekumenický překlad