Judit 9 | Bible, překlad 21. století

Juditina modlitba

1 Judita padla na tvář, hlavu posypanou popelem, obnažená až na pytlovinu na holém těle. Právě ve chvíli, kdy se v Božím chrámě v Jeruzalémě přinášela večerní kadidlová oběť, začala Judita hlasitě volat k Hospodinu: 2 „Hospodine, Bože mého praotce Šimeona! Ty jsi mu vložil do ruky meč, aby ztrestal cizince, kteří rozvázali panně pás, aby ji poskvrnili.* Obnažili její stehna, aby ji zhanobili. Poskvrnili její lůno, aby ji potupili. Ty jsi řekl: „To se nesmí,“ ale oni to udělali! 3 Za to jsi nechal povraždit jejich vůdce; jejich lůžko, zahanbené jejich svodem, bylo zbroceno krví, když byli sami svedeni. Pobil jsi otroky i s pány a pány i s jejich trůny. 4 Jejich ženy jsi vydal za kořist a jejich dcery do zajetí. Všechnu kořist jsi nechal rozdělit svým milovaným synům, kteří horlili tvou horlivostí. Nemohli snést poskvrnění své rodné krve, a tak volali o pomoc k tobě. Ach Bože, Bože můj, vyslyš také mne, vdovu! 5 Ty jsi vykonal tyto věci i ty před nimi i ty po nich. Tys určil přítomnost i budoucnost. Co sis usmyslel, se stalo. 6 Věci, o nichž jsi rozhodl, nastoupily a ohlásily se: „Zde jsme.“ Všechny tvé cesty jsou připraveny a tvůj soud je předem stanoven. 7 Nuže pohleď – jsou tu Asyřané se svou obrovskou armádou. Chlubí se svými koňmi a jezdci, pyšní se silou své pěchoty a spoléhají na štíty a kopí, na luky a praky. Nevědí, že ty jsi Hospodin, který maří války. 8 Tvé jméno je Hospodin. Rozdrť jejich sílu svou mocí, rozbij svým hněvem jejich panství! Vždyť chtějí znesvětit tvoji svatyni, poskvrnit stánek, kde přebývá tvé slavné jméno, čepelí urazit rohy na tvém oltáři. 9 Pohleď na jejich pýchu, sešli svůj hněv na jejich hlavy a vlož do mé vdovské ruky sílu vykonat, co zamýšlím. 10 Skrze mé svůdné rty znič otroka i s velitelem a velitele i s jeho pomocníkem – rozdrť jejich pýchu rukou ženy! 11 Tvá síla přece není v množství a nevládneš díky silným. Ty jsi Bůh ponížených, pomocník nepatrných, zastánce slabých, obhájce zavržených a zachránce zoufalých. 12 Ano, Bože mého otce, Bože Izraelova dědictví, Panovníku nebe a země, Stvořiteli vší vody, Králi veškerého svého stvoření, vyslyš prosím moji modlitbu! 13 Dej, abych svými svůdnými slovy zasáhla a zranila ty, kdo se krutě spikli proti tvé smlouvě, proti tvému svatému chrámu, proti hoře Sion a proti domovu tvých synů. 14 Dej, ať celý tvůj národ a každý kmen pozná a porozumí, že ty jsi Bůh, Bůh vší moci a síly – že jsi jediný, kdo zaštiťuje izraelský lid.“