Psalm 71 | Bible, překlad 21. století

1 Spoléhám na tebe, Hospodine, kéž nejsem nikdy zahanben! 2 Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, zachovej, nakloň mi ucho své, zachraň mě! 3 Mou skálou buď, kde měl bych obydlí, kam přijít bych mohl kdykoli. Rozhodls přece, že budu v bezpečí – ty sám jsi mou skálou a pevností! 4 Vysvoboď mě, Bože můj, z ruky ničemy, ze spárů násilníka, jenž páchá bezpráví! 5 Vždyť ty, Hospodine, jsi mou nadějí, na tebe, Pane můj, spoléhám od mládí! 6 Od svého narození se o tebe opírám, ty jsi mě vyvedl z lůna matčina – navždycky patří ti chvála má! 7 Mnozí mě mají za varovné znamení, ty jsi však moje pevná skrýš. 8 Kéž se má ústa tvou chválou naplní, abych tě mohl celý den velebit! 9 Nezavrhuj mě, když věkem sešlý jsem, když síly pozbývám, neopouštěj mě! 10 Vždyť moji nepřátelé mluví proti mně, ti, kdo mě špehují, spolu radí se. 11 Říkají: „Bůh ho opustil! Hoňte a chyťte ho – kdo by ho zachránil?!“ 12 Bože, nevzdaluj se mi, Bože můj, na pomoc pospěš mi! 13 Ať jsou zahanbeni, ať už zmizí ti, kdo proti mně chrlí žaloby! Hanbou a potupou ať jsou přikryti ti, kdo usilují o mé neštěstí! 14 Já zatím budu doufat bez ustání, chválit tě budu víc a víc. 15 Vyprávět budu o tvé spravedlnosti, celý den mluvit o tvém spasení – ač nevím ani, jak je vypočíst! 16 Přistoupím s chválou Hospodinova hrdinství, tvou spravedlnost, Pane, připomínat chci! 17 Učils mě, Bože, od mládí, až dosud vyprávím o tvých zázracích. 18 Neopouštěj mě, Bože, když stárnu a šedivím, tomuto pokolení než tvou sílu vyjevím, o tvé moci než zpravím všechny potomky! 19 Tvá spravedlnost, Bože, sahá do výšin, ohromné věci provádíš – kdo je ti, Bože, podobný? 20 Dal jsi mi okusit hrozné úzkosti, k životu mě ale znovu navrátíš, zpět mě vytáhneš z nejhlubších propastí! 21 Mou vážnost znovu posílíš, vrátíš se, abys mě utěšil. 22 Já tě pak, Bože můj, při lyře oslavím, zazpívám o tvé věrnosti, na citeře ti žalmy zahraji, Svatý izraelský! 23 Radostně ti budou zpívat mé rty i moje duše, kterou jsi vykoupil. 24 Můj jazyk stále bude tvou spravedlnost velebit – že byli zahanbeni, že se styděli ti, kdo usilovali o mé neštěstí!

Einheitsübersetzung 2016

Gott, die Zuflucht bis ins Alter

1 Bei dir, o HERR, habe ich mich geborgen, lass mich nicht zuschanden werden in Ewigkeit! 2 Reiß mich heraus und rette mich in deiner Gerechtigkeit! Neige dein Ohr mir zu und hilf mir! 3 Sei mir ein schützender Fels, zu dem ich allzeit kommen darf! Du hast geboten, mich zu retten, denn du bist mein Fels und meine Festung. 4 Mein Gott, rette mich aus der Hand des Frevlers, aus der Faust des Bedrückers und Schurken! 5 Denn du bist meine Hoffnung, Herr und GOTT, meine Zuversicht von Jugend auf. 6 Vom Mutterleib an habe ich mich auf dich gestützt, / aus dem Schoß meiner Mutter hast du mich entbunden, dir gilt mein Lobpreis allezeit. 7 Für viele wurde ich wie ein Gezeichneter, du aber bist meine starke Zuflucht. 8 Mein Mund ist erfüllt von deinem Lobpreis, den ganzen Tag von deinem Glanz. 9 Verwirf mich nicht, wenn ich alt bin, verlass mich nicht, wenn meine Kräfte schwinden! 10 Denn meine Feinde haben gegen mich geredet, die auf mich lauern, haben sich gemeinsam beraten. 11 Sie sagen: Gott hat ihn verlassen. / Verfolgt und ergreift ihn! Für ihn gibt es keinen Retter. 12 Gott, bleib doch nicht fern von mir! Mein Gott, eile mir zu Hilfe! 13 Alle, die mich bekämpfen, sollen scheitern und untergehn. Über sie komme Schmach und Schande, weil sie mein Unglück suchen.* 14 Ich aber will allezeit hoffen, all deinen Lobpreis noch mehren. 15 Mein Mund soll von deiner Gerechtigkeit künden, / den ganzen Tag von deinen rettenden Taten, denn ich kann sie nicht zählen. 16 Ich komme wegen der Machttaten GOTTES, des Herrn, an deine Gerechtigkeit allein will ich erinnern. 17 Gott, du hast mich gelehrt von Jugend auf und bis heute verkünde ich deine Wunder. 18 Auch wenn ich alt und grau bin, Gott, verlass mich nicht, damit ich von deinem machtvollen Arm der Nachwelt künde, den kommenden Geschlechtern von deiner Stärke, 19 von deiner Gerechtigkeit, Gott, die bis zum Himmel reicht! Du hast Großes vollbracht. Gott, wer ist wie du? 20 Du ließest mich viel Angst und Not erfahren, / du wirst mich neu beleben, du führst mich wieder herauf aus den Tiefen der Erde. 21 Bring mich zu Ehren! Du wirst mich wieder trösten. 22 Dann will ich dir danken mit Harfenspiel/ und deine Treue preisen, mein Gott; ich will dir auf der Leier spielen, du Heiliger Israels. 23 Meine Lippen sollen jubeln, / ja, dir will ich singen und spielen und meine Seele, die du losgekauft hast. 24 Auch meine Zunge soll von deiner Gerechtigkeit reden den ganzen Tag, denn alle, die mein Unglück suchen, sind vor Scham errötet und gescheitert.

Psalm 71 | Bible, překlad 21. století Einheitsübersetzung 2016

Gott, die Zuflucht bis ins Alter