1V té době se Antiochos s ostudou vracel z Persie.2Zaútočil totiž na město jménem Persepolis a pokusil se je dobýt a vyloupit jeho chrám. Lid ale povstal na obranu města, chopil se zbraní a útok odrazil. Antiochos tak utrpěl porážku od místních obyvatel a s hanbou odtáhl.3U Ekbatan ho dostihla zpráva o tom, co se stalo s Nikanorem a s Timoteovým vojskem.4V záchvatu hněvu dostal nápad, že by si na Židech mohl zahojit potupu své porážky. Rozkázal tedy vozatajovi, ať žene bez zastávky až do cíle cesty. To už se ale nad ním vznášel trest Nebes. Ve své zpupnosti totiž prohlásil: „Až přijedu do Jeruzaléma, udělám z něj židovský hromadný hrob!“5Vševidoucí Hospodin, Bůh Izraele, ho tehdy zasáhl nevyléčitelnou a neviditelnou ranou. Jen co ta slova dořekl, postihla ho nesnesitelná bolest v útrobách a prudké křeče vnitřností.6A zcela po právu! Vždyť sám předtím trýznil útroby druhých mnoha neslýchanými mukami.7Přesto ale vůbec neupustil od své zpupnosti, ale dmul se pýchou ještě víc. V zápalu protižidovské zuřivosti poroučel, ať se jede ještě rychleji. A tak se přihodilo, že při té šílené jízdě vypadl z vozu a narazil tak tvrdě, že si hrozně polámal všechny údy v těle.8Ten, který si ještě před chvilkou ve své nadčlověčí pýše představoval, že může rozkazovat mořským vlnám a zvážit na vahách horské vrcholy,* zůstal ležet na zemi, takže ho museli odnést na nosítkách. Tak se stal pro všechny důkazem Boží moci.9Jeho bezbožné tělo se hemžilo červy, v bolestech a utrpení mu zaživa odpadávalo maso a jeho hnilobný zápach byl odporný celému vojsku.10Ten, kterému se ještě před chvilkou zdálo, že se dotýká hvězd, teď tak nesnesitelně zapáchal, že s ním nikdo nemohl vydržet.11To ho zlomilo. Konečně začal od své veliké pýchy upouštět a pod tímto Božím bičem přicházel k sobě; jeho bolesti totiž každým okamžikem rostly.12Když už svůj zápach nemohl snášet ani on sám, prohlásil: „Je správné podřizovat se Bohu; ať si smrtelník nemyslí, že je mu rovný!“13Pak se ten mizera modlil k Pánu (který se nad ním už nehodlal smilovat), a sliboval,14že udělí svobodu svatému městu, které předtím spěchal srovnat se zemí a udělat z něj hromadný hrob;15že prý postaví všechny Židy na roveň Athéňanům (přitom jim předtím nechtěl dopřát ani pohřeb, ale dával je pohodit i s jejich dětmi na pospas ptákům a zvěři);16dále že vyzdobí překrásnými dary svatý chrám (který předtím vyloupil); že mnohonásobně nahradí všechno svaté náčiní; že bude z vlastních příjmů přispívat na oběti17a kromě toho všeho že se sám stane Židem, navštíví celý obydlený svět a bude všude rozhlašovat Boží moc.
Antiochův list Židům
18Když však jeho utrpení nijak nepolevovalo – dopadl totiž na něj spravedlivý Boží soud – nakonec v zoufalství napsal Židům prosebný dopis. Jeho obsah byl takovýto:19Vzácným židovským občanům posílá pozdrav s přáním hojného zdraví a zdaru král a vojevůdce Antiochos.20Doufám, že se máte dobře a vaše děti též a vše se vám daří, jak si přejete. Sám pak skládám naději v Nebesa21a s láskou vzpomínám na vaši úctu a náklonnost. Při návratu z Persie jsem ochořel těžkou nemocí, a pokládám proto za nutné začít se starat o veřejný pořádek.22Nepropadám nad svým stavem beznaději a pevně doufám, že se z té choroby zotavím.23Je mi však známo, že i můj otec, když se vypravoval na tažení do horních krajů, jmenoval svého nástupce,24aby lidé v zemi věděli, komu je svěřena vláda, a nedocházelo k žádným nepokojům, kdyby se snad přihodilo něco nečekaného nebo přišla nějaká nepříjemná zpráva.25Navíc pozoruji, že na svou příležitost vyčkávají okolní velmožové a sousedé mého království a čekají, co bude. Proto jmenuji králem svého syna Antiocha, jehož jsem mnohým z vás často představoval a doporučoval, když jsem vyrážel do horních satrapií. Jemu posílám níže uvedený dopis.*26Žádám vás tedy a prosím, abyste pamatovali na to, jak jsem dbal o vaše veřejné i soukromé blaho, a abyste každý zachovávali dosavadní přízeň mně i mému synovi.27Jsem totiž přesvědčen, že se k vám bude chovat vlídně a laskavě a následovat tak mého příkladu.28Tak tedy ten vrah a rouhač skončil svůj život; ve strašných bolestech, jaké sám působil druhým, zemřel tou nejbídnější smrtí v horách cizí země.29Tělo přivezl jeho důvěrník Filip. Ten se pak z obavy z jeho syna Antiocha uchýlil do Egypta k Ptolemaiu Filometorovi.
