1Šefatiáš, syn Matanův, Gedaliáš, syn Pašchurův, Juchal, syn Šelemiášův a Pašchur, syn Malkiášův, slyšeli, co Jeremiáš říkal všemu lidu:2„Tak praví Hospodin – Kdo zůstane v tomto městě, zahyne mečem, hladem nebo morem. Kdo ale vyjde a vzdá se Babyloňanům, ten přežije a zachrání si život; takový zůstane naživu.3Tak praví Hospodin: Toto město jistě padne do rukou vojska babylonského krále, který je dobude.“4Tito velmoži pak řekli králi: „Ať ten muž zemře! Těmi svými řečmi jen bere odvahu bojovníkům, kteří ve městě ještě zbyli, i všemu lidu. Ten muž nehledá prospěch tohoto lidu, ale jeho zkázu!“5„Hle, je ve vašich rukou,“ odpověděl jim král Cidkiáš. „Král proti vám nic nezmůže.“6Vzali tedy Jeremiáše a hodili ho do jímky prince Malkiáše, která byla na strážním nádvoří; spustili tam Jeremiáše na provazech. V jímce nebyla voda, jen samé bahno, takže se Jeremiáš topil v bahně.7O tom, že Jeremiáše dali do jímky, se ale doslechl jeden z palácových dvořanů, Habešan Ebed-melech. Král právě zasedal v Benjamínské bráně.8Ebed-melech tedy vyšel z paláce a oslovil krále:9„Můj pane a králi! Ti muži se k proroku Jeremiášovi zachovali naprosto zločinně. Hodili ho do jímky, aby tam dole zemřel hlady; vždyť už ani ve městě není co jíst!“10Král na to Habešanu Ebed-melechovi přikázal: „Vezmi si odsud třicet mužů a vytáhni proroka Jeremiáše z jímky, než tam zemře.“11Ebed-melech tedy vzal ty muže s sebou. Ve sklepě královského paláce našel nějaké staré hadry a roztrhané šaty a spustil je na provazech Jeremiášovi do jímky.12„Podlož si ty staré roztrhané hadry pod provazy v podpaží,“ řekl Habešan Ebed-melech Jeremiášovi. Když to Jeremiáš udělal,13začali ho za ty provazy vytahovat, až ho z té jímky vytáhli. Tak se Jeremiáš vrátil zpět na strážní nádvoří.
Znovu před Cidkiášem
14Král Cidkiáš si pak nechal proroka Jeremiáše přivést ke třetímu vchodu do Hospodinova chrámu. „Chci od tebe slyšet slovo,“ řekl král Jeremiášovi. „Nic přede mnou netaj.“15„Copak bys mě nezabil, kdybych ti to řekl?“ odpověděl Jeremiáš Cidkiášovi. „I kdybych ti poradil, neposlechneš mě.“16Cidkiáš ale Jeremiášovi potají odpřisáhl: „Jakože je živ Hospodin, který nám dal život, nezabiji tě ani tě nevydám do rukou těch, kdo tě chtějí zabít.“17Nato Jeremiáš Cidkiášovi řekl: „Tak praví Hospodin, Bůh zástupů, Bůh Izraele: Pokud se dobrovolně vzdáš velitelům babylonského krále, zachráníš si život a toto město nebude vypáleno; tak přežiješ i s celou rodinou.18Pokud se však velitelům babylonského krále nevzdáš, pak město padne do rukou Babyloňanů. Ti je vypálí a jejich rukám neunikneš ani ty.“19Král Cidkiáš Jeremiášovi odpověděl: „Bojím se Židů, kteří přeběhli k Babyloňanům. Kdyby mě Babyloňané vydali do jejich rukou, vrhli by se na mě.“20„To neudělají,“ řekl Jeremiáš. „Jen poslechni Hospodina, jak ti říkám, a povede se ti dobře a přežiješ.21Pokud se ale vzdát odmítneš, stane se, co mi Hospodin ukázal:22Hle, všechny ženy, které zůstaly v paláci judského krále, budou vyvedeny k velitelům babylonského krále a hle, řeknou o tobě: ‚Podvedli a přemohli tě ti tví věrní přátelé. Když jsi teď uvázl v blátě, odvrátili se od tebe!‘23Všechny tvé ženy i tvé děti vyvedou k Babyloňanům a neunikneš jim ani ty. Padneš do rukou babylonského krále a toto město skončí v plamenech!“24Cidkiáš na to Jeremiášovi řekl: „Ať se o těch slovech nikdo nedozví, jinak zemřeš.25Až se velmoži doslechnou, že jsem s tebou mluvil, přijdou za tebou a budou tě vyslýchat: ‚Pověz nám, co jsi říkal králi a co král tobě. Nic nám netaj, nebo tě zabijeme!‘26Odpověz jim: „Prosil jsem krále o slitování, aby mě neposílal zpátky do Jonatanova domu, abych tam neumřel.‘“*27Všichni velmoži pak přišli za Jeremiášem a vyslýchali ho. On jim ale odpovídal přesně podle králových pokynů, a tak od něj odešli s nepořízenou. Nikdo z nich totiž jeho rozhovor s králem neslyšel.28Jeremiáš pak zůstal na strážním nádvoří až do dne, kdy byl Jeruzalém dobyt. K dobytí Jeruzaléma došlo takto:
nuBibeln
Jeremia befrias
