Psalm 105 | Bible, překlad 21. století

1 Oslavujte Hospodina, jeho jméno vzývejte,* jeho činy rozhlašujte mezi národy! 2 Zpívejte mu, hrajte mu, rozvažujte o všech jeho zázracích! 3 Jeho svatým jménem chlubte se, ze srdce ať se radují, kdo Hospodina hledají! 4 Po Hospodinu se ptejte, po jeho síle, jeho tvář vždycky hledejte. 5 Pamatujte, jaké divy provedl, jaké zázraky a co rozhodl. 6 Vy, símě Abrahama, jeho služebníka, jste jeho vyvolení, děti Jákoba. 7 On je Hospodin, Bůh náš, celá zem jeho soudu podléhá! 8 Na svoji smlouvu pamatuje věčně, na slovo tisíci pokolení svěřené, 9 na smlouvu, již uzavřel s Abrahamem, na přísahu, již složil před Izákem. 10 Jákobovi ten výrok potvrdil za věčnou smlouvu pro Izrael: 11 „Tobě dám kanaánskou zem, bude tvým dědičným údělem!“* 12 Přitom jich tenkrát bylo jen trochu, byli jenom hrstkou cizinců. 13 Z národu do národu když bloudili, od jednoho k jinému království, 14 nikoho nenechal, aby jim ublížil. I krále kvůli nim varoval: 15 „Mé pomazané nechte být! Mým prorokům nepůsobte žal!“ II. 16 Když potom přivolal na zem hlad a odřízl je od chleba, 17 poslal před nimi jistého Josefa, jehož prodali jako otroka. 18 Nohy měl sevřené v okovech, hrdlo uvězněné v železech. 19 Když se pak splnila jeho předpověď, když jej protříbila Hospodinova řeč, 20 král ho pak nechal propustit z okovů, vládce národů dal mu svobodu. 21 Správcem svého paláce jej učinil – vládl nade vším jeho bohatstvím! 22 Jeho dvořanům poroučel* podle libosti, jeho poradce vedl k moudrosti. 23 Do Egypta tenkrát přišel Izrael, Jákob byl hostem v zemi Chámově. 24 Svůj lid tam Hospodin velmi rozplodil, bylo jich víc, než jejich protivníci unesli! 25 Nechal je nenávidět jeho lid, na jeho služebníky aby vymýšleli lsti. III. 26 Poslal k nim svého služebníka Mojžíše se svým vyvoleným, Áronem. 27 Ti jim předváděli jeho znamení, v Chámově zemi konali zázraky! 28 Poslal tmu a přišlo zatmění, jeho příkazům se totiž vzepřeli.* 29 Jejich vody ve krev obrátil, zahubil všechny ryby v nich. 30 Jejich země se hemžila žabami – byly i v královských ložnicích! 31 Na jeho rozkaz mouchy přilétly, po celé říši byli komáři. 32 Místo deště je zasypal kroupami, nad jejich zemí se blesky míhaly. 33 Potloukl jejich révu i jejich fíkoví, po celé jejich říši stromy roztříštil! 34 Na jeho rozkaz přilétly kobylky, nemožné bylo spočítat housenky! 35 Sežraly jim v zemi všechny rostliny, pohltily vše, co půda urodí. 36 Všechno prvorozené pak v té zemi bil, všechen výkvět mládí jim zahubil. 37 Svůj lid pak vyvedl se stříbrem a zlatem, v žádném z jeho kmenů nikdo neumdlel! 38 Z jejich odchodu měli radost v Egyptě, strach z Izraele totiž svíral je! IV. 39 Rozestřel oblak, aby jim dal stín, noc jim svým ohněm prozářil. 40 Na jejich žádost dal jim křepelky, sytil je svým chlebem nebeským. 41 Otevřel skálu, vody vytryskly, proudem se valily po poušti! 42 Pamatoval na to, co svatě zaslíbil svému služebníku Abrahamovi.* 43 Svůj lid tehdy vyvedl s veselím, svoje vyvolené s jásáním! 44 Potom jim daroval země pohanů, dědičně získali úsilí národů, 45 aby se řídili jeho pravidly a dodržovali jeho zákony. Haleluja!

