Weisheit 2 | Bible, překlad 21. století

1 Uvažují špatně, když říkají: „Náš život je krátký a bolestný, na lidskou smrt není lék a z podsvětí, jak známo, nikdo nevyšel. 2 Jsme tu jen díky náhodě a za chvíli jako bychom tu ani nebyli. Dech v našem chřípí je pouhá pára a myšlenka jen jiskra tlukoucího srdce. 3 Ta když uhasne, tělo se obrátí v popel a duch se rozplyne jako řídký vzduch. 4 I naše jméno se časem zapomene a na naše činy si nikdo nevzpomene. Život pomine jak stopy po mracích a jako mlha se rozptýlí, když ji rozeženou sluneční paprsky a slunce ji svým žárem zaplaší. 5 Náš čas pomíjí jako stín a není návratu ze smrti – její pečeť nelze rozlomit. 6 Vzhůru tedy, těšme se z přítomných rozkoší, s mladickou vervou si užijme stvoření! 7 Nasyťme se drahých vín a vzácných vůní, ať nám neuteče žádný jarní květ; 8 ověnčeme se poupaty růží, dříve než každá uvadne. 9 Nikdo z nás se nedrž stranou hýření, zanechme tu všude stopy své zábavy – vždyť to je náš úděl a naše poslání. 10 Utiskujme spravedlivé chudáky, nešetřeme vdovy, neberme ohled na starce a jejich šediny. 11 Za zákon spravedlnosti mějme svoji sílu, vždyť co je slabé, je nám k ničemu. 12 Spravedlivému pojďme chystat léčku, vždyť je nám protivný a překáží našim činům. Vytýká nám provinění proti Zákonu, kárá nás, že popíráme vlastní výchovu. 13 Prý zná Boha, tak to aspoň tvrdí, a říká si ‚Hospodinův služebník‘.* 14 Stal se obžalobou našich myšlenek, je nám nepříjemné jen na něj pohledět! 15 Nežije totiž tak jako ostatní a jeho způsoby se liší od jiných. 16 Považuje nás za mizery a štítí se našich cest jako nečistých. Tvrdí, že spravedliví skončí blaze a chlubí se, že Bůh je jeho otec. 17 Nuže, uvidíme, zda mluvil pravdivě; přesvědčme se, jak to s ním dopadne! 18 Je-li tenhle spravedlivý Božím synem, jistě mu pomůže a zachrání ho z rukou nepřátel. 19 Prověřme ho urážkami a mučením, abychom poznali, jak je laskavý, a zjistili, co vydrží. 20 Pojďme ho odsoudit k potupné smrti, vždyť má prý shůry zastání!“ 21 Takto uvažují, protože zbloudili zaslepeni vlastní špatností. 22 Neznají Boží tajemství, nevěří v odměnu zbožnosti a na odplatu bezúhonných duší nemyslí. 23 Bůh totiž stvořil člověka k neporušitelnosti a učinil ho obrazem své vlastní podoby, 24 z ďáblovy závisti však na svět přišla smrt a ti, kdo k němu patří, ji zakusí.