Jesaja 57 | Bible, překlad 21. století

1 Spravedliví umírají a nikomu to nevadí; zbožní lidé navždy odcházejí a nikdo na to nemyslí, že spravedliví odcházejí před neštěstím. 2 Odcházejí v pokoji, odpočívají na loži, kdo přímou cestou kráčeli.

Plémě nevěstky

3 Teď ale přistupte, vy synové čarodějky, vy plémě nevěrníka a nevěstky! 4 Komu se to posmíváte? Komu se pošklebujete, na koho jazyk vyplazujete? Copak nejste děti vzpoury, nejste plémě lži? 5 Vášnivě smilníte v posvátných hájích a pod kdejakým stromem košatým; zabíjíte své děti v roklích pod skalními útesy! 6 Mezi balvany v roklích najdeš svůj úděl, právě ony budou tvým osudem. Vždyť právě jim vyléváš úlitby, jim přinášíš své moučné oběti. Copak mě tyto věci obměkčí? 7 Na vysoké a strmé hoře sis lože ustlala, na ni jsi stoupala, abys tam obětovala. 8 Za svými dveřmi, za svými veřejemi postavila sis památník. Daleko ode mě ses vysvlékla, vystoupilas na lože a doširoka odkryla; smlouvou ses s nimi spojila, jejich lože milovala, na úd zírala! 9 S olejem jsi za Molochem chodila, byla jsi samá vonná mast; do dálek jsi své posly vyslala, sestoupila jsi až do pekla. 10 Tou spoustou cest ses unavila, neřekneš ale: „Marná námaha!“ V tom svém údu jsi život nalezla, a tak jsi nepolevila. 11 Koho ses tolik děsila a bála, že jsi zradila? Na mě sis ani nevzpomněla, vůbec jsi na mě nedbala! To proto, že jsem tak dlouho mlčel, přestala jsi mě mít v úctě? 12 Já sám odhalím spravedlnost tvou i tvé skutky – a k ničemu ti nebudou. 13 Až budeš volat o pomoc, nech se zachránit tou svou sebrankou! Všechny ty modly přece vítr odnese, odvane je už pouhý dech. Kdo se však ke mně uchýlí, dostane zemi za dědictví a obdrží horu mé svatosti.

Pokoj vzdáleným i blízkým

14 On říká: Budujte, budujte, cestu připravte, překážky z cesty mému lidu odkliďte! 15 Toto praví ten Vznešený a Vyvýšený, jenž žije ve věčnosti a má jméno Svatý: Žiji vysoko a ve svatosti, ale i s tím, kdo je sklíčený a pokorný, abych oživil ducha pokorných, abych oživil srdce sklíčených. 16 Nebudu stále vznášet výčitky, nebudu se hněvat navěky – vždyť by se přede mnou každý duch zhroutil, každá duše, již jsem učinil! 17 Rozlítil jsem se nad hříchem jejich lakoty, bil jsem je ve svém hněvu skryt, oni však stále po svém odcházeli pryč. 18 Viděl jsem jejich cesty – přesto je uzdravím, znovu je povedu a útěchu jim navrátím, 19 ovoce chvály stvořím pro jejich rty. Pokoj! Pokoj vzdáleným i blízkým, praví Hospodin. Já je uzdravím. 20 Ničemové však budou jak moře bouřící, jež nemůže se utišit a jehož vlny kalným bahnem zmítají. 21 Můj Bůh praví: Není pokoje pro ničemy!*

Český ekumenický překlad

— Běda modlářům - Lid všelijak odpadal od Hospodina a přizpůsoboval se pohanskému okolí. Hospodin jeho nevěru odhalí.

1 Spravedlivý hyne a není nikoho, kdo by si to bral k srdci. Zbožní muži bývají smeteni a nikoho nezajímá, že byl spravedlivý smeten zlem. 2 Pokoje dosáhne ten, kdo jde správnou cestou. Odpočine na svém loži. 3 „Předstupte sem, vy, synové té, která věští z mraků, potomstvo cizoložníka a nevěstky! 4 Komu se tak škodolibě posmíváte? Komu že se pošklebujete? Na koho vyplazujete jazyk? Což nejste děti nevěrnosti, potomstvo zrady? 5 Rozpalujete se u mohutných stromů, pod každým zeleným stromem, v roklích, pod skalními útesy zabíjíte děti. 6 V rokli mezi hlazenými kameny je tvůj díl, ano, ty budou tvůj úděl. Také jim jsi přinášela úlitbu, obětovala dary. Tohle mě má těšit? 7 Na hoře vysoko strmící zřídila sis lože, tam také stoupalas k obětním hodům. 8 Za dveřmi a veřejemi sis dělala své pamětné znamení. Ode mne ses odvrátila, odhalovala ses, vystupovala jsi na své lože, rozšiřovala je, s oněmi ses spřáhla, milovala jsi jejich lože, zírala jsi na znamení údu. 9 Mrhala jsi olejem pro Meleka, hýřila jsi svými mastmi, dodaleka vysílalas posly, snižovala ses až do podsvětí. 10 Znavila ses množstvím svých cest, a neřeklas: ‚Nemá to význam.‘ Ve znamení údu jsi nalézala život, proto ses necítila vyčerpána. 11 Koho ses polekala a koho se bojíš, že tolik lžeš? Na mne sis ani nevzpomněla, k srdci sis to nebrala. Jen proto, že jsem byl příliš dlouho zticha, nemáš přede mnou bázeň. 12 Uvedu ve známost tvoji spravedlnost a tvé činy! Nic ti neprospějí. 13 Až budeš křičet, ať si tě tvá sbírka bohů vysvobodí! Všechny je odnese vítr, odvane je vánek. Ale ten, kdo se utíká ke mně, dostane do dědictví zemi, do vlastnictví moji svatou horu.“

— Pokoj dalekým i blízkým - Hospodin svůj lid vyléčí a nabízí svůj pokoj všem, kteří k němu přijdou.

14 Řekne: „Navršte, navršte násep, vyrovnejte cestu, odstraňte mému lidu překážky z cesty!“ 15 Toto praví Vznešený a Vyvýšený, jehož přebývání je věčné, jehož jméno je Svatý: „Přebývám ve vyvýšenosti a svatosti, ale i s tím, jenž je zdeptaný a poníženého ducha, abych oživil ducha ponížených, abych oživil srdce zdeptaných. 16 Nechci vést spory navěky, nebudu trvale rozlícen, jinak by přede mnou každý duch zemdlel; vždyť vše, co dýchá, jsem učinil sám. 17 Rozlítil jsem se, když se lid provinil chamtivostí, bil jsem jej, skryl jsem se v rozlícení, že se odvrátil a šel cestou svého srdce. 18 Viděl jsem jeho cesty; vyléčím jej však a povedu, vrátím potěšení jemu a těm, kdo s ním truchlí. 19 Stvořím ovoce rtů. Pokoj, pokoj dalekým i blízkým, praví Hospodin. Vyléčím jej. 20 Svévolní budou jak vzedmuté moře, které se nemůže uklidnit, jehož vody vyvrhují špínu a kal. 21 Nemají pokoj svévolníci,“ praví můj Bůh.

Jesaja 57 | Bible, překlad 21. století Český ekumenický překlad

Plémě nevěstky

Pokoj vzdáleným i blízkým

— Běda modlářům - Lid všelijak odpadal od Hospodina a přizpůsoboval se pohanskému okolí. Hospodin jeho nevěru odhalí.

— Pokoj dalekým i blízkým - Hospodin svůj lid vyléčí a nabízí svůj pokoj všem, kteří k němu přijdou.