Matthäus 22 | Bible, překlad 21. století

O královské svatbě

1 Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim: 2 „Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu. 3 Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít. 4 Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ 5 Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem. 6 Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili. 7 Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil. 8 Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni. 9 Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘ 10 Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty. 11 Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha. 12 Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ On ale mlčel. 13 Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.‘ 14 Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“

Čí je ten obraz?

15 Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo. 16 Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. „Mistře,“ řekli, „víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo. 17 Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“ 18 Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci? 19 Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu tedy denár. 20 „Čí je ten obraz a nápis?“ zeptal se jich. 21 „Císařův,“ odpověděli. „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. 22 V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.

Bůh je Bohem živých

23 Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho: 24 „Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.* 25 U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru. 26 Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého. 27 Nakonec pak zemřela i ta žena. 28 Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!“ 29 Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc. 30 Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi. 31 Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých – copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl: 32 ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘?* On není Bohem mrtvých, ale živých!“ 33 A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením.

Největší přikázání

34 Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se spolu. 35 Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: 36 „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“ 37 Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘* 38 To je první a největší přikázání. 39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘* 40 V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Syn, nebo Pán?

41 A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal: 42 „Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?“ „Davidův,“ odpověděli. 43 Na to jim řekl: „Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece: 44 ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘* 45 Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“ 46 A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.