1Shefatja, Mattans son, Gedalja, Pashchurs son, Jukal, Shelemjas son, och Pashchur, Malkias son, hörde Jeremia säga till allt folket:2”Så säger HERREN: ’Den som blir kvar i denna stad ska dö genom svärd, hunger eller pest, men den som överlämnar sig till kaldéerna får behålla sitt liv som byte, han får leva.’3Så säger HERREN: ’Denna stad ska överlämnas åt den babyloniske kungen, och han ska inta den.’ ”4Då sa furstarna till kungen: ”Den mannen måste dö. Han gör ju soldaterna som finns kvar i denna stad och allt folket missmodiga, när han talar så till dem. Denne man söker inte folkets väl utan dess fördärv.”5Kung Sidkia svarade: ”Gör vad ni vill med honom. Kungen kan inte hindra er.”*6De tog då Jeremia och kastade honom i kungasonen Malkias brunn på vaktgården. De sänkte ner Jeremia med rep. Det fanns inget vatten i brunnen, bara gyttja, som Jeremia sjönk ner i.7Nubiern Eved-Melek, en hovman som befann sig i kungapalatset, hörde att Jeremia kastats ner i brunnen. Kungen satt då i Benjaminporten.8Eved-Melek gick ut från kungapalatset och sa till kungen:9”Min herre och kung, dessa män har gjort illa i allt som de gjort mot profeten Jeremia, som de sänkt ner i brunnen. Där kommer han att svälta ihjäl, för det finns inte längre något bröd i staden.”10Kungen befallde då nubiern Eved-Melek att ta med sig trettio* män och dra upp Jeremia så att han inte skulle dö.11Eved-Melek tog med sig männen till ett förråd under kungapalatsets skattkammare, tog därifrån trasor och utslitna kläder och sänkte ner dem med rep till Jeremia i brunnen.12Nubiern Eved-Melek sa till Jeremia: ”Lägg trasorna och de utslitna kläderna under armarna, mellan dem och repet.” Jeremia gjorde så,13och de drog upp honom med repen ur brunnen. Jeremia fick sedan stanna på vaktgården.
Jeremia och Sidkia
14Kung Sidkia skickade efter profeten Jeremia och lät hämta honom till sig vid tredje ingången till HERRENS hus. Kungen sa till Jeremia: ”Det är något jag vill fråga dig om. Dölj inget för mig.”15Jeremia svarade Sidkia: ”Om jag säger dig något, kommer du då inte att döda mig? Och om jag ger dig ett råd kommer du inte att lyssna på mig.”16Kung Sidkia svor då i hemlighet en ed till Jeremia och sa: ”Så sant HERREN lever, han som gett oss livet, jag ska inte döda dig eller överlämna dig åt dem som är ute efter ditt liv.”17Då sa Jeremia till Sidkia: ”Så säger härskarornas HERRE, Israels Gud: ’Om du överlämnar dig åt den babyloniske kungens furstar ska du få leva, och denna stad ska inte brännas ner, utan du och din familj ska få leva.18Men om du inte överlämnar dig åt den babyloniske kungens furstar, ska denna stad ges i kaldéernas händer, och de ska bränna ner den, och du själv ska inte kunna komma undan dem.’ ”19Kung Sidkia sa till Jeremia: ”Jag är rädd för dem från Juda som gått över till kaldéerna, att man ska överlämna mig åt dem och de ska misshandla mig.”20Jeremia svarade: ”De kommer inte att överlämna dig. Lyssna nu bara till HERREN, till det jag säger dig. Då ska det gå dig väl och ditt liv kommer att skonas.21Men om du vägrar kapitulera, är detta vad HERREN har uppenbarat för mig:22Alla kvinnor som finns kvar i Juda kungs palats ska föras ut till den babyloniske kungens furstar. Dessa kvinnor ska säga: ’Dina vänner har förlett dig och fått makt över dig. När dina fötter sjönk i gyttjan vände de dig ryggen.’23Alla dina hustrur och barn ska föras ut till kaldéerna, och du ska inte komma undan dem. Du kommer att bli tillfångatagen av kungen av Babylonien, och denna stad kommer att brännas ner.”24Då sa Sidkia till Jeremia: ”Låt inte någon få veta om detta samtal, så att du inte riskerar att dö.25Om furstarna får höra att jag har talat med dig, kommer de till dig och säger: ’Tala om för oss vad du sa till kungen! Dölj ingenting för oss, annars dödar vi dig. Berätta också vad kungen sa till dig!’26Då ska du bara säga till dem: ’Jag vädjade till kungen att inte sända mig tillbaka till Jonatans hus, för att dö där.’ ”27Så kom alla furstarna till Jeremia och frågade ut honom. Han svarade precis som kungen hade befallt honom, och sedan sa de inget mer. Ingen hade ju hört samtalet.28Jeremia blev kvar på vaktgården, till den dag då Jerusalem intogs.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.