1.Mose 37 | Bible, překlad 21. století

1 Jákob však bydlel v zemi putování svého otce, v zemi Kanaán.

Mistr snů

2 To je Jákobův příběh. Josef byl sedmnáctiletý mladík. Pásal ovce se svými bratry, syny manželek svého otce, Bilhy a Zilpy. A Josef na ně svému otci chodil žalovat. 3 Izrael miloval Josefa víc než všechny své ostatní syny, neboť ho zplodil ve svém stáří. Dokonce mu udělal zdobenou suknici. 4 Když ale jeho bratři zjistili, že ho jejich otec miluje víc než je, začali ho nenávidět. Nebyli s ním schopni ani klidně promluvit. 5 Josef měl sen, ale když ho vyprávěl svým bratrům, nenáviděli ho tím více. 6 Řekl jim: „Poslechněte si prosím můj sen: 7 Vázali jsme na poli snopy. Můj snop náhle vstal a zůstal stát a hle, vaše snopy obklopily ten můj a klaněly se mu!“ 8 Jeho bratři mu řekli: „Tak ty bys nad námi chtěl kralovat? Ty bys nám chtěl vládnout?!“ A tak ho nenáviděli ještě víc, kvůli jeho snům a jeho slovům. 9 Josef pak měl ještě další sen a vyprávěl ho svým bratrům: „Měl jsem další sen. Hle, klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd!“ 10 A když to vyprávěl otci a bratrům, otec ho okřikl: „Cos to měl za sen? To se ti já s tvojí matkou a bratry máme klanět k zemi?“ 11 Bratři pak na něj žárlili, ale jeho otec o tom všem přemýšlel. 12 Když pak jeho bratři odešli pást ovce svého otce do Šechemu, 13 řekl Izrael Josefovi: „Nešli tvoji bratři pást do Šechemu? Pojď, pošlu tě za nimi.“ Odpověděl mu: „Jsem připraven.“ 14 Izrael mu řekl: „Jdi se prosím podívat, zda jsou tví bratři i ovce v pořádku, a přijď mi to povědět.“ A tak ho vyslal z hebronského údolí. Když dorazil k Šechemu, 15 potkal ho nějaký muž. Viděl, že bloudí krajinou, a zeptal se ho: „Co hledáš?“ 16 „Hledám své bratry,“ odpověděl Josef. „Řekni mi prosím, kde pasou.“ 17 Muž odvětil: „Odešli odsud. Slyšel jsem je říkat: ‚Pojďme k Dotanu.‘“ Josef se tedy vydal za svými bratry a poblíž Dotanu je našel. 18 Spatřili ho už zdálky, a ještě než k nim dorazil, domluvili se, že ho zabijí. 19 Řekli si spolu: „Podívejme, přichází mistr snů! 20 Pojďme ho zabít. Hodíme ho do nějaké jámy a řekneme: Sežrala ho divoká zvěř! Uvidíme, co pak bude z jeho snů!“ 21 Když to však uslyšel Ruben, chtěl ho před nimi zachránit, a tak řekl: „Neberme mu život!“ 22 Ruben pokračoval: „Neprolévejme krev; hoďme ho do téhle jámy zde v pustině, ale nevztahujme na něj ruku!“ (To řekl, aby ho před nimi zachránil a vrátil ho jeho otci.) 23 A tak se stalo, že když Josef přišel ke svým bratrům, strhli mu suknici, tu zdobenou suknici, co nosil, 24 popadli ho a hodili do jámy. A ta jáma byla prázdná, bez vody. 25 Potom se posadili k jídlu. Pozvedli oči a hle, spatřili od Gileádu přicházet karavanu Izmaelitů. Jejich velbloudi nesli vonnou pryskyřici, balzám a myrhu, aby to dopravili do Egypta. 26 Juda svým bratrům navrhl: „Co z toho budeme mít, když svého bratra zabijeme? Jak utajíme jeho vraždu? 27 Pojďme ho prodat Izmaelitům a nevztahujme na něj ruce – vždyť je to náš bratr, naše tělo!“ A bratři ho poslechli. 28 Když je ti midiánští obchodníci míjeli, vytáhli Josefa z jámy a prodali ho Izmaelitům za dvacet šekelů* stříbra. Ti tedy Josefa odvedli do Egypta. 29 Ruben se potom vrátil k jámě a hle, Josef nikde! Roztrhl tedy v zoufalství své šaty 30 a vrátil se k bratrům se slovy: „Hoch je pryč! Co teď, co si počnu?“ 31 A tak vzali Josefovu suknici, zabili kozla a namočili ji do krve. 32 Potom tu zdobenou suknici poslali svému otci. Nechali mu ji donést se slovy: „Tohle jsme našli. Poznáváš v tom suknici svého syna?“ 33 Poznal ji hned: „To je suknice mého syna! Sežrala ho divá zvěř! Rozsápán, Josef je rozsápán!“ 34 Jákob v zoufalství roztrhl svůj plášť, přepásal se pytlovinou a truchlil nad svým synem po mnoho dní. 35 Všichni jeho synové i dcery vstali a šli ho utěšit, ale on se nedal utěšit a říkal: „Nikoli! Půjdu za svým synem do hrobu v zármutku!“ A tak ho jeho otec oplakával. 36 Midiánci zatím Josefa v Egyptě prodali faraonovu dvořanu Potifarovi, veliteli stráže.