Jesaja 59 | La Bible du Semeur

De l’injustice à la justice

Ce qui sépare de Dieu

1 Mais non: la main de l’Eternel ╵n’est pas trop courte pour sauver, et son oreille n’est pas sourde ╵au point de ne plus vous entendre! 2 Ce sont vos fautes ╵qui vous séparent de votre Dieu. C’est à cause de vos péchés ╵qu’il s’est détourné loin de vous pour ne plus vous entendre. 3 Car vos mains sont souillées de sang et vos doigts de péchés, vos lèvres disent des mensonges, votre langue susurre ╵des paroles perfides. 4 Personne n’invoque le droit, et nul ne plaide ╵selon la vérité. On s’appuie sur de vains raisonnements et l’on allègue des mensonges. Ils conçoivent le mal et enfantent l’iniquité. 5 Ils couvent des œufs de vipère, tissent des toiles d’araignée. Qui mange de ces œufs mourra; de chaque œuf couvé qui éclôt sortira un serpent. 6 Leurs toiles d’araignée ╵ne servent pas de vêtement, et l’on ne peut pas se couvrir ╵de ce qu’ils ont confectionné. Les œuvres qu’ils produisent ╵sont des œuvres mauvaises; de leurs mains, ils commettent ╵des actes de violence. 7 Leurs pieds courent au mal, et ils ont hâte ╵de verser le sang innocent. Leurs pensées sont sans cesse ╵orientées vers le mal, dévastation et destruction ╵jalonnent leur parcours*. 8 Ils ne connaissent pas ╵le chemin de la paix, et le droit est absent ╵des routes qu’ils empruntent. Les sentiers qu’ils se tracent ╵sont des voies tortueuses: quiconque s’y engage ╵ne connaît pas la paix.

Les péchés du peuple

9 Voilà pourquoi le droit ╵demeure loin de nous, et l’on ne nous rend pas justice. Nous espérions de la lumière, et c’est l’obscurité. Oui, nous espérions la clarté et nous marchons dans les ténèbres. 10 Nous allons à tâtons ╵comme des aveugles ╵le long d’un mur; comme ceux qui n’ont plus leurs yeux, nous allons à tâtons, nous trébuchons en plein midi ╵comme à la nuit tombante; tout en étant pleins de vigueur, nous sommes comme morts. 11 Nous grondons tous comme des ours et nous ne cessons de gémir ╵tout comme des colombes. Nous espérons le droit, ╵mais il n’y en a pas; et le salut, ╵mais il est loin de nous! 12 Car nos révoltes ╵contre toi sont nombreuses nos transgressions ╵témoignent contre nous. Nos péchés restent attachés à nous, et nos fautes, nous les connaissons bien. 13 Nous sommes des rebelles et nous avons trompé ╵l’Eternel, notre Dieu, ╵en lui tournant le dos. Nous ne parlons que d’oppression ╵et de révolte, et nous avons conçu, ╵nous avons projeté ╵des propos mensongers ╵dans notre cœur. 14 Aussi, le droit recule et la justice est loin de nous. La vérité trébuche ╵sur la place publique, et la droiture ╵ne peut y accéder.

Dieu intervient

15 La vérité a disparu et celui qui se détourne du mal ╵se fait piller. Mais l’Eternel a vu ╵avec indignation qu’il n’y a plus de droit. 16 Il n’a trouvé personne ╵qui intercède, il s’en est étonné. Alors son propre bras ╵lui est venu en aide, et sa justice ╵a été son soutien*. 17 Il se revêt de la justice ╵comme d’une cuirasse, il s’est mis sur la tête ╵le casque du salut. En guise de tunique, ╵il s’est drapé ╵de la rétribution, il s’est enveloppé ╵comme dans un manteau* ╵d’une ardeur passionnée ╵pour la relation exclusive ╵qui le lie à son peuple. 18 Il rendra à chacun ╵ce que lui vaut ses actes: la fureur à ses adversaires, et leur dû à ses ennemis; il paiera leur salaire ╵aux habitants des îles, ╵et des régions côtières. 19 Ainsi, l’on craindra l’Eternel ╵et l’on révérera sa gloire de l’occident jusqu’au levant. Car il viendra ╵comme un fleuve en furie agité par un vent ╵venu de l’Eternel*. 20 Car le libérateur ╵va venir pour Sion, pour ceux qui, en Jacob, ╵renonceront à leurs révoltes. L’Eternel le déclare. 21 Quant à moi, déclare l’Eternel, voici quelle est l’alliance que je fais avec eux*: Mon Esprit qui repose sur toi et mes paroles que je mets dans ta bouche*, ne s’écarteront ni de ta bouche, ni de la bouche de tes enfants, ni de la bouche de leurs enfants. Voilà ce que dit l’Eternel, dès maintenant et pour l’éternité.

