1Et maintenant, écoute, ╵Jacob, mon serviteur, Israël, toi que j’ai choisi,2voici ce que déclare l’Eternel, ╵lui qui t’a fait, qui t’a formé ╵dès le sein de ta mère et qui est ton soutien: Ne sois pas effrayé, Jacob, mon serviteur, toi, Yeshouroun*, ╵que j’ai choisi.3Je répandrai des eaux ╵sur le sol altéré, j’en ferai ruisseler ╵sur une terre aride, oui, je répandrai mon Esprit ╵sur ta postérité et ma bénédiction ╵sur ta progéniture.4Ils germeront ╵au milieu de l’herbage comme les peupliers ╵près des cours d’eau.5Un tel confessera: ╵« Je suis à l’Eternel », tel autre se dira ╵un enfant de Jacob, un autre encore ╵écrira sur sa main: ╵« Je suis à l’Eternel » et il se parera ╵de ce nom d’Israël.
Le Premier et le Dernier
6Ainsi dit l’Eternel, ╵lui, le Roi d’Israël, le Seigneur des armées célestes, et qui l’a délivré: Moi, je suis le premier ╵et je suis le dernier, et en dehors de moi, ╵il n’y a pas de dieu*.7Qui est semblable à moi? Qu’il le déclare donc! Qu’il fasse donc savoir ╵et qu’il m’expose les événements du passé ╵depuis que j’ai fondé ╵il y a bien longtemps ce peuple. Qu’il annonce d’avance ╵ce qui doit arriver!8Ne vous effrayez pas ╵et n’ayez pas de crainte! Depuis longtemps déjà, ╵je vous ai informés, ╵je vous l’ai fait savoir. Vous êtes mes témoins. Existe-t-il un autre Dieu que moi? Il n’y a pas d’autre Rocher! Je n’en connais aucun!
Comment on fabrique des dieux
9Ceux qui fabriquent des idoles ╵ne sont tous que néant, et ces œuvres qui leur sont chères ╵ne sont d’aucun profit. Leurs témoins ne voient rien et ils ne savent rien; ils connaîtront la honte.10A quoi bon faire un dieu, couler une statue, qui ne procure aucun profit?11Voici: tous leurs fidèles ╵seront couverts de honte, car ceux qui les ont fabriqués ╵ne sont que des humains! Qu’ils se rassemblent tous et qu’ils se tiennent là! Ils seront effrayés ╵et confus tous ensemble.12L’artisan ferronnier ╵appointe son burin, le passe dans les braises et, à coups de marteau, ╵façonne son idole, avec la force de son bras. Mais, sitôt qu’il a faim, il n’a plus d’énergie, et s’il ne boit pas d’eau, le voilà qui faiblit*!13Et voici le sculpteur: ╵il a tendu sa corde, trace l’œuvre à la craie puis, avec le ciseau, ╵il l’exécute, et il la dessine au compas. Il la façonne ainsi ╵d’après la forme humaine, et à la ressemblance ╵d’un homme magnifique pour qu’elle habite un sanctuaire.14Il a coupé des cèdres, ou bien il s’est choisi ╵du cyprès ou du chêne qu’il a laissé ╵devenir bien robuste parmi les arbres des forêts, ou bien il prend un pin ╵qu’il a planté lui-même, que la pluie a fait croître.15Or, l’homme se sert de ces bois ╵pour les brûler, il en prend une part ╵pour se chauffer, il allume le feu ╵pour y cuire son pain. Avec le même bois, ╵il fait un dieu, et il l’adore; il fabrique une idole et se prosterne devant elle.16La moitié de ce bois, ╵il l’a livrée au feu; grâce à cette moitié, ╵il mange de la viande, il fait cuire un rôti, ╵et il s’en rassasie. De ce bois il se chauffe et dit: « Qu’il fait bon avoir chaud et voir la belle flamme! »17Quant au reste du bois, ╵il en fait une idole, ╵il la prend pour