Schlachter 2000

1 Dankt dem HERRN, ruft seinen Namen an, macht unter den Völkern seine Taten bekannt! 2 Singt ihm, lobsingt ihm, redet von allen seinen Wundern! 3 Rühmt euch seines heiligen Namens! Es freue sich das Herz derer, die den HERRN suchen! 4 Fragt nach dem HERRN und nach seiner Macht, sucht sein Angesicht allezeit! 5 Gedenkt an seine Wunder, die er getan hat, an seine Zeichen und die Urteile seines Mundes, 6 o Same Abrahams, seines Knechtes, o ihr Kinder Jakobs, seine Auserwählten! 7 Er, der HERR, ist unser Gott; auf der ganzen Erde gelten seine Rechtsurteile. 8 Er gedenkt auf ewig an seinen Bund, an das Wort, das er ergehen ließ auf tausend Geschlechter hin; 9 [an den Bund,] den er mit Abraham geschlossen, an seinen Eid, den er Isaak geschworen hat. 10 Er stellte ihn auf für Jakob als Satzung, für Israel als ewigen Bund, 11 als er sprach: »Dir gebe ich das Land Kanaan als das Los eures Erbteils«, 12 als sie noch leicht zu zählen waren, nur wenige und Fremdlinge darin. 13 Und sie zogen von einem Volk zum andern und von einem Königreich zum andern. 14 Er ließ sie von keinem Menschen bedrücken und züchtigte Könige um ihretwillen: 15 »Tastet meine Gesalbten nicht an und fügt meinen Propheten kein Leid zu!« 16 Und er rief eine Hungersnot herbei über das Land und zerschlug jede Stütze an Brot. 17 Er sandte einen Mann vor ihnen her; Joseph wurde als Knecht verkauft. 18 Sie zwangen seinen Fuß in einen Stock; sein Hals kam ins Eisen 19 — bis zu der Zeit, da sein Wort eintraf und der Ausspruch des HERRN ihn geläutert hatte. 20 Der König sandte hin und befreite ihn; der die Völker beherrschte, ließ ihn los. 21 Er setzte ihn zum Herrn über sein Haus und zum Herrscher über alle seine Güter, 22 dass er seine Fürsten nach Belieben binde und seine Ältesten Weisheit lehre. 23 Da zog Israel nach Ägypten, und Jakob wurde ein Fremdling im Land Hams. 24 Und er machte sein Volk sehr fruchtbar und ließ es stärker werden als seine Bedränger. 25 Er verwandelte ihr Herz, dass sie sein Volk hassten, arglistig handelten an seinen Knechten. 26 Er sandte Mose, seinen Knecht, Aaron, den er erwählt hatte. 27 Die taten seine Zeichen unter ihnen und Wunder im Land Hams. 28 Er sandte Finsternis, und es wurde Nacht, damit sie seinem Wort nicht widerstreben möchten. 29 Er verwandelte ihre Gewässer in Blut und tötete ihre Fische; 30 ihr Land wimmelte von Fröschen bis in die Gemächer ihrer Könige. 31 Er sprach, und es kamen Fliegenschwärme, Mücken über ihr ganzes Gebiet. 32 Er gab ihnen Hagel statt Regen, Feuerflammen auf ihr Land; 33 und er schlug ihre Weinstöcke und Feigenbäume und zerbrach die Bäume in ihrem Land. 34 Er sprach, da kamen Heuschrecken und Fresser ohne Zahl, 35 die fraßen alles Grün im Land und verzehrten ihre Feldfrüchte. 36 Und er schlug alle Erstgeburt in ihrem Land, die Erstlinge all ihrer Kraft. 37 Aber [Israel] ließ er ausziehen mit Silber und Gold, und es war kein Strauchelnder unter ihren Stämmen. 38 Ägypten war froh, dass sie gingen; denn Furcht vor ihnen war auf sie gefallen. 39 Er breitete vor ihnen eine Wolke aus als Decke und Feuer, um die Nacht zu erleuchten. 40 Sie forderten; da ließ er Wachteln kommen und sättigte sie mit Himmelsbrot. 41 Er öffnete den Felsen, da floss Wasser heraus; es floss als ein Strom in der Wüste. 42 Denn er gedachte an sein heiliges Wort, an Abraham, seinen Knecht. 43 Er ließ sein Volk ausziehen mit Freuden, mit Jubel seine Auserwählten. 44 Und er gab ihnen die Länder der Heiden, und was die Völker sich mühsam erworben hatten, das nahmen sie in Besitz, 45 damit sie seine Satzungen hielten und seine Lehren bewahrten. Hallelujah!

Psalm 105 | Bible, překlad 21. století Schlachter 2000