1Job na to řekl:2„Vím, je to tak, jistě máš pravdu. Může snad člověk být před Bohem v právu?3Kdyby s ním někdo snad chtěl jít k soudu, z tisíce otázek by nezodpověděl jednu.4Má hlubokou moudrost a nesmírnou sílu – uspěl snad někdy, kdo stanul proti němu?5On hory přenáší, než se kdo naděje, poráží je, když hněvá se.6I zemí z místa pohnout dokáže, tak že se třesou její pilíře.7Řekne slunci, a nevyjde, svou pečetí hvězdy zakryje.8On sám roztahuje nebesa, přes moře kráčí po vlnách.9Učinil Oriona i Velký vůz, Plejády i souhvězdí na jihu.10On koná věci veliké a tajemné, jeho zázraky jsou nesčetné.11Když projde kolem, já ho nespatřím, půjde dál, i když to netuším.12Když něco vezme, kdo mu zabrání? Kdopak mu řekne: ‚Co to provádíš?‘13Svůj hněv Bůh omezovat nijak nehodlá – před ním se musí sklonit i pomocníci netvora!14Jak bych se tedy já před ním obhájil? Jak najdu slova, abych ho obvinil?15Neobhájím se, i když jsem nevinný, u svého Soudce bych musel o milost žadonit.16I kdyby se dostavil, když ho předvolám, nevěřím, že by mi vůbec naslouchal.17Rozdrtil by mě vichřicí, pro nic za nic by mé rány rozmnožil.18Nenechal by mě ani nadechnout, nasytil by mě samou útrapou.19Přemoci ho? Hle – je nejsilnější! Jít s ním na soud? Kdo ho* předvolá?20I kdybych byl nevinný, má ústa mě odsoudí; i kdybych byl bezúhonný, řekne, že jsem zvrácený.21Jsem bezúhonný, co ale na tom záleží – už se mi nechce žít!22Všechno je jedno, proto řekl jsem: On hubí bezúhonného spolu s bídákem!23Když zhoubná rána náhle dopadne, zoufalství nevinných on se zasměje.24Když země padne do rukou bídáka, zrak jejích soudců on sám zakrývá – a když ne on, kdo pak?25Rychleji než běžec utekly mé dny, šťastné nebyly, teď jsou pryč.26Jak rákosové čluny kolem propluly, jak orel řítící se za svou kořistí.27Mohl bych říci: ‚Přestanu s nářkem, zarmoucenou tvář nahradím úsměvem!‘28Jenže se děsím všech svých trápení – neosvobodíš mě, to dobře vím.29Jsem předem odsouzen – proč bych se snažil zbytečně?30I kdybych se ve sněhu vykoupal, i kdybych si dlaně louhoval,31stejně mne shodíš do žumpy, že i svému plášti budu odporný.32On není člověk jako já, abych se mu postavil, abychom společně k soudu šli.33Kéž by mezi nás vstoupil prostředník, který by na nás oba ruku položil!34Ten by snad jeho hůl ode mě odvrátil, abych nebyl zastrašen jeho hrůzami.35To bych pak promluvil a neměl bych z něj strach, se mnou to ale není tak!
Český ekumenický překlad
JÓB ODPOVÍDÁ BILDADOVI - — Boží svrchovanost
1Jób na to odpověděl: 2 „Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý? 3 Kdo by s ním chtěl vésti spor, z tisíce otázek jedinou nezodpoví. 4 On má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře? 5 On přenáší hory, než by se kdo nadál, převrací je v hněvu; 6 zemí pohne z místa, až se její sloupy chvějí. 7 Slunci rozkáže – a nesmí vzejít, zapečeťuje i hvězdy, 8 sám nebesa roztahuje, kráčí po hřebenech mořských vln, 9 on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní. 10 Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy. 11 Jde-li mimo mne, nevidím ho, míjí-li mě, ani ho nepostřehnu. 12 Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit, kdopak se ho zeptá: ‚Co to děláš?‘ 13 Bůh, ten hněv svůj neodvrací, sami pomocníci Netvora se před ním musí shrbit.
— Beznadějná pře
14 Jak bych mu já tedy mohl odpovídat? Jak bych před ním volil svoje slova? 15 Jemu neuměl bych odpovědět, i kdybych byl spravedlivý; svého Soudce jenom o milost bych prosil. 16 A kdybych i zavolal, aby mi odpověděl, nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu. 17 Vždyť mě zachvacuje vichrem, bezdůvodně rozmnožuje moje rány, 18 ani oddechnout mi nedá a jen hořkostmi mě sytí. 19 Má-li kdo nesmírnou sílu, má ji on, a co se týče soudu, kdopak jiný mě předvolá? 20 I kdybych byl spravedlivý, za svévolníka mě prohlásí má ústa, a kdybych byl bezúhonný, prohlásí mě za křivého. 21 Jsem bezúhonný. Nic na sebe nevím. Protiví se mi už život. 22 Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem. 23 A když bičem náhle usmrcuje, ze zoufalství nevinných si činí posměch. 24 Země byla vydána v moc svévolníka a on přikrývá tvář jejích soudců; když ne on, kdo tedy?
— Nemožnost očisty
25 Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra, 26 prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající. 27 Řeknu-li si: Zapomenu na své lkání, smutku zanechám a pookřeji, 28 hned se všeho toho trápení zas lekám, neboť vím, že trest mi nepromineš. 29 Jestliže jsem si svévolně vedl, co se budu namáhat pro nějaký přelud? 30 I kdybych se umyl sněhem, dlaně si očistil louhem, 31 přece bys mě vnořil do takové jámy, že by si mě hnusil i můj šat. 32 On přec není jako já, abych mu odpovídal, abychom v soud vešli spolu. 33 Není mezi námi rozhodčího, jenž by vložil ruku na nás oba. 34 Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach. 35 Mluvil bych a nebál se ho, ale v mém případě tomu tak není.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.