son dieu, il se prosterne devant elle ╵et il l’adore. Il l’invoque et lui dit: ╵« Délivre-moi car toi, tu es mon dieu! »18Ils sont sans connaissance, ╵ils ne comprennent rien. On a bouché leurs yeux afin qu’ils ne voient pas, on a fermé leur cœur ╵afin qu’ils ne saisissent pas.19Aucun ne réfléchit, aucun n’a de savoir ni assez de raison ╵pour se dire en lui-même: « J’ai brûlé la moitié ╵de mon bois dans le feu, j’ai aussi cuit du pain ╵sur les braises du bois, j’ai rôti de la viande ╵dont je me suis nourri, et de ce qui restait, ╵j’ai fait une abomination, je me suis prosterné ╵devant un bout de bois! »20Il se repaît de cendres, car son cœur abusé ╵l’a mené dans l’erreur, il ne sauvera pas sa vie et ne dira jamais: « Ce que je tiens en main, ╵n’est-ce pas une tromperie? »
L’Eternel rachète son peuple
21Souviens-toi de cela, ╵ô peuple de Jacob! Souviens-toi, Israël: ╵tu es mon serviteur, c’est moi qui t’ai formé, ╵tu es mon serviteur, ô Israël, ╵je ne t’oublierai pas*.22J’ai effacé tes crimes ╵comme un épais nuage et tes péchés comme un brouillard. Reviens à moi, car je t’ai délivré.23Exulte d’allégresse, ô ciel, car l’Eternel ╵est entré en action. Poussez des cris de joie, ╵profondeurs de la terre! Criez de joie, montagnes, et vous aussi, forêts, ╵ainsi que tous vos arbres, car l’Eternel a délivré Jacob, il a manifesté sa gloire ╵en Israël.
Le retour de l’exil
24Voici ce que déclare ╵l’Eternel, ton libérateur, celui qui t’a formé ╵dès le sein maternel: Oui, c’est moi, l’Eternel, ╵qui ai fait toutes choses. Moi seul j’ai déployé le ciel, j’ai étendu la terre, ╵sans aucune aide.25Je rends vains les présages ╵des diseurs de mensonges, j’ôte la raison aux devins, je repousse les sages, je fais tourner leur science ╵en déraison*.26J’accomplis la parole ╵prononcée par mon serviteur et je fais réussir les plans ╵annoncés par mes messagers. C’est moi, moi qui ai dit ╵au sujet de Jérusalem: « Qu’elle soit habitée! » et concernant les villes de Juda: « Qu’elles soient rebâties! » Oui, j’en relèverai les ruines.27J’ordonne aux eaux profondes: « Asséchez-vous, je vais tarir vos fleuves. »28Et je dis de Cyrus*: ╵« C’est mon berger, et il accomplira ╵tout ce que je désire. » Il dira de Jérusalem: « Qu’elle soit rebâtie », et il dira du Temple: « Posez ses fondations! »
Český ekumenický překlad
— Vyleji vody na žíznivé - Jako hyne život bez vody, tak i bez ducha. Z ducha povstane Izraeli nové potomstvo.
1 „A nyní slyš, Jákobe, můj služebníku, Izraeli, jehož jsem vyvolil. 2 Toto praví Hospodin, který tě učinil, který tě vytvořil v životě matky a pomáhá ti: Neboj se, Jákobe, můj služebníku, Ješurúne, jehož jsem vyvolil. 3 Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji svého ducha na tvé potomstvo a své požehnání na ty, kteří z tebe vzejdou. 4 Porostou jak mezi trávou, budou jako topoly při tekoucích vodách. 5 Onen řekne: ‚Já jsem Hospodinův‘ a jiný se nazve jménem Jákobovým, další si napíše na ruku: ‚Jsem Hospodinův‘ a dá si čestné jméno Izrael.“
— Jsem První i Poslední - Není Boha kromě Hospodina. Modly jsou nicotný výtvor lidských rukou. Vykoupení je jen u Hospodina.
