Matthäus 22 | Bible, překlad 21. století

O královské svatbě

1 Ježíš pak pokračoval dalším podobenstvím. Řekl jim: 2 „Nebeské království se podobá králi, který svému synu vystrojil svatbu. 3 Poslal své služebníky, aby svolali pozvané hosty na svatbu, ale oni nechtěli přijít. 4 Poslal tedy ještě jiné služebníky a řekl jim: ‚Povězte pozvaným: Hle, připravil jsem pro vás hostinu. Dal jsem porazit býčky i vykrmená telata, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ 5 Ale oni na to nedbali a odešli jeden na svůj statek a jiný za svým obchodem. 6 Ostatní se pak chopili jeho služebníků, ztýrali je a zabili. 7 Král se rozhněval. Poslal svá vojska a ty vrahy zahubil a jejich město spálil. 8 Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je sice připravena, ale ti, kdo byli pozváni, nebyli hodni. 9 Proto jděte na nároží a zvěte na svatbu, kohokoli najdete.‘ 10 Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty. 11 Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha. 12 Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ On ale mlčel. 13 Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy! Tam bude pláč a skřípění zubů.‘ 14 Je totiž mnoho povolaných, ale málo vyvolených.“

Čí je ten obraz?

15 Tehdy farizeové odešli a radili se, jak by ho chytili za slovo. 16 Pak za ním poslali své učedníky s herodiány. „Mistře,“ řekli, „víme, že jsi pravdomluvný, pravdivě učíš Boží cestě a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo. 17 Proto nám řekni, co si myslíš: Je správné dávat císaři daň, nebo ne?“ 18 Ježíš znal jejich podlost, a tak jim řekl: „Proč mě pokoušíte, pokrytci? 19 Ukažte mi peníz daně.“ Přinesli mu tedy denár. 20 „Čí je ten obraz a nápis?“ zeptal se jich. 21 „Císařův,“ odpověděli. „Dejte tedy císaři, co je císařovo, a Bohu, co je Boží,“ řekl jim. 22 V úžasu nad tím, co slyšeli, ho nechali být a odešli.

Bůh je Bohem živých

23 Tentýž den k němu přišli saduceové (kteří tvrdí, že není žádné vzkříšení) a zeptali se ho: 24 „Mistře, Mojžíš řekl, že když ženatý muž zemře bezdětný, má si jeho ženu vzít jeho bratr, aby svému bratru zplodil potomka.* 25 U nás bylo sedm bratrů. První se oženil, ale zemřel bez potomků, a tak zanechal svou ženu svému bratru. 26 Totéž se stalo i s druhým a třetím bratrem až po sedmého. 27 Nakonec pak zemřela i ta žena. 28 Kdo z těch sedmi ji tedy bude mít za manželku, až přijde vzkříšení? Měli ji přece všichni!“ 29 Ježíš jim řekl: „Mýlíte se, protože neznáte Písma ani Boží moc. 30 Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi. 31 Ale pokud jde o vzkříšení z mrtvých – copak jste nečetli, jak vám Bůh řekl: 32 ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘?* On není Bohem mrtvých, ale živých!“ 33 A když to zástupy uslyšely, žasly nad jeho učením.

Největší přikázání

34 Když se farizeové doslechli, že Ježíš umlčel saduceje, sešli se spolu. 35 Jeden z nich, znalec Zákona, se pak zeptal, aby ho vyzkoušel: 36 „Mistře, které je největší přikázání v Zákoně?“ 37 Ježíš mu řekl: „‚Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘* 38 To je první a největší přikázání. 39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘* 40 V těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

Syn, nebo Pán?

41 A když už se farizeové sešli, Ježíš se jich zeptal: 42 „Co si myslíte o Mesiáši? Čí je to syn?“ „Davidův,“ odpověděli. 43 Na to jim řekl: „Jak ho tedy David může v Duchu nazývat Pánem? Říká přece: 44 ‚Hospodin řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, než ti tvé nepřátele k nohám položím.‘* 45 Když ho tedy David nazývá Pánem, jak to může být jeho syn?“ 46 A nikdo mu nedokázal odpovědět ani slovo. Od toho dne se ho už nikdo neodvážil na nic zeptat.

