Lukas 22 | Bible, překlad 21. století

Lukas 22 | Bible, překlad 21. století

Poslední večeře

1 Blížil se Svátek nekvašených chlebů, zvaný také Velikonoce. 2 Vrchní kněží a znalci Písma hledali způsob, jak ho zabít, ale báli se lidu. 3 Tehdy vstoupil satan do Jidáše zvaného Iškariotský, který patřil ke Dvanácti. 4 Odešel a domluvil se s vrchními kněžími a s veliteli chrámové stráže, jak jim ho zradí. 5 Ti se zaradovali a dohodli se s ním, že mu dají peníze. 6 Jidáš souhlasil a začal hledat příležitost, aby jim ho zradil někde mimo zástup. 7 Tak přišel Den nekvašených chlebů, kdy měl být zabit beránek. 8 Ježíš poslal Petra a Jana se slovy: „Jděte nám připravit beránka k velikonoční večeři.“ 9 „Kde ho máme připravit?“ zeptali se. 10 Odpověděl: „Jen co vejdete do města, potká vás člověk nesoucí džbán vody. Až vejde do domu, jděte za ním. 11 Tam řekněte hospodáři: ‚Mistr se ptá: Kde je místnost, v níž bych se svými učedníky pojedl beránka?‘ 12 On vám pak ukáže velikou horní místnost prostřenou k jídlu. Tam připravte večeři.“ 13 Odešli tedy, nalezli všechno tak, jak jim řekl, a připravili beránka. 14 Když pak nadešla ta chvíle, posadil se s apoštoly za stůl. 15 Tehdy jim řekl: „Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět. 16 Říkám vám, že už ho neokusím, dokud nedojde naplnění v Božím království.“ 17 Uchopil kalich, vzdal díky a řekl: „Vezměte jej a rozdělte se spolu. 18 Říkám vám, že už neokusím plod vinné révy, dokud nepřijde Boží království.“ 19 Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: „To je mé tělo,* které se dává za vás. To čiňte na mou památku.“ 20 Právě tak vzal po večeři kalich se slovy: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás. 21 Pohleďte ale – ruka mého zrádce je na stole vedle mé. 22 Syn člověka sice odchází, jak je určeno, ale běda tomu, kdo jej zrazuje.“ 23 Začali se tedy dohadovat, kdo z nich že se to chystá udělat.

Kdo je největší

24 Vznikl mezi nimi také spor, kdo z nich je asi největší. 25 On jim na to řekl: „Králové národů nad nimi panují a ti, kdo je ovládají, si nechají říkat dobrodinci. 26 Vy to tak ale nedělejte. Naopak, kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší a vedoucí ať je jako sloužící. 27 Vždyť kdo je větší – ten, kdo sedí, nebo ten, kdo slouží? Zdali ne ten, který sedí? Já jsem ale mezi vámi jako ten, který slouží. 28 Vy jste ti, kdo se mnou zůstali v mých zkouškách, 29 a já vám odkazuji království, jako je můj Otec odkázal mně. 30 V mém království budete jíst a pít u mého stolu; budete sedět na trůnech a soudit dvanáct pokolení Izraele. 31 Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás tříbil jako pšenici. 32 Prosil jsem ale za tebe, aby tvá víra neselhala. Až se jednou obrátíš, posiluj své bratry.“ 33 „Pane,“ zvolal Petr, „s tebou jsem připraven jít i do vězení, i na smrt!“ 34 On mu však odpověděl: „Říkám ti, Petře, než ráno zakokrhá kohout, třikrát zapřeš, že mě znáš.“

Getsemane

35 Zeptal se jich: „Když jsem vás poslal bez měšce, mošny a obuvi, scházelo vám něco?“ „Ne, vůbec nic,“ odpověděli. 36 Řekl jim: „Teď ale, kdo má měšec, ať si ho vezme, a také mošnu. Kdo nemá meč, ať prodá plášť a koupí si jej. 37 Říkám vám, že se na mně musí naplnit ještě toto Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.‘* Naplňuje se totiž, co je o mně psáno.“ 38 Řekli mu: „Pane, podívej se, máme dva meče!“ „To stačí,“ odpověděl. 39 Vyšel ven a podle svého zvyku se odebral na Olivetskou horu. Učedníci ho následovali. 40 Když přišel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“ 41 Sám se vzdálil, co by kamenem dohodil, padl na kolena a modlil se: 42 „Otče, pokud chceš, odejmi ode mě tento kalich. Ať se však nestane má vůle, ale tvá!“ 43 Tehdy se mu ukázal anděl z nebe a posiloval ho. 44 Ve smrtelném zápasu se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve.* 45 Když vstal od modlitby a přišel k učedníkům, zjistil, že pod tíhou zármutku usnuli. 46 „Jak to, že spíte?“ řekl jim. „Vstaňte a modlete se, abyste nepodlehli pokušení.“ 47 Ještě to ani nedořekl a byl tu houf lidí v čele s Jidášem, jedním z Dvanácti. Přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil, 48 ale ten mu řekl: „Jidáši, zrazuješ Syna člověka polibkem?“ 49 Jeho druhové pochopili, k čemu se schyluje. „Pane,“ vykřikli, „máme se bít mečem?“ 50 Jeden z nich zasáhl veleknězova sluhu a usekl mu pravé ucho. 51 „Nechte už toho!“ odpověděl Ježíš. Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho. 52 Tehdy Ježíš řekl vrchním kněžím, velitelům chrámové stráže a starším, kteří na něj přišli: „Jsem snad zločinec, že jste se na mě vypravili s meči a holemi? 53 Denně jsem s vámi býval v chrámu, a ani jste se mě nedotkli. Ale toto je vaše chvíle – vláda temnoty.“

Neznám ho!

54 Tak ho zatkli a odvedli do domu nejvyššího kněze. Petr ho ale zpovzdálí následoval. 55 Když uprostřed dvora zapálili oheň a sesedli se okolo, posadil se mezi ně i Petr. 56 Jak seděl tváří k ohni, jedna služka si ho všimla, upřeně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním.“ 57 On to ale zapřel: „Já ho neznám, ženo!“ 58 Po chvilce si ho všiml jiný a řekl: „Ty jsi také jeden z nich.“ „Nejsem, člověče!“ opakoval Petr. 59 Když uplynula asi hodina, začal někdo jiný tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také – vždyť je to Galilejec!“ 60 Petr ale řekl: „Nevím, o čem mluvíš, člověče!“ A vtom, ještě než to dořekl, zakokrhal kohout. 61 Pán se obrátil a podíval se na Petra. Ten si vzpomněl, jak mu Pán říkal: „Dříve než se ozve kohout, třikrát mě zapřeš.“ 62 Vyšel ven a hořce se rozplakal.

Před Veleradou

63 Ti, kdo Ježíše hlídali, se mu posmívali a tloukli ho. 64 Zavázali mu oči a ptali se: „Prorokuj, kdo tě udeřil?“ 65 Přitom ho zasypávali sprostými nadávkami. 66 Jakmile se rozednilo, sešli se starší lidu, vrchní kněží i znalci Písma a odvedli ho do své Velerady. 67 Vyzvali ho: „Jestli jsi Mesiáš, řekni nám to!“ „Kdybych vám to řekl, stejně neuvěříte,“ odpověděl Ježíš. 68 „A kdybych se vás zeptal, stejně mi neodpovíte. 69 Od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici Boží moci.“* 70 „Takže jsi Boží Syn?“ řekli všichni. „Sami říkáte, že jsem,“ odpověděl Ježíš. 71 Na to zvolali: „K čemu ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to sami slyšeli z jeho úst!“