Matthäus 14 | Bible, překlad 21. století

Přines mi jeho hlavu!

1 V tu dobu uslyšel zprávu o Ježíši i tetrarcha Herodes.* 2 „To je Jan Křtitel!“ řekl svým služebníkům. „Vstal z mrtvých, a proto se skrze něj dějí zázraky.“ 3 Herodes totiž Jana zatkl, spoutal a uvěznil kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, 4 protože Jan mu říkal: „Tvůj sňatek s ní je nezákonný!“* 5 Herodes ho tedy chtěl zabít, ale bál se zástupu, protože ho měli za proroka. 6 Dcera té Herodiady pak na oslavě Herodových narozenin tančila uprostřed hodovníků a Herodovi se tak zalíbila, 7 že jí přísahal splnit jakékoli přání. 8 Předem navedena svou matkou mu tedy řekla: „Přines mi na téhle míse hlavu Jana Křtitele!“ 9 Králi se to nelíbilo, ale kvůli přísaze a kvůli svým hostům poručil, ať jí to splní. 10 Poslal tedy kata, aby Jana ve vězení sťal. 11 Když na míse přinesli jeho hlavu, dali ji té dívce a ta ji odnesla matce. 12 Později přišli Janovi učedníci, vzali tělo a pochovali je. Potom šli a pověděli to Ježíšovi.

Pět chlebů a dvě ryby

13 Když to Ježíš uslyšel, odplavil se odtud o samotě na pusté místo. Jakmile se to doslechly zástupy, vypravily se za ním pěšky z měst. 14 Když vystoupil z loďky a uviděl veliký zástup lidí, byl naplněn soucitem k nim a uzdravoval jejich nemocné. 15 Večer pak k němu přišli učedníci a řekli: „Tohle místo je pusté a už je dost pozdě. Propusť zástupy, ať si jdou do vesnic koupit něco k jídlu.“ 16 „Nemusejí odcházet,“ odpověděl jim Ježíš. „Vy jim dejte najíst.“ 17 „Nic tu nemáme,“ namítli, „jen pět chlebů a dvě ryby.“ 18 „Přineste mi je,“ řekl jim. 19 Nechal zástup posadit na trávě, vzal těch pět chlebů a dvě ryby, vzhlédl k nebi, požehnal, lámal a dával ty chleby učedníkům a učedníci zástupům. 20 A tak se všichni najedli do sytosti. Potom posbírali nalámané kousky, které zbyly: dvanáct plných košů. 21 Jedlo tam tehdy kolem pěti tisíc mužů kromě žen a dětí.

To jsem já!

22 Hned potom přiměl učedníky, ať nastoupí na loď a jedou napřed na druhou stranu, než on propustí zástupy. 23 Když zástupy propustil, vystoupil o samotě na horu, aby se modlil. Pozdě večer tam zůstal sám. 24 Loď už byla daleko od břehu, zmítána vlnami, protože vítr vál proti ní. 25 Krátce před svítáním* se k nim Ježíš vydal pěšky po hladině. 26 Když ho učedníci uviděli kráčet po jezeře, vyděsili se a křičeli strachy: „To je přízrak!“ 27 „Vzchopte se, to jsem já!“ promluvil na ně hned Ježíš. „Nebojte se.“ 28 „Pane, jestli jsi to ty,“ odpověděl mu Petr, „přikaž, ať k tobě přijdu po vodě.“ 29 „Pojď!“ řekl mu. A Petr vystoupil z lodi a kráčel po vodě, aby přišel k Ježíši. 30 Když ale viděl, jak silný je vítr, dostal strach a začal se topit. „Pane, zachraň mě!“ vykřikl. 31 Ježíš ihned vztáhl ruku a chytil ho. „Proč jsi pochyboval, malověrný?“ řekl mu. 32 Jakmile pak nastoupili na loď, vítr se utišil. 33 Ti, kdo byli na lodi, se mu začali klanět a říkali: „Ty jsi opravdu Boží Syn!“ 34 Když se přeplavili, přistáli u Genezaretu. 35 Místní ho poznali a rozeslali posly po celém okolí. Přinesli k němu všechny nemocné 36 a prosili ho, aby se směli aspoň dotknout cípu jeho roucha. A kdokoli se ho dotkl, byl uzdraven.