Český ekumenický překlad

— Podobenství o hostině

1 A Ježíš k nim znovu mluvil v podobenstvích: 2 „S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden král vystrojil svatbu svému synu. 3 Poslal služebníky, aby přivedli pozvané na svatbu, ale oni nechtěli jít. 4 Poslal znovu jiné služebníky se slovy: ‚Řekněte pozvaným: Hle, hostinu jsem uchystal, býčci a krmný dobytek je poražen, všechno je připraveno; pojďte na svatbu!‘ 5 Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, druhý za svým obchodem. 6 Ostatní chytili jeho služebníky, potupně je ztýrali a zabili je. 7 Tu se král rozhněval, poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich město vypálil. 8 Potom řekl svým služebníkům: ‚Svatba je připravena, ale pozvaní nebyli jí hodni; 9 jděte tedy na rozcestí, a koho najdete, pozvěte na svatbu.‘ 10 Služebníci vyšli na cesty a shromáždili všechny, které nalezli, zlé i dobré; a svatební síň se naplnila stolovníky.

— Podobenství o svatebním šatě

11 Když král vstoupil mezi stolovníky, spatřil tam člověka, který nebyl oblečen na svatbu. 12 Řekl mu: ‚Příteli, jak ses sem dostal, když nejsi oblečen na svatbu?‘ On se nezmohl ani na slovo. 13 Tu řekl král sloužícím: ‚Svažte mu ruce i nohy a uvrhněte ho ven do temnot; tam bude pláč a skřípění zubů.‘ 14 Neboť mnozí jsou pozváni, ale málokdo bude vybrán.“

— Spor o daň císaři

15 Tehdy farizeové šli a radili se, jak by Ježíšovi nějakým slovem nastražili léčku. 16 Poslali za ním své učedníky s herodiány, aby řekli: „Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka. 17 Pověz nám tedy, co myslíš: Je dovoleno dávat daň císaři, nebo ne?“ 18 Ale Ježíš poznal jejich zlý úmysl a řekl: „Co mě pokoušíte, pokrytci? 19 Ukažte mi peníz daně!“ Podali mu denár. 20 On jim řekl: „Čí je tento obraz a nápis?“ 21 Odpověděli: „Císařův.“ Tu jim řekl: „Odevzdejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu.“ 22 Když to slyšeli, podivili se, nechali ho a odešli.

— Spor o vzkříšení

23 V ten den přišli za ním saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a předložili mu dotaz: 24 „Mistře, Mojžíš řekl: ‚Zemře-li někdo bez dětí, ať se s jeho manželkou podle řádu švagrovství ožení jeho bratr a zplodí svému bratru potomka.‘ 25 U nás bylo sedm bratří. První po svatbě zemřel, a protože neměl potomka, zanechal svou ženu svému bratru. 26 Stejně i druhý, třetí a nakonec všech sedm. 27 Naposledy ze všech zemřela ta žena. 28 Až bude vzkříšení, komu z těch sedmi bude patřit? Vždyť ji měli všichni!“ 29 Ježíš jim však odpověděl: „Mýlíte se, neznáte Písma ani moc Boží. 30 Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. 31 A pokud jde o vzkříšení mrtvých, nečetli jste, co vám Bůh pravil: 32 ‚Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“ 33 Když to slyšely zástupy, žasly nad jeho učením.

— Největší přikázání

34 Když se farizeové doslechli, že umlčel saduceje, smluvili se 35 a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel: 36 „Mistře, které přikázání je v zákoně největší?“ 37 On mu řekl: „‚Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.‘ 38 To je největší a první přikázání. 39 Druhé je mu podobné: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘ 40 Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.“

— Mesiáš, Syn Davidův

41 Když se farizeové sešli, zeptal se jich Ježíš: 42 „Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je syn?“ Odpověděli mu: „Davidův.“ 43 Řekl jim: „Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem, když praví: 44 ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘ 45 Jestliže tedy David nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem?“ 46 A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo; od toho dne se ho již nikdo neodvážil tázat.

Matthäus 22 | Bible, překlad 21. století Český ekumenický překlad