Český ekumenický překlad

HOSPODIN MEZI SVÝMI - — Jeho ruka stačí na záchranu - Nepravost znemožňuje lidu návrat k Bohu, proto se lid marně ohlíží po pomoci.

1 Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. 2 Což to nejsou vaše nepravosti, které vás oddělují od vašeho Boha? A vaše hříchy, které způsobily, že skryl tvář před vámi, a neslyší? 3 Vždyť vaše dlaně jsou poskvrněny krví, vaše prsty nepravostí, vaše rty mluví klam, váš jazyk přemílá podlosti. 4 Nikdo nevolá po spravedlnosti, nikdo se nezastává pravdy. Doufají v nicotu a šalebně mluví, plodí trápení a rodí ničemnosti. 5 Vyseděli baziliščí vejce, snují pavoučí vlákna. Kdo by jejich vejce pozřel, zemře, rozšlápne-li se, vyklouzne zmije. 6 Jejich vlákna se nehodí na šat, svými výrobky se nepřikryjí. Jejich činy jsou jen ničemnosti, na dlaních jim lpí násilné skutky. 7 Jejich nohy pádí za zlem, spěchají prolévat nevinnou krev. Zamýšlejí samé ničemnosti, na jejich silnicích číhá záhuba a zkáza. 8 Cestu pokoje neznají, není práva v jejich stopách. Dělají si křivolaké cesty, kdo se jimi ubírá, nepozná pokoj. 9 Proto se vzdálilo od nás právo, nedosahuje k nám spravedlnost. Čekáme na světlo, a je tma, na úsvit, a chodíme v šeru. 10 Ohmatáváme stěnu jako slepí, hmatáme jako ti, kdo nemají zrak. V poledne klopýtáme, jako když se stmívá, mezi zdravými jsme jako mrtví. 11 Hned všichni mručíme jako medvědi, hned zase lkáme jako holubice. Čekáme na právo, ale žádné tu není, na spásu, a ta se vzdálila od nás. 12 Četné jsou naše nevěrnosti vůči tobě a naše hříchy svědčí proti nám, naše nevěrnosti se nás drží, známe svoje nepravosti: 13 nevěrnost a zapírání Hospodina, odklon od našeho Boha, řeči o útisku, odpadnutí, v srdci nápady a úvahy o klamných věcech. 14 Právo je úplně potlačeno, spravedlnost stojí někde v dáli, pravda klopýtá po náměstí, a co je správné, nemůže vstoupit.

— Nepotřebuje pomocníka - Když tu nebyl nikdo, kdo by zjednal nápravu, - zjednal ji Hospodin sám svou bohatýrskou silou.

15 Pravda vyprchala, kořistí stane se ten, kdo se varuje zlého. Hospodin to však vidí a je zlé v jeho očích, že není žádného práva. 16 Vidí, že není nikoho, žasne, že nikdo nezasáhne. Zachrání ho jeho paže, podepře ho jeho spravedlnost. 17 Oděl se spravedlností jako pancířem a na hlavě má přilbu spásy, oděl se rouchem pomsty, jako pláštěm zahalil se rozhorlením. 18 Podle vykonaných skutků odplatí svým protivníkům rozhořčením, svým nepřátelům za to, co páchali, ostrovům odplatí za spáchané skutky. 19 I budou se bát Hospodinova jména na západě a jeho slávy na východu slunce, neboť se přivalí jako dravá řeka, kterou Hospodinův vítr žene vpřed. 20 Vykupitel přijde k Sijónu, k těm, kdo se v Jákobovi odvrátili od nevěrnosti, je výrok Hospodinův. 21 „Já pak s nimi uzavřu tuto smlouvu, praví Hospodin: Můj duch, který na tobě spočívá, a má slova, která jsem ti vložil do úst, nevzdálí se z úst tvých ani z úst tvého potomstva ani z úst potomstva tvého potomstva od nynějška až na věky,“ praví Hospodin.

Jesaja 59 | La Bible du Semeur Český ekumenický překlad