1Jindy zas bylo zatčeno sedm bratrů i s matkou. Král je dal trýznit biči a důtkami, aby je donutil pozřít zakázané vepřové maso.2Jeden z nich vystoupil jako jejich mluvčí a řekl: „Nač se ptáš a co chceš od nás vědět? Jsme připraveni raději zemřít než přestoupit zákony otců!“3Král se rozzuřil a nařídil rozpálit pánve a kotle.4Jakmile se rozpálily, rozkázal, ať jejich mluvčímu vyříznou jazyk, stáhnou mu kůži z hlavy a utnou mu končetiny; ostatní bratři s matkou se museli dívat.5Když byl úplně znetvořený, ale ještě dýchal, dal ho král přinést k ohništi a smažit na pánvi. Zatímco se z pánve valil hustý dým, bratři se s matkou vzájemně povzbuzovali k ušlechtilé smrti:6„Pán Bůh to vidí a jistě se nad námi smiluje, jak to výslovně prohlásil Mojžíš ve své písni: ‚Nad svými služebníky se slituje.‘“*7Když takto zemřel první z bratrů, přivedli s posměchem druhého. Rvali mu z hlavy vlasy i s kůží a ptali se ho: „Budeš to jíst, než tě úd po údu zmučíme?“8Odpověděl jim jazykem svých otců: „Nikdy!“ A tak i on podstoupil stejné mučení jako ten první.9S posledním vydechnutím řekl: „Ty proklatče, zbavuješ nás přítomného života, ale Král vesmíru, pro jehož zákony umíráme, nás vzbudí k životu věčnému!“10Po něm se vysmívali třetímu. Když ho požádali o jazyk, rychle ho vyplázl. Sám statečně nastavil ruce11a směle řekl: „Tyto údy mi dalo Nebe a kvůli jeho zákonům se jich zříkám v naději, že je od něj dostanu zpět!“12Sám král se svou družinou žasli, jak je ten mladík odvážný a z utrpení si nic nedělá.13Když zemřel i ten, mučili a zohavovali stejným způsobem čtvrtého.14Před smrtí řekl: „Milerád zemřu rukou lidí v naději, že mě Bůh znovu vzkřísí. Pro tebe ale žádné vzkříšení k životu nebude!“15Poté začali zohavovat pátého.16Ten pohlédl na krále a řekl: „Máš moc nad lidmi a děláš si, co chceš, ale i ty jsi smrtelný. Jen si nemysli, že Bůh náš národ opustil.17Počkej a uvidíš jeho velkolepou moc, až bude mučit tebe a tvé potomky!“18Po něm přivedli šestého. Když už umíral, řekl: „Nic si marně nenamlouvej. Trpíme totiž sami kvůli sobě, neboť jsme zhřešili proti svému Bohu – to proto se dějí tyto hrůzy.19Nemysli si ale, že sám unikneš trestu, když ses odvážil bojovat proti Bohu!“20Obzvlášť obdivuhodná byla jejich matka – čest její památce! V jediný den viděla umírat svých sedm synů, ale snášela to statečně, protože měla pevnou naději v Hospodinu.21Plna ušlechtilé moudrosti rozněcovala svou ženskou mysl mužnou horlivostí a každého z nich povzbuzovala jazykem otců:22„Nevím, jak jste vznikli v mém lůně. Nebyla jsem to já, kdo vám daroval dech a život a kdo každého z vás složil z jednotlivých částeček.23Sám Stvořitel vesmíru, který formuje vznik člověka a dává původ všem věcem, vám proto ve svém milosrdenství dech i život znovu navrátí, protože se nyní zříkáte sami sebe kvůli jeho zákonům.“24Antiochos měl za to, že je ponižován, a matčin neuctivý tón se mu nelíbil. Nejmladší syn byl ještě naživu, a tak mu začal domlouvat. Dokonce ho přesvědčoval přísahami, že mu zajistí bohatství a štěstí, že ho učiní svým přítelem a svěří mu úřady, jen když se vzdá otcovských zvyků.25Mladík ale na to vůbec nedbal, a tak si král zavolal jeho matku a naléhal na ni, aby chlapci poradila, ať se zachrání.26Naléhal na ni tak dlouho, až souhlasila, že ho přesvědčí.27Na výsměch onomu krutému tyranu se pak naklonila k synovi a řekla mu jazykem otců: „Synu, měj se mnou slitování. Devět měsíců jsem tě nosila v lůně, tři roky tě kojila, živila tě, vychovávala a starala se o tebe až do tohoto věku.28Prosím tě, chlapče, rozhlédni se po nebi i po zemi, podívej se na všechno, co je v nich, a pochop, že Bůh to stvořil z ničeho. Právě tak vznikl i lidský rod.29Neboj se tohoto kata. Ukaž, že jsi hoden svých bratrů, a přijmi smrt, abych z Božího milosrdenství dostala s tvými bratry zpět i tebe.“30Ještě ani nedomluvila, když mladík zvolal: „Na co čekáte? Králův příkaz neuposlechnu. Poslouchám jen přikázání Zákona, který byl dán našim otcům skrze Mojžíše.31Ty jsi způsobil všechno to zlo, které se děje Hebrejům, a Božím rukám jistě neunikneš.32My trpíme kvůli svým hříchům.33Jestliže se živý Bůh nakrátko rozhněval, takže nás kárá a trestá, opět se se svými služebníky usmíří.34Ty však, bezbožníku ze všech lidí nejmizernější, se nevznášej v marné pýše a v pochybných nadějích! Vztahuješ ruce na služebníky Nebes,35ale ještě jsi neunikl soudu všemohoucího a vševidoucího Boha.36Naši bratři teď podstoupili chvilkové utrpení, ale mají s Bohem smlouvu věčného života. Ty však budeš na Božím soudu za svou zpupnost spravedlivě potrestán.37Tak jako mí bratři, i já vydávám své tělo i duši za zákony otců a vzývám Boha, aby se už brzy smiloval nad svým národem a ty abys musel pod zkouškami a ranami vyznat, že on jediný je Bůh.38Kéž se hněv Všemohoucího, který spravedlivě dopadl na celý náš národ, zastaví u mne a mých bratrů!“39Král se rozzuřil a naložil s ním ještě hůře než s ostatními, roztrpčen tím výsměchem.40A tak i on zemřel bez poskvrnění a v plné důvěře k Hospodinu.41Jako poslední pak po svých synech zemřela i matka.42Tolik tedy o těch obětních hodech a o nesmírných mukách.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.