Judit 13 | Bible, překlad 21. století

Juditin čin

1 Když se připozdilo, Holofernovi sloužící se začali rychle loučit. Bagóas zvenčí zavřel stan a oddělil tak služebnictvo od svého pána. Všichni si šli lehnout, zmoženi dlouhou pitkou. 2 Judita zůstala ve stanu sama s Holofernem rozvaleným na lůžku, jak byl zpitý vínem. 3 Její služebná čekala venku před ložnicí, protože jí Judita řekla, že se půjde ven modlit jako každou noc. Totéž řekla i Bagóovi. 4 Všichni od prvního do posledního tedy od Holoferna odešli a v ložnici nikdo nezůstal. Judita stanula u jeho lůžka a v duchu zašeptala: „Hospodine, všemohoucí Bože, shlédni v tuto hodinu na to, co svýma rukama vykonám k slávě Jeruzaléma! 5 Teď je ta chvíle, aby ses ujal svého dědictví a naplnil mé předsevzetí rozdrtit nepřátele, kteří povstali proti nám.“ 6 Pak přistoupila k záhlaví Holofernova lože, sňala ze sloupku jeho šavli, 7 nahnula se nad lůžkem, popadla Holoferna za vlasy a řekla: „Hospodine, Bože Izraele, posilni mě v tento den!“ 8 Potom ho dvakrát vší silou sekla do krku a uťala mu hlavu. 9 Svalila jeho tělo z lůžka, ze sloupků strhla závěs a hned vyšla ven. Holofernovu hlavu předala své služebné

Návrat do Betulie

10 a ta ji strčila do mošny na jídlo. Pak šly obě ven jako vždy, když se spolu chodívaly modlit. Prošly táborem, obešly údolí a stoupaly po svahu k Betulii. Když se přiblížily k městské bráně, 11 Judita už zdálky na strážné volala: „Otevřete mi, otevřete bránu! Bůh, náš Bůh, je s námi! Ještě stále dokazuje svou sílu v Izraeli a svou moc proti nepřátelům, jak to učinil právě dnes!“ 12 Když ji tamní muži uslyšeli, pospíchali k bráně a svolali starší města. 13 Všichni se seběhli, od nejmenšího po největšího, protože nemohli uvěřit, že přišla. Otevřeli bránu a přivítali obě ženy. Pak zapálili oheň, aby bylo světlo, a postavili se kolem nich. 14 Judita před nimi hlasitě zvolala: „Chvalte Boha! Chvalte ho! Chvalte Boha, který nevzdálil své milosrdenství od Izraelova domu, ale rozdrtil dnes v noci nepřátele mou rukou.“ 15 Potom vytáhla z mošny tu hlavu a ukázala jim ji se slovy: „Pohleďte, hlava Holoferna, vrchního velitele asyrské armády. A zde je závěs, pod kterým ležel opilý. Hospodin ho zabil rukou ženy. 16 Jakože je živ Hospodin, který mě ochránil na cestě, kterou jsem se vydala, přísahám, že Holoferna svedla a zahubila moje krása, ale nespáchal se mnou hřích, který by mě poskvrnil a zhanobil.“ 17 Všichni byli naprosto ohromeni. Padli tváří k zemi, klaněli se Bohu a volali jako jeden muž: „Požehnaný jsi, Bože náš, že jsi dnes zahubil nepřátele svého lidu!“ 18 Uziáš jí potom řekl: „Požehnaná jsi, dcero, od nejvyššího Boha nade všechny ženy na zemi! Požehnaný je Hospodin Bůh, Stvořitel nebe a země, který tě vedl, abys srazila hlavu vůdci našich nepřátel! 19 Ti, kdo si připomínají Boží moc, nikdy nezapomenou na to, jak ses na něj spolehla. 20 Kéž tě proto Bůh navěky poctí a zahrne tě dobrodiním, neboť když byl náš národ ponížen, nasadila jsi vlastní život a odvrátila naši záhubu, když jsi před naším Bohem kráčela přímou cestou.“ A všechen lid zvolal: „Amen, amen!“

