Jesaja 42 | La Bible du Semeur

Le premier chant du Serviteur

1 Voici mon serviteur, ╵que je soutiens, celui que j’ai choisi, ╵qui fait toute ma joie. Je lui ai donné mon Esprit et il établira ╵le droit pour tous les peuples*. 2 Mais il ne criera pas, il n’élèvera pas la voix, il ne la fera pas ╵entendre dans les rues. 3 Il ne brisera pas ╵le roseau qui se ploie et il n’éteindra pas ╵la flamme qui faiblit, mais il établira le droit ╵selon la vérité. 4 Il ne faiblira pas, et il ne ploiera pas jusqu’à ce qu’il ait établi ╵le droit sur terre, jusqu’à ce que les îles ╵et les régions côtières ╵mettent leur espoir en sa loi. 5 Car voici ce que dit ╵l’Eternel Dieu qui a créé les cieux ╵et les a déployés, lui qui a disposé la terre ╵avec tout ce qu’elle produit, qui a donné la vie ╵aux hommes qui la peuplent et le souffle de vie ╵à ceux qui la parcourent: 6 Moi, l’Eternel, ╵moi, je t’ai appelé ╵dans un juste dessein et je te tiendrai par la main; je te protégerai ╵et je t’établirai pour conclure une alliance avec le peuple, pour être la lumière des peuples étrangers*, 7 pour ouvrir les yeux des aveugles, pour tirer du cachot ╵les prisonniers, de la maison d’arrêt ╵ceux qui habitent les ténèbres. 8 Moi, je suis l’Eternel, ╵tel est mon nom. Et je ne donnerai ╵ma gloire à aucun autre. Je ne livrerai pas ╵mon honneur aux idoles. 9 Les événements du passé ╵se sont produits. Et maintenant, j’annonce ╵des événements tout nouveaux; avant qu’ils germent, je vous les fais connaître.

Le cantique nouveau

10 Chantez à l’Eternel ╵un cantique nouveau, entonnez sa louange ╵aux confins de la terre, vous qui voguez sur mer, et vous qui la peuplez, vous les îles ╵et les régions côtières, ╵vous qui les habitez! 11 Désert et villes du désert, campements de Qédar, ╵élevez votre voix! Habitants de Séla*, ╵exultez d’allégresse! Du sommet des montagnes, ╵poussez des cris de joie, 12 et rendez gloire à l’Eternel! Que jusque dans les îles ╵et les régions côtières, ╵on publie sa louange! 13 L’Eternel sortira ╵comme un héros, comme un homme de guerre, ╵il réveillera son ardeur, il poussera des cris de guerre, ╵des cris terribles, il triomphera ╵de ses ennemis. 14 Je me suis tu pendant longtemps, j’ai gardé le silence, ╵je me suis contenu mais maintenant, ╵comme une femme qui enfante, ╵je pousse des gémissements, et je respire en haletant. 15 Je m’en vais dévaster ╵montagnes et collines et j’en dessécherai ╵toute végétation, je changerai les fleuves ╵et j’en ferai des îles, j’assécherai les lacs, 16 les aveugles, ╵je les ferai marcher sur une route ╵qu’ils ne connaissent pas. Oui, je les conduirai sur des sentiers ╵dont ils ignorent tout. Je transformerai devant eux ╵leur obscurité en lumière et leurs parcours accidentés ╵en terrains plats. Tout cela, je l’accomplirai sans rien laisser d’inachevé. 17 Mais ceux qui se fient aux idoles, qui disent aux statues ╵fabriquées de métal fondu: « Nos dieux, c’est vous! » devront se retirer ╵couverts de honte.

La libération du peuple aveugle

Aux sourds et aux aveugles

18 Vous les sourds, écoutez! Vous, les aveugles, ╵regardez et voyez! 19 Qui est aveugle, ╵sinon mon serviteur*? Et qui est sourd, ╵sinon mon messager, ╵mon envoyé? Qui est aveugle ╵sinon celui ╵que l’Eternel réhabilite*, et qui est sourd ╵sinon le serviteur ╵de l’Eternel*? 20 Tu as vu bien des choses, tu n’as rien retenu. Tu as l’oreille ouverte, tu n’as rien entendu. 21 Mais à cause de sa justice, ╵l’Eternel a voulu rendre sa Loi ╵magnifique et sublime.

