1Jákob tenkrát svolal své syny: „Sejděte se, ať vám oznámím, co vás potká ve dnech budoucích.2Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, naslouchejte svému otci Izraelovi:3Rubene, tys můj prvorozený, mé síly a mého mužství první plod: přední co do vznešenosti, přední co do moci.4Jak voda vzkypěl jsi – ztratil jsi prvenství! Do ložnice svého otce vstoupil jsi, mé lože odvážil ses poskvrnit.5Šimeon a Levi, to jsou bratři; jejich meče jsou kruté nářadí.6Do jejich rady nevstupuj, duše má, k jejich spolku se nepřidávej, slávo má! Vždyť pobili muže ve svém hněvu, zmrzačili býky ve svém rozmaru.7Zlořečený jejich hněv, že je tak prudký, a jejich prchlivost, že je tak krutá! Rozdělím je v Jákobovi, v Izraeli je rozptýlím.8Judo, tebe tví bratři budou chválit,* tvá ruka na šíji tvých nepřátel! Synové tvého otce ať před tebou se sklánějí.9Mladý lev je Juda; svou kořistí jsi vzrostl, synu můj! Schoulil se, jako lev ulehl, jako lvice – kdo přiměje ho vstát?10Vůdcovská hůl nevzdálí se od Judy, žezlo v jeho klíně zůstane, než přijde Ten, jemuž náleží a jehož budou poslouchat národy.11K vinnému keři přiváže oslíka, k ušlechtilé révě oslátko své. Ve víně své roucho vypere, v krvi hroznů svůj šat.12Jeho oči se nad víno třpytí, zuby jeho nad mléko bílé jsou.13Zabulon u mořského břehu bydlí, pro lodi bude přístavem, až k dalekému Sidonu se přivine.14Isachar je osel houževnatý, mezi ohradami ležící.15Až uvidí odpočinek, jak dobrý je, a zemi, jak je líbezná, hřbet sehne, aby břímě nosil, stane se nevolníkem, otrokem!16Dan soudit bude* lid svůj jako jeden z kmenů Izraele.17Hadem na cestě bude Dan, růžkatou zmijí na stezce, jež koně uštkne do paty a jezdec se skácí zpět.18Ó Hospodine, čekám na tvé spasení!19Gád* – horda se na něj nahrne, on se však v patách vrhne za ní.20Ašer bude mít tučný pokrm, královské lahůdky obstará.21Neftalí je laň vypuštěná, jež vrhá krásné kolouchy.22Josef je ratolest plodná, plodná ratolest nad pramenem, jejíž výhonky se po zdi pnou.23Zraňovali ho, stříleli, lukostřelci jej stíhali.24Pevný však zůstal jeho luk, přijaly sílu paže rukou jeho z rukou Mocného Jákobova. Odtud je Pastýř, Kámen Izraelův –25od Boha tvého otce, jenž ti pomůže. Všemohoucí kéž požehná tě požehnáním nebes nahoře, požehnáním propasti ležící dole, požehnáním prsou jakož i lůna!26Požehnání tvého otce překonala požehnání mých rodičů až k vrcholům věčných návrší. Na hlavu Josefovu nechť přijdou, na temeno vyvoleného z bratří!27Benjamín jako dravý vlk ráno úlovek bude žrát a večer svou kořist rozdělí.“28Toto je všech dvanáct izraelských kmenů a takto k nim jejich otec promluvil, když jim žehnal. Každému z nich udělil požehnání, jaké mu patřilo.
Pochovejte mě k mým otcům
29Potom jim přikázal: „Až budu připojen ke svému lidu, pochovejte mě k mým otcům do jeskyně na poli Efrona Chetejského,30do jeskyně na poli Makpela, která leží v kanaánské zemi naproti Mamre, na poli, jež Abraham koupil od Efrona Chetejského jako své vlastní pohřebiště.31Tam pochovali Abrahama i jeho ženu Sáru, tam pochovali Izáka i jeho ženu Rebeku a tam jsem pochoval Léu.32To pole i s jeskyní, která je na něm, je koupeno od Chetových synů!“33A když Jákob dokončil tyto příkazy svým synům, stáhl nohy zpět na lůžko, vydechl naposled a byl připojen ke svému lidu.