Český ekumenický překlad

Júdit sťala Holofernovi hlavu

1 Když nastal večer, služebníci se spěšně rozcházeli. Bagóas uzavřel stan zvenčí, aby oddělil ty, kteří posluhovali, od osoby svého pána. Ti se pak odebrali na svá lůžka, neboť byli všichni zemdlení, protože pitka trvala příliš dlouho. 2 Júdit zůstala ve stanu samotná s Holofernem; ten ležel tváří na svém loži, zmožen vínem. 3 Júdit řekla služebnici, aby se postavila venku před ložnici a počkala jako každodenně, dokud nevyjde. Ohlásila, že vyjde ke své modlitbě. Totéž řekla Bagóovi. 4 Všichni od nejmenšího do největšího odešli a v ložnici nezůstal nikdo. Júdit se postavila vedle Holofernova lože a v duchu se modlila: „Hospodine, Bože veškeré moci, shlédni v této hodině na to, co mé ruce učiní pro povznesení Jeruzaléma. 5 Teď je příhodná chvíle, aby ses ujal svého dědictví a dovolil uskutečnit můj záměr na zničení nepřátel, kteří proti nám povstali.“ 6 Pak přistoupila ke sloupu lože u hlavy Holofernovy, sňala z něho jeho meč, 7 přiblížila se k loži, chopila za vlasy jeho hlavu a prosila: „Posilni mne, Hospodine, Bože Izraele, v tento den!“ 8 Potom, co měla síly, dvakrát jej ťala do krku a usekla mu hlavu. 9 Nato svalila jeho tělo z lůžka, sňala ze sloupů ochranný závěs a za malou chvíli vyšla ven. Holofernovu hlavu dala své komorné, 10 která ji hodila do svého vaku na jídlo. Pak vyšly obě dvě společně jako obvykle k modlitbě. Když však prošly táborem, obešly ono údolí, vystoupily na betúlskou horu a došly k branám města.

Návrat do Betúlie

11 Už zdálky vyzvala Júdit strážce bran: „Otevřete, otevřete bránu! Bůh je s námi, náš Bůh, aby zase prokázal sílu v Izraeli a vládu nad nepřáteli. Tak to i dnes učinil.“ 12 Když muži města uslyšeli její hlas, spěšně sestoupili k bráně svého města a svolali starší města. 13 Seběhli se všichni, malí i velcí, protože jim bylo nepochopitelné, že přišla. Otevřeli bránu, vpustili je, zapálili oheň, aby bylo vidět, a obstoupili je. 14 Júdit k nim hlasitě zvolala: „Chvalte Boha, chvalte; chvalte Boha, že neodňal své milosrdenství od domu izraelského, ale této noci mou rukou rozdrtil naše nepřátele.“ 15 Nato vyňala hlavu z vaku, ukázala ji a pravila jim: „Hle, hlava Holoferna, vrchního velitele asyrského vojska, a toto je ochranný závěs, za nímž ležel ve své opilosti; Hospodin ho usmrtil rukou ženy. 16 Jakože živ je Hospodin, který mě ochránil na cestě, kterou jsem se dala, svou tváří jsem oklamala Holoferna a přivedla ho k záhubě, aniž se se mnou dopustil hříchu k mé poskvrně a hanbě.“ 17 Všechen lid velmi užasl. Sklonili se a klaněli se Bohu a jednomyslně zvolali: „Požehnaný jsi, náš Bože, že jsi dnes zničil nepřátele svého lidu!“ 18 Uzijáš jí řekl: „Buď požehnána, dcero, od Boha nejvyššího nade všechny ženy na zemi a požehnaný Hospodin Bůh, Stvořitel nebe a země, který tě vedl, abys srazila hlavu předákovi našich nepřátel. 19 Žes tak doufala v Boha, to nevymizí ze srdcí lidí, navěky si budou připomínat Boží sílu. 20 Ať to Bůh obrátí k tvému věčnému vyvýšení, ať tě navštíví dobrými věcmi, protože jsi nešetřila svého života, když bylo naše pokolení poníženo, ale zabránila jsi našemu pádu tím, že jsi v přímosti chodila před naším Bohem.“ Všechen lid dodal: „Staň se, staň se!“

Judit 13 | Bible, překlad 21. století Český ekumenický překlad

Juditin čin

Návrat do Betulie

Júdit sťala Holofernovi hlavu

Návrat do Betúlie