Judit 14 | Bible, překlad 21. století

Plán útoku

1 Judita jim řekla: „Poslyšte, bratři. Vezměte tu hlavu a pověste ji na cimbuří našich hradeb. 2 Až se ráno rozední a nad obzorem vyjde slunce, každý se chopte zbraní. Všichni bojeschopní muži ať v čele s veliteli vyrazí z města, jako byste se chystali postupovat na pláň proti asyrské předsunuté hlídce – ale dál nepokračujte. 3 Asyřané popadnou zbraně a poběží do svého tábora vzbudit své velitele. Ti se seběhnou k Holofernovu stanu, ale jeho tam nenajdou. Padne na ně strach a dají se před vámi na útěk. 4 Vy se spolu se všemi ostatními Izraelci pustíte za nimi a pobijete je na cestách. 5 Před tím vším mi ale zavolejte Amonce Achiora, aby viděl a poznal toho, kdo pohrdal domem Izraele a kdo ho k nám poslal na smrt.“ 6 Poslali tedy pro Achiora do Uziášova domu. Když přišel a v ruce jednoho ze shromážděných mužů uviděl Holofernovu hlavu, omdlel a zhroutil se na zem. 7 Když ho znovu zvedli, padl Juditě k nohám a klaněl se jí se slovy: „Ať ti dobrořečí ve všech judských příbytcích a všechny národy ať se hrozí tvého jména! 8 Prosím, pověz mi, cos v těchto dnech udělala.“ Judita mu tedy přede všemi vyprávěla, co dělala ode dne, kdy odešla, až do chvíle, kdy s nimi takto hovořila. 9 Když domluvila, propukl hlasitý jásot a celým městem se nesl radostný křik. 10 Když Achior pochopil, co všechno udělal Bůh Izraele, horlivě v něho uvěřil a nechal se obřezat. Připojil se k domu Izraele a patří k němu až dodnes.*

Zmatek mezi Asyřany

11 Za úsvitu tedy pověsili Holofernovu hlavu na hradby, všichni muži se chopili zbraní a vyrazili po četách k horským průsmykům. 12 Jakmile je Asyřané spatřili, poslali zprávu svým velitelům. Ti se pak s vojevůdci, setníky a všemi ostatními veliteli 13 vydali k Holofernovu stanu. „Vzbuď našeho pána!“ řekli jeho osobnímu správci. „Ti otroci sebrali odvahu a vyrazili proti nám do boje, ke své naprosté zkáze.“ 14 Bagóas vešel dovnitř a zatleskal v předsíni stanu, neboť měl za to, že jeho pán uvnitř spí s Juditou. 15 Když nikdo neodpovídal, rozhrnul plentu, vstoupil do ložnice a tam ho našel, jak leží na podlaze mrtvý s useknutou hlavou. 16 Hlasitě vykřikl a s velikým nářkem, sténáním a bědováním roztrhl své roucho. 17 Potom vpadl do stanu, kde bydlela Judita. Když ji tam nenašel, vyběhl mezi vojsko a křičel: 18 „Ti otroci nás přelstili! Jediná hebrejská žena zhanobila dům krále Nabukadnezara! Podívejte, Holofernes leží na zemi, a bez hlavy!“ 19 Když ta slova uslyšeli asyrští vojevůdci, zmocnila se jich hrůza. Roztrhli své košile a jejich hlasité kvílení a bědování se rozléhalo celým táborem.