Český ekumenický překlad
Konec Antiocha Epifana
1V té době se Antiochos vracel s nepořízenou z perských končin.2Přitáhl totiž k Persepoli, kde se pokusil vyloupit chrám a zmocnit se města. Když se však pozdvihlo množství lidu, aby se zbraní hájilo město, stalo se, že Antiochos byl obyvateli odražen a musel se dát s hanbou na ústup.3Když byl u Ekbatan, dostihla ho zpráva o tom, co se stalo s Níkánórem a s Timoteovou družinou.4Velmi ho to rozzuřilo a umínil si, že na židech pomstí svůj potupný ústup. Proto nařídil svému vozatajovi, aby bez odpočinku jel cvalem až do cíle cesty. To už se však nad ním vznášel soud Nebe, neboť ve své pýše prohlásil: „Až tam dorazím, udělám z Jeruzaléma hromadný hrob židů.“5Vševidoucí Hospodin, Bůh Izraele, postihl jej nevyléčitelnou a neviditelnou ranou. Sotva totiž vyslovil svou hrozbu, zachvátily ho nesnesitelné bolesti útrob a nápor svíjivé vnitřní křeče.6Spravedlivá odplata stihla toho, který sám trýznil nitro druhých mnohými a neslýchanými bolestmi.7Královu bojechtivost to však nijak nezmenšilo; byl zpupnosti tak plný, že v hněvu sesílal oheň na židy a pobízel k ostřejší jízdě. A tak se stalo, že vypadl z uhánějícího vozu a těžkým pádem se mu vykloubily všechny údy těla.8Ten, který si právě v nadlidské zpupnosti představoval, že může rozkazovat mořským vlnám a vážit vysoké hory, byl sražen k zemi a musel být nesen na nosítkách. Všem tak na sobě ukázal zjevnou moc Boží.9Z těla toho bezbožníka nakonec vylézali červi a jeho tělo se v krutých bolestech zaživa rozpadalo. Hnilobný puch z něho nesnesitelně obtěžoval celý tábor,10takže toho, který si ještě před časem myslel, že se dotýká nebeských hvězd, nikdo nemohl snést pro nesnesitelný zápach.11Hluboce tím zdrcen začal polevovat ve své velké zpupnosti. Svírán bolestmi, které se každým okamžikem zvětšovaly, došel k poznání, že je trestán od Boha.12Když už ani sám nemohl snést svůj zápach, pravil: „Je spravedlivé podrobit se Bohu, aby si smrtelník nemyslel, že je mu rovný.“13Dokonce se tento zločinec modlil k Pánu, ale ten se nad ním už neslitoval. Sliboval,14že prohlásí svobodným svaté město, do něhož spěchal s úmyslem srovnat je se zemí a udělat z něho hromadný hrob.15Židy, které dosud neuznával ani za hodné pohřbu a chtěl je i s malými dětmi předhazovat ptákům a divé zvěři, sliboval postavit všechny na roveň Athéňanům;16zadušoval se, že nejkrásnějšími dary znovu vyzdobí chrám, který předtím vyloupil, že rozmnoží počet všech posvátných nádob a sám bude z vlastních prostředků hradit náklady spojené s úhradou obětin.17Nadto řekl, že se stane židem, bude putovat po obydlených místech, aby všude zvěstoval Boží moc.18Útrapy však vůbec nepovolily, stihl jej spravedlivý Boží soud. Když přestal doufat ve své uzdravení, napsal židům prosebný dopis tohoto znění:19„Král a vojevůdce Antiochos pozdravuje vzácné židovské občany a přeje jim zdraví a úspěch!20Doufám, že se máte dobře vy i vaše děti a že jsou v pořádku vaše záležitosti. Pokud jde o mne, já doufám už jenom v Nebe.21Rád vzpomínám na vaši úctu a náklonnost ke mně. Když jsem se vracel z perských končin, stihla mě nevolnost, po níž jsem upadl do těžké nemoci; pokládám proto za nutné postarat se o všeobecnou bezpečnost.22Nezoufám nad sebou a mám pevnou naději, že se z nemoci dostanu;23tane mi však na mysli, že můj otec v dobách, kdy táhl s vojskem do horských krajů, ustanovil nástupce,24aby obyvatelé země věděli, komu je svěřena vláda, a neupadli ve zmatek, kdyby se stalo cokoli nečekaného anebo došla neblahá zpráva.25Kromě toho uvažuji o tom, že vladaři okolních zemí sousedících s královstvím číhají na vhodnou příležitost a čekají, jak to dopadne. Králem proto ustanovuji svého syna Antiocha. Toho jsem vám často doporučoval a svěřoval, když jsem odjížděl do horní satrapie. Jemu jsem už o tom napsal.26Žádám vás tedy a prosím, abyste pamatovali na dobrodiní, obecná i soukromá, a zachovávali dosavadní náklonnost ke mně i k mému synovi.27Jsem pevně přesvědčen, že bude náležitě a lidumilně následovat mých zásad ve styku s vámi.“ 28Takhle tento vrah a rouhač skončil za nejhorších bolestí svůj život v cizině, v horách, tím nejbídnějším způsobem, jak sám nakládal s jinými.29Pohřeb jeho těla obstaral jeho spoluodchovanec Filip, který však z obavy před Antiochovým synem odešel do Egypta k Ptolemaiovi Filométórovi.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.