nuBibeln
Jakob profeterar över sina söner
1Jakob kallade sedan samman alla sina söner och sa: ”Ställ er här hos mig, så ska jag berätta för er vad som kommer att hända med er under kommande dagar.2Kom hit och lyssna till mig, Jakobs söner, lyssna till Israel, er far!3Ruben, du min förstfödde, min styrka, den första frukten av min kraft. Du är den högste i ära, den störste i kraft.4Men du är som svallande vatten, därför ska du inte längre räknas som den förste, för du gick till din fars säng, du vanhelgade min bädd.5Simon och Levi är bröder, våldet är deras svärd.*6Jag vill inte delta i deras råd, inte vara i deras sällskap. I vrede har de dödat män, och oxar har de stympat i sitt övermod.7Förbannad vare deras vrede, för den är våldsam och deras grymhet som är så enorm. Därför ska jag skingra dem i Jakob, sprida ut dem till hela Israel.8Juda, dina bröder kommer att prisa dig. Du kommer att förgöra dina fiender. Din fars söner ska böja sig inför dig.9Juda är ett ungt lejon, som reser sig från sitt byte. Han lägger sig ned som ett lejon som slår sig till ro. Vem vågar oroa honom?10Spiran ska inte vika från Juda, och inte härskarstaven från hans hand, förrän den kommer som den tillhör.* Alla folk ska lyda honom.11Han binder sin åsna vid en vinstock, ja, åsnefölet vid en utvald gren. Han tvättar sina kläder i vin och sin mantel i druvornas blod.12Hans ögon är mörkare än vin och hans tänder är vitare än mjölk.13Sebulon ska bo vid havets strand och bli en hamn för skeppen, med sina gränser utsträckta till Sidon.14Isaskar är en stark åsna, som vilar bland fållorna.*15När han ser hur skön viloplatsen är och hur gott landet är, böjer han sig ner och går in under bördan av tvångsarbete.16Dan* ska ge sitt folk rättvisa, som en av stammarna i Israel.17Han ska vara som en orm på vägen, en huggorm på stigen, som stinger hästen i hälen, så att dess ryttare faller av baklänges.18Jag väntar på räddning från dig, HERRE!19Ett band av rövare ska överfalla Gad*, men han ska falla dem i ryggen.20Asher ska laga till utsökta maträtter som passar en konungs bord.21Naftali är som en hind, som man släppt lös och som föder välskapta kalvar*.22Josef är ett ungt fruktträd, ett ungt fruktträd vid källan. Hans grenar når över muren.23Han ansätts bittert av skyttarna, av bågskyttar som går till anfall,24men han håller sin båge stadigt med fast arm, för Jakobs Mäktige, Herden, Israels Klippa, stöder honom.25Din fars Gud ska hjälpa dig, den Väldige ska välsigna dig med himlens välsignelser ovanifrån och med djupets välsignelser underifrån, med bröstets och livmoderns välsignelser.26Din fars välsignelser sträcker sig högre än de uråldriga bergen,* än de eviga höjdernas härlighet. Detta ska vara välsignelserna över Josef, över hjässan på honom som är fursten bland bröderna.27Benjamin är en hungrig varg. Han uppslukar sitt rov på morgonen, och på kvällen delar han bytet.”28Detta är alla Israels tolv stammar, och detta är vad deras far sa till dem när han gav dem var och en sin egen välsignelse.29Sedan befallde han dem: ”Jag ska snart samlas till mitt folk, och då ska ni begrava mig hos mina förfäder i Kanaans land, i grottan på hettiten Efrons åker,30grottan på åkern i Makpela vid Mamre i Kanaan, den åker som Abraham köpte av hettiten Efron som begravningsplats.31Där är Abraham och hans hustru Sara begravda. Där ligger också Isak och hans hustru Rebecka, och där begravde jag Lea.32Det är den åker och grotta som köptes från hettiterna.”33När Jakob hade gett dessa befallningar till sina söner, drog han upp sina fötter i sängen, drog sitt sista andedrag, dog och förenades så med sina fäder.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.