Psalm 73 | Bible, překlad 21. století

Třetí kniha

1 Žalm Asafův. Ano, Bůh je dobrý k Izraeli, k těm, kdo čisté srdce chovají! 2 Mé nohy ale skoro uklouzly, mé kroky málem zbloudily. 3 Začal jsem totiž závidět pyšným vida blahobyt ničemných: 4 Žádnou bolestí se netrápí, tělo mají vypasené, bez vady. 5 Lidské strádání sami neznají, běžnými bídami nejsou stiženi. 6 Pýchu jak náhrdelník stavějí na odiv, jak šatem se halí vlastní krutostí. 7 Oči se jim zalévají tučností, mají víc, než si lze představit. 8 Smějí se, když mluví o neštěstí, ve své povýšenosti hrozí násilím. 9 Svými ústy po nebi lapají, jazykem smýkají po zemi. 10 Jeho lid se proto hrne za nimi, řeči o hojnosti lačně hltají, 11 když jim říkají: „Copak Bůh něco ví? Má snad Nejvyšší o něčem ponětí?“ 12 Nuže, takto se mají ničemní – ve stálém pohodlí kupí bohatství! 13 Já ale chovám své srdce v čistotě; ruce si myji v nevinnosti – zbytečně! 14 Stíhán jsem ranami celý den, ráno mě čeká další trest. 15 Kdybych však mluvil tímto způsobem, k tvým dětem bych se choval nevěrně! 16 Chtěl jsem to tedy pochopit rozumem, poznal jsem ale, jak je to nesnadné. 17 Až když jsem vešel do Boží svatyně, jejich osudu jsem začal rozumět: 18 Na kluzké cesty jsi je postavil, vydals je napospas hrozné záhubě! 19 V jediném okamžiku budou zahubeni, hrůzy dočista zničí je! 20 Jako sen po probuzení, Pane, zaženeš jejich přelud, až procitneš! 21 Když moje srdce hořkost naplnila, v útrobách když mě bolest bodala, 22 nechápavý jsem byl, nic jsem neznal, jak tupé zvíře jsem ti musel připadat! 23 Vždycky jsem ale s tebou byl, vždyť jsi mě držel za mou pravici. 24 Ty mě povedeš svými záměry a nakonec mě přijmeš do slávy. 25 Koho jiného měl bych na nebi? S tebou netoužím po ničem na zemi! 26 I když mé tělo i srdce strádají, Bůh je má síla, můj podíl navěky! 27 Hle, jistě zahynou ti, kdo tě opouštějí, skoncuješ se všemi, kdo jsou ti nevěrní. 28 Mně je však nejlépe v Boží blízkosti; v Hospodinu, svém Pánu, mám svou skrýš – o všech tvých skutcích proto vyprávím!

Schlachter 2000

1 Ein Psalm Asaphs. Nur gut ist Gott gegen Israel, gegen die, welche reinen Herzens sind. 2 Ich aber — fast wäre ich gestrauchelt mit meinen Füßen, wie leicht hätte ich einen Fehltritt getan! 3 Denn ich beneidete die Übermütigen, als ich das Wohlergehen der Gottlosen sah. 4 Denn sie leiden keine Qual bis zu ihrem Tod, und ihr Leib ist wohlgenährt. 5 Sie leben nicht in der Not der Sterblichen und sind nicht geplagt wie andere Menschen. 6 Darum ist Hochmut ihr Halsschmuck, und Gewalttat ist das Gewand, das sie umhüllt. 7 Ihr Gesicht strotzt von Fett; sie bilden sich sehr viel ein. 8 Sie höhnen und reden boshaft von Bedrückung, hochfahrend reden sie. 9 Sie reden, als käme es vom Himmel; was sie sagen, muss gelten auf Erden. 10 Darum wendet sich auch sein Volk ihnen zu, und es wird von ihnen viel Wasser aufgesogen. 11 Und sie sagen: »Wie sollte Gott es wissen? Hat denn der Höchste Kenntnis davon?« 12 Siehe, das sind die Gottlosen; denen geht es immer gut, und sie werden reich! 13 Ganz umsonst habe ich mein Herz rein erhalten und meine Hände in Unschuld gewaschen; 14 denn ich bin doch den ganzen Tag geplagt worden, und meine Züchtigung war jeden Morgen da! 15 Wenn ich gesagt hätte: »Ich will ebenso reden!« — siehe, so hätte ich treulos gehandelt am Geschlecht deiner Söhne. 16 So sann ich denn nach, um dies zu verstehen; aber es war vergebliche Mühe in meinen Augen 17 — bis ich in das Heiligtum Gottes ging und auf ihr Ende achtgab. 18 Fürwahr, du stellst sie auf schlüpfrigen Boden; du lässt sie fallen, dass sie in Trümmer sinken. 19 Wie sind sie so plötzlich verwüstet worden! Sie sind untergegangen und haben ein Ende mit Schrecken genommen. 20 Wie man einen Traum nach dem Erwachen verschmäht, so wirst du, o Herr, wenn du dich aufmachst, ihr Bild verschmähen. 21 Als mein Herz verbittert war und ich in meinen Nieren das Stechen fühlte, 22 da war ich töricht und verstand nichts; ich verhielt mich wie ein Vieh gegen dich. 23 Und dennoch bleibe ich stets bei dir; du hältst mich bei meiner rechten Hand. 24 Du leitest mich nach deinem Rat und nimmst mich danach in Herrlichkeit auf! 25 Wen habe ich im Himmel [außer dir]? Und neben dir begehre ich nichts auf Erden! 26 Wenn mir auch Leib und Seele vergehen, so bleibt doch Gott ewiglich meines Herzens Fels und mein Teil. 27 Denn siehe, die fern von dir sind, gehen ins Verderben; du vertilgst alle, die dir hurerisch die Treue brechen. 28 Mir aber ist die Nähe Gottes köstlich; ich habe GOTT, den Herrn, zu meiner Zuflucht gemacht, um alle deine Werke zu verkünden.

Psalm 73 | Bible, překlad 21. století Schlachter 2000

Třetí kniha