1Jakmile to pozdvižení skončilo, Pavel svolal učedníky, rozloučil se s nimi a vyrazil do Makedonie.2Prošel ty kraje, mnohokrát povzbudil místní učedníky a dorazil do Řecka,3kde strávil tři měsíce. Potom se chystal odplout do Sýrie, ale kvůli židovským úkladům se rozhodl vrátit přes Makedonii.4Doprovázeli ho: Sopater z Beroje, Aristarchos a Sekundus z Tesaloniky, Gaius a Timoteus z Derbe a Tychikos a Trofimos z Asie.5Ti šli napřed a čekali v Troadě na nás,6kteří jsme po Svátku nekvašených chlebů* vypluli z Filip. Během pěti dnů jsme dorazili k nim do Troady a strávili jsme tam týden.7Když jsme se prvního dne po sobotě sešli k lámání chleba,* Pavel k nim mluvil, a protože se druhý den chystal odejít, protáhl svou řeč až do půlnoci.8V horní místnosti, kde se shromáždili, svítilo hodně lamp.9Jeden mladík jménem Eutychus seděl v okně a při Pavlově dlouhé řeči se o něj pokoušel hluboký spánek. Nakonec ho spánek přemohl a on spadl z třetího poschodí dolů. Když ho zvedli, byl mrtev.10Pavel sešel dolů a objal jej; potom ho vzal do náruče a řekl: „Buďte klidní, je v něm život!“11Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a po jídle ještě dlouho mluvil, až do rána, kdy odešel.12Toho chlapce pak přivedli živého a byli nesmírně potěšeni.13My ostatní jsme vyrazili napřed. Vypluli jsme na lodi k Assu, kde jsme měli přibrat Pavla; přál si tam totiž jít sám pěšky.14Když jsme se v Assu setkali, vzali jsme ho na palubu a připluli do Mitylény.15Odtud jsme pokračovali dál a druhého dne jsme se přiblížili k ostrovu Chios. Nazítří jsme připluli k Sámu a dalšího dne jsme dorazili do Milétu.16Pavel se totiž rozhodl minout Efes, aby se v Asii nezdržel. Spěchal do Jeruzaléma, kam se chtěl dostat pokud možno na den Letnic.
Pavel se loučí
17Z Milétu poslal zprávu do Efesu a zavolal k sobě starší církve.18Když k němu přišli, řekl jim: „Sami víte, jak jsem strávil všechen čas, kdy jsem byl s vámi, od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie:19Jak jsem sloužil Pánu se vší pokorou, v slzách a uprostřed mnoha zkoušek, které mě potkaly kvůli židovským úkladům;20jak jsem vám nezamlčel nic užitečného, ale kázal vám a učil veřejně i po domech;21jak jsem Židům i Řekům vydával svědectví o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána Ježíše.22Teď ale jdu, puzen Duchem, do Jeruzaléma. Nevím, co mě tam čeká,23ačkoli mi Duch svatý v každém městě potvrzuje, že mě čekají pouta a soužení.24Já však na to nedbám; v životě mi nejde o nic víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: abych byl svědkem evangelia o Boží milosti.25Teď vím, že nikdo z vás, mezi nimiž jsem chodil a kázal o Božím království, mě už nikdy neuvidí.26Proto před vámi dnešní den prohlašuji, že jsem čistý od krve všech,27neboť jsem nic nezamlčel, ale oznámil vám veškerou Boží vůli.28Dbejte tedy na sebe i na celé stádo, jehož správci vás Duch svatý ustanovil, abyste pásli Boží* církev, kterou vykoupil svou vlastní krví.29Vím, že po mém odchodu mezi vás přijdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo.30I z vás samotných povstanou lidé, kteří budou překrucovat pravdu, aby strhli učedníky za sebou.31Proto bděte a pamatujte, že jsem po tři roky dnem i nocí bez přestání v slzách napomínal jednoho každého z vás.32Teď vás tedy svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vybudovat vás a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými.33Od nikoho jsem nechtěl stříbro, zlato ani šaty.34Sami víte, že jsem těmato rukama vydělával na potřeby své i svých společníků.35Tím vším jsem vám ukázal, že máme poctivě pracovat, pomáhat slabým a pamatovat na slova Pána Ježíše, který řekl: ‚Požehnanější je dávat než dostávat.‘“36Po těch slovech s nimi všemi poklekl a modlil se.37Všichni se dali do velikého pláče, objímali Pavla a líbali ho.38Nejvíce se rmoutili nad jeho slovy, že už ho nikdy neuvidí. Tak ho doprovázeli až k lodi.
