Psalm 22 | Bible, překlad 21. století

I.

1 Pro předního zpěváka, na nápěv písně „Jitřní laň“. Žalm Davidův. 2 Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Proč jsi tak daleko od mé záchrany, daleko od slov mého sténání? 3 Celé dny volám, Bože můj, ty se však nehlásíš, ani za nocí nemohu najít klid. 4 Ty sám jsi svatý, trůníš uprostřed izraelských chval. 5 Naši otcové v tebe doufali, doufali a tys je vysvobozoval. 6 K tobě volali a bývali zachráněni, doufali v tebe a nebyli zklamáni. 7 Já však jsem červ, ani ne člověk, ostuda lidstva, hanba národa. 8 Každý se posmívá při pohledu na mě, pošklebuje se, hlavou potřásá: 9 „Spolehl na Hospodina, tak ať mu pomůže, jen ať ho zachrání, když ho má tak rád!“ 10 To ty jsi mě vyvedl z lůna mé matky, u jejích prsů dals mi bezpečí. 11 Na tebe odkázán jsem od svého narození, od matčina lůna můj Bůh jsi ty! 12 Nevzdaluj se mi – úzkost se blíží, chybí mi pomocník! 13 Mohutní býci mě obkličují, obstupují mě tuři bášanští. 14 Své tlamy na mě otvírají jak draví řvoucí lvi! 15 Jak voda se roztékám, všechny kosti mám vymknuté. Mé srdce se vosku podobá, rozpustilo se v nitru mém. 16 Patro mám suché* jako střep, jazyk mi přilnul k čelistem, do prachu smrti srazils mě! 17 Smečka psů se na mě sbíhá, obstupují mě zlosyni. Ruce i nohy mi probodli,* 18 všechny mé kosti se dají spočítat! Dívají se na mě, zírají, 19 o moje šaty dělí se, o moje roucho losují. 20 Ty však, Hospodine, nevzdaluj se mi, ty, sílo má, mi pospěš na pomoc! 21 Vysvoboď od meče duši mou, z moci psů tu mou jedinou!

II.

22 Zachraň mě prosím před tlamou lva, vyslyš mě před rohy buvola! 23 Svým bratrům budu zvěstovat tvé jméno, uprostřed shromáždění tě budu velebit: 24 Ctitelé Hospodina, chvalte jej, všechno símě Jákobovo, slavte jej, všechno símě Izraele, ctěte jej! 25 Jistěže nepohrdá trápením ubožáka, s odporem neskrývá před ním tvář – když k němu volá, on vyslýchá! 26 Ve velikém shromáždění se tebou pochlubím, své sliby splním před jeho ctiteli. 27 Jíst budou ponížení a budou nasyceni, chválit Hospodina budou, kdo jej hledají: Ať vaše srdce žije navěky! 28 Všechny zemské končiny se rozpomenou a k Hospodinu se navrátí; před tvojí tváří se klanět budou všechny rodiny a národy. 29 Vždyť Hospodinovo je království, on vládne nad národy! 30 Všichni bohatí světa se před ním skloní, všichni do prachu klesající pokleknou – ti, kdo se při životě udržet nemohou! 31 Jejich potomci mu budou sloužit, o Pánu budou vyprávět navěky. 32 Přijdou a jeho spravedlnost rozhlašovat budou lidu, jenž se teprv narodí, poví, co učinil!

Schlachter 2000

1 Dem Vorsänger. Nach [der Melodie] »Hindin der Morgenröte«. Ein Psalm Davids. 2 Mein Gott, mein Gott, warum hast du mich verlassen?* Warum bleibst du fern von meiner Rettung, von den Worten meiner Klage? 3 Mein Gott, ich rufe bei Tag, und du antwortest nicht, und auch bei Nacht, und ich habe keine Ruhe. 4 Aber du bist heilig, der du wohnst unter den Lobgesängen Israels! 5 Auf dich haben unsere Väter vertraut; sie vertrauten, und du hast sie errettet. 6 Zu dir riefen sie und haben Rettung gefunden; auf dich vertrauten sie und wurden nicht zuschanden. 7 Ich aber bin ein Wurm und kein Mensch, ein Spott der Leute und verachtet vom Volk. 8 Alle, die mich sehen, spotten über mich; sie reißen den Mund auf und schütteln den Kopf: 9 »Er soll doch auf den HERRN vertrauen; der soll ihn befreien; der soll ihn retten, er hat ja Lust an ihm!« 10 Ja, du hast mich aus dem Leib meiner Mutter gezogen, du warst meine Zuversicht schon an meiner Mutter Brust. 11 Auf dich bin ich geworfen vom Mutterschoß an; vom Leib meiner Mutter her bist du mein Gott. 12 Sei nicht fern von mir! Denn Drangsal ist nahe, und kein Helfer ist da. 13 Es umringen mich große Stiere, mächtige [Stiere] von Baschan* umzingeln mich. 14 Sie sperren ihr Maul gegen mich auf wie ein reißender und brüllender Löwe. 15 Ich bin ausgeschüttet wie Wasser, und alle meine Gebeine sind ausgerenkt. Mein Herz ist geworden wie Wachs, zerschmolzen in meinem Innern. 16 Meine Kraft ist vertrocknet wie eine Scherbe, und meine Zunge klebt an meinem Gaumen, und du legst mich in den Staub des Todes. 17 Denn Hunde umringen mich, eine Rotte von Übeltätern umgibt mich; sie haben meine Hände und meine Füße durchgraben. 18 Ich kann alle meine Gebeine zählen; sie schauen her und sehen mich [schadenfroh] an. 19 Sie teilen meine Kleider unter sich und werfen das Los über mein Gewand. 20 Du aber, o HERR, sei nicht ferne! O meine Stärke, eile mir zu Hilfe! 21 Errette meine Seele von dem Schwert, meine einsame von der Gewalt der Hunde! 22 Errette mich aus dem Rachen des Löwen! — Ja, du hast mich erhört [und gerettet] von den Hörnern der Büffel! 23 So will ich meinen Brüdern deinen Namen verkündigen; inmitten der Gemeinde will ich dich loben! 24 Die ihr den HERRN fürchtet, lobt ihn! Ihr alle vom Samen Jakobs, ehrt ihn; und scheue dich vor ihm, du ganzer Same Israels! 25 Denn er hat nicht verachtet noch verabscheut das Elend des Armen, und hat sein Angesicht nicht vor ihm verborgen, und als er zu ihm schrie, erhörte er ihn. 26 Von dir soll mein Loblied handeln in der großen Gemeinde; ich will meine Gelübde erfüllen vor denen, die ihn fürchten! 27 Die Elenden sollen essen und satt werden; die den HERRN suchen, werden ihn loben; euer Herz soll ewiglich leben! 28 Daran werden gedenken und zum HERRN umkehren alle Enden der Erde, und vor dir werden anbeten alle Geschlechter der Heiden. 29 Denn das Königreich gehört dem HERRN, und er ist Herrscher über die Nationen. 30 Es werden essen und anbeten alle Großen der Erde; vor ihm werden ihre Knie beugen alle, die in den Staub hinabfahren, und wer seine Seele nicht lebendig erhalten kann. 31 Ein Same wird ihm dienen, wird dem Herrn als Geschlecht zugezählt werden. 32 Sie werden kommen und seine Gerechtigkeit verkündigen dem Volk, das geboren wird, dass er es vollbracht hat.

Psalm 22 | Bible, překlad 21. století Schlachter 2000

I.

II.