Un peuple pillé et dépouillé

22 Et cependant, voilà un peuple ╵pillé et dépouillé*, ils sont tous pris au piège ╵au fond des fosses, mis au secret dans des prisons, ils sont pillés et nul ne les délivre. On les a dépouillés et aucun ne dit: « Restitue! » 23 Qui, parmi vous, ╵prêtera donc l’oreille? Qui sera attentif ╵pour écouter, à l’avenir? 24 Qui a livré Jacob ╵à ceux qui le dépouillent? Qui livra Israël ╵à ceux qui l’ont pillé? N’est-ce pas l’Eternel, envers qui nous avons péché, et dont nous avons refusé ╵de suivre les sentiers ╵qu’il nous avait prescrits? Oui, ils n’ont pas ╵obéi à sa Loi. 25 Alors, il a versé ╵sur Israël l’ardeur de son courroux, il a fait déferler sur lui ╵de violents combats. Sa colère a flambé ╵autour de lui sans qu’il le reconnaisse, le feu l’a embrasé sans qu’il y prenne garde.

Český ekumenický překlad

— Hle, můj služebník - Hospodin představuje svého tichého a věrného služebníka.

1 „Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům. 2 Nekřičí a hlas nepozvedá, nedává se slyšet na ulici. 3 Nalomenou třtinu nedolomí, nezhasí knot doutnající. Soud vyhlásí podle pravdy. 4 Neochabne, nezlomí se, dokud na zemi soud nevykoná. I ostrovy čekají na jeho zákon.“ 5 Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí: 6 „Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, 7 abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě. 8 Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám. 9 Hle, už nastalo, co bylo na počátku, teď oznamuji nové věci. Dříve než vyraší, vám je ohlašuji.“

— Zpívejte píseň novou - Písní novou oslavuje vděčný lid Hospodina, že pro něj stvořil podmínky k novému životu.

10 Zpívejte Hospodinu píseň novou! Ať zní jeho chvála ze všech končin země. Ti, kteří se vydávají na moře, i to, čeho je moře plno, ostrovy a ti, kdo na nich bydlí, 11 ať pozvednou svůj hlas, i poušť a její města, dvorce, v nichž sídlí Kédar, ať plesají obyvatelé Sely a výskají z vrcholků hor. 12 Ať vzdají čest Hospodinu, ať mu chvalořečí na ostrovech. 13 Hospodin jak bohatýr se vyrazit už chystá, svou horlivost jak bojovník rozněcuje, pozvedá bojový pokřik, proti nepřátelům svým si bohatýrsky vede.

— Hospodin povede slepé - Lid býval slepý a nechtěl vidět Hospodinovy cesty. Nyní jej Hospodin sám povede.

14 „Byl jsem příliš dlouho zticha. Mám dál mlčet? Přemáhat se? Mám jen sténat, těžce jak rodička vzdychat a přitom po dechu lapat? 15 Hory a pahorky postihnu suchem, nechám uschnout každou rostlinu na nich. V ostrovy proměním řeky, jezera vysuším. 16 Slepé povedu cestou, již neznají, stezkami, o nichž nic nevědí, je budu vodit. Tmu před nimi změním v světlo, pahorkatiny v rovinu. Toto jsou věci, jež učiním, od toho neupustím. 17 Ustoupí nazpět politi studem ti, kteří doufají v tesané modly, kdo říkají slitým modlám: ‚Jste naši bohové.‘“ 18 „Slyšte, hluší, prohlédněte, slepí, ať vidíte! 19 Kdo byl slepý, ne-li můj služebník? Kdo byl hluchý jako můj posel, jehož jsem vyslal? Kdo byl slepý jako ten, za něhož jsem zaplatil, slepý jak služebník Hospodinův? 20 Mnoho jsi viděl, ale nedbal jsi na to. S ušima otevřenýma neslyšel nic.“ 21 Pro vlastní spravedlnost se Hospodinu zalíbilo vyvýšit a zvelebit zákon. 22 Lid je však oloupený a popleněný, jinoši všichni spoutáni, vsazeni do vězení. Stali se loupežnou kořistí a není, kdo by vysvobodil, jsou vydáni v plen a není, kdo by řekl: „Vrať to.“ 23 Kdo z vás tomu dopřeje sluchu? Kdo pozorně vyslechne, co bude následovat? 24 Kdo vydal Jákoba v plen? A Izraele těm, kteří loupí? Což to nebyl Hospodin, proti němuž jsme zhřešili? Nechtěli jsme chodit po jeho cestách, jeho zákon jsme neposlouchali. 25 Proto na něj vylil své hněvivé rozhořčení, krutou válku; plameny vyšlehly, a Jákob nic nepoznal, hořelo, a nebral si to k srdci.

Jesaja 42 | La Bible du Semeur Český ekumenický překlad