English Standard Version
Paul in Macedonia and Greece
1After the uproar ceased, Paul sent for the disciples, and after encouraging them, he said farewell and departed for Macedonia.2When he had gone through those regions and had given them much encouragement, he came to Greece.3There he spent three months, and when a plot was made against him by the Jews* as he was about to set sail for Syria, he decided to return through Macedonia.4Sopater the Berean, son of Pyrrhus, accompanied him; and of the Thessalonians, Aristarchus and Secundus; and Gaius of Derbe, and Timothy; and the Asians, Tychicus and Trophimus.5These went on ahead and were waiting for us at Troas,6but we sailed away from Philippi after the days of Unleavened Bread, and in five days we came to them at Troas, where we stayed for seven days.
Eutychus Raised from the Dead
7On the first day of the week, when we were gathered together to break bread, Paul talked with them, intending to depart on the next day, and he prolonged his speech until midnight.8There were many lamps in the upper room where we were gathered.9And a young man named Eutychus, sitting at the window, sank into a deep sleep as Paul talked still longer. And being overcome by sleep, he fell down from the third story and was taken up dead.10But Paul went down and bent over him, and taking him in his arms, said, “Do not be alarmed, for his life is in him.”11And when Paul had gone up and had broken bread and eaten, he conversed with them a long while, until daybreak, and so departed.12And they took the youth away alive, and were not a little comforted.13But going ahead to the ship, we set sail for Assos, intending to take Paul aboard there, for so he had arranged, intending himself to go by land.14And when he met us at Assos, we took him on board and went to Mitylene.15And sailing from there we came the following day opposite Chios; the next day we touched at Samos; and* the day after that we went to Miletus.16For Paul had decided to sail past Ephesus, so that he might not have to spend time in Asia, for he was hastening to be at Jerusalem, if possible, on the day of Pentecost.
Paul Speaks to the Ephesian Elders
17Now from Miletus he sent to Ephesus and called the elders of the church to come to him.18And when they came to him, he said to them: “You yourselves know how I lived among you the whole time from the first day that I set foot in Asia,19serving the Lord with all humility and with tears and with trials that happened to me through the plots of the Jews;20how I did not shrink from declaring to you anything that was profitable, and teaching you in public and from house to house,21testifying both to Jews and to Greeks of repentance toward God and of faith in our Lord Jesus Christ.*22And now, behold, I am going to Jerusalem, constrained by* the Spirit, not knowing what will happen to me there,23except that the Holy Spirit testifies to me in every city that imprisonment and afflictions await me.24But I do not account my life of any value nor as precious to myself, if only I may finish my course and the ministry that I received from the Lord Jesus, to testify to the gospel of the grace of God.25And now, behold, I know that none of you among whom I have gone about proclaiming the kingdom will see my face again.26Therefore I testify to you this day that I am innocent of the blood of all,27for I did not shrink from declaring to you the whole counsel of God.28Pay careful attention to yourselves and to all the flock, in which the Holy Spirit has made you overseers, to care for the church of God,* which he obtained with his own blood.*29I know that after my departure fierce wolves will come in among you, not sparing the flock;30and from among your own selves will arise men speaking twisted things, to draw away the disciples after them.31Therefore be alert, remembering that for three years I did not cease night or day to admonish every one with tears.32And now I commend you to God and to the word of his grace, which is able to build you up and to give you the inheritance among all those who are sanctified.33I coveted no one’s silver or gold or apparel.34You yourselves know that these hands ministered to my necessities and to those who were with me.35In all things I have shown you that by working hard in this way we must help the weak and remember the words of the Lord Jesus, how he himself said, ‘It is more blessed to give than to receive.’”36And when he had said these things, he knelt down and prayed with them all.37And there was much weeping on the part of all; they embraced Paul and kissed him,38being sorrowful most of all because of the word he had spoken, that they would not see his face again. And they accompanied him to the ship.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.