6 Toto praví Hospodin, král Izraele, jeho vykupitel, Hospodin zástupů: „Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není. 7 Kdo je jako já? Jen ať se ozve! Ať to oznámí, ať mi to předloží! Od chvíle, kdy jsem navěky ustavil svůj lid, kdo mu oznamuje, co přijde a co má nastat? 8 Nestrachujte se! Nebuďte zmateni. Což jsem ti vše neohlašoval a neoznamoval už předem? Vy jste moji svědkové. Což je Bůh kromě mne? Jiné skály není, já o žádné nevím.“ 9 Výrobci model jsou všichni k ničemu; modly, které mají za žádoucí, jim nijak neprospějí. Jejich svědkové, ti nic nevidí a nic nevědí, jsou jen pro ostudu.10 Kdo si boha vyrábí, jen modlu si odlévá; nebude z toho mít žádný prospěch.11 A všechny jeho společníky poleje stud. Řemeslníci jsou pouzí lidé. Ať se sem všichni shromáždí, ať se tu postaví; propadnou strachu a zastydí se spolu.12 Kovář kuje modlu, pracuje při žhoucím uhlí, kladivem jí dává tvar, zhotovuje ji silou své paže; přitom hladoví do vysílení, nemůže se ani napít, ač umdlévá.13 Tesař natahuje šňůru, rudkou načrtává modlu, opracovává ji dláty, rozměřuje kružidlem, až jí dá podobu muže, honosný vzhled člověka, a usadí ji v domě.14 Dá si porazit cedry nebo vezme dub, drnák či křemelák, vypěstoval si je mezi lesními stromy. Zasadil jasan a déšť mu dal vzrůst.15 Pro člověka je to na topení, něco z toho vezme a ohřeje se. Buď zatopí a upeče chleba, nebo zhotoví boha a klaní se mu, udělá z toho modlu a hrbí se před ní.16 Polovinu spálí pod masem, které bude jíst, upeče pečeni a nasytí se. Přitom se ohřeje a zvolá: „To jsem se zahřál, je mi teplo!“17 Z toho, co zůstalo, si udělá boha, modlu, před kterou se hrbí a jíž se klaní a k níž se modlí a žadoní: „Vysvoboď mě, jsi přece můj bůh!“18 Nevědí nic a nechápou, mají oči zalepené a nevidí, jejich srdce nevnímá.19 Ale on si to nebere k srdci, chybí mu poznání a rozum, aby si řekl: „Polovinu jsem spálil, na žhavém uhlí jsem napekl chleba a upekl maso a jedl jsem, ze zbytku jsem udělal tuhle ohavnost a hrbím se před špalkem.“20 Kdo se zabývá popelem, toho zavádí bláhovost srdce, ten svůj život nevysvobodí, ani se neptá: „Není to, co mám v pravici, pouhý klam?“ 21 „Pamatuj na to, Jákobe, pamatuj, Izraeli, že jsi můj služebník. Já jsem tě utvořil, jsi můj služebník, Izraeli, u mne nebudeš zapomenut. 22 Zaženu tvou nevěru jak mračno a jako oblak tvé hříchy. Navrať se ke mně, já tě vykoupím.“ 23 Plesejte, nebesa, vždyť Hospodin to vykoná, hlaholte, nejhlubší útroby země, ať zvučně plesají hory, les a všechny jeho stromy, neboť Hospodin vykoupí Jákoba a proslaví se v Izraeli.
KÝROS - — Hospodinův pastýř - Hospodinova svrchovanost se projevuje i v tom, že si povolává cizího krále za pastýře svého lidu.
24 Toto praví Hospodin, tvůj vykupitel, který tě vytvořil v životě matky: „Já jsem Hospodin, já konám všechno: sám nebesa roztahuji, překlenul jsem zemi. Kdo byl se mnou?“ 25 Hospodin ruší znamení žvanilů a z věštců činí pomatence, obrací mudrce nazpět a jejich poznání mate. 26 Potvrzuje slovo svého služebníka, plní rozhodnutí ohlášené svými posly. Jeruzalému on praví: „Budeš osídlen!“ a judským městům: „Budete zbudována! Pozvednu jej z trosek.“ 27 Hlubině on praví: „Vyschni! Vysuším tvé vodní proudy.“ 28 O Kýrovi praví: „Hle, můj pastýř. Vyplní každé mé přání. Řekne Jeruzalému: ‚Budeš vybudován!‘ A chrámu: ‚Budeš založen!‘“
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.