1V této době Antiochos uspořádal druhé tažení do Egypta.2Po celém městě se tehdy téměř čtyřicet dní zjevovali jezdci ve zlatých šatech pádící vzduchem, pluky kopiníků v plné zbroji seřazené po četách a s tasenými meči,3jízdní oddíly nastoupené proti sobě, útoky a nájezdy z obou stran, srážky štítů, množství kopí a déšť šípů, záblesky zlatých postrojů a všelijakých pancířů.4Všichni se proto modlili, aby ten úkaz byl dobrým znamením.5Pak se rozšířila klamná zpráva, že prý Antiochos zahynul. Jáson tehdy vzal nejméně tisíc mužů a neočekávaně zaútočil na Jeruzalém. Obránci hradeb byli zahnáni, a když město konečně padlo, Menelaos hledal útočiště v hradu.6Jáson nemilosrdně pobíjel vlastní spoluobčany, aniž pomyslel, že vítězství nad soukmenovci je tou největší porážkou. Měl za to, že triumfuje nad nepřáteli, nikoli nad krajany.7K moci se ale nedostal. Za své úklady nakonec sklidil jen hanbu a musel se jako uprchlík vrátit zpět do země Amonců,8kde došel bídného konce. Byl obviněn u arabského krále Arety, a tak prchal od města k městu všemi pronásledovaný, nenáviděný jako zrádce Zákona a odporný jako kat své vlasti a spoluobčanů. Nakonec byl zahnán do Egypta,9odkud odplul do Sparty, aby tam hledal útočiště u svých příbuzných. Ten, který tolik lidí vypudil z vlasti, tedy sám zahynul v cizině.10Ten, který nechal tolik mrtvých ležet bez pohřbu, zůstal sám neoplakán, bez obřadu a bez místa odpočinku v rodové hrobce.
Dobytí Jeruzaléma a vyplenění chrámu
11Když se o všech těch událostech dozvěděl král, měl za to, že v Judsku vypuklo povstání. Rozběsněn jako šelma vyrazil z Egypta, město dobyl12a vojákům dal rozkaz, aby nelítostně pobíjeli všechny, kdo jim přijdou pod ruku, a vraždili i ty, kdo utečou do domů.13Nastalo vyhlazování mladých i starých, zabíjení mládenců, žen i dětí a vraždění panen i nemluvňat.14Za pouhé tři dny bylo zmařeno 80 000 životů: 40 000 bylo povražděno rukama vojáků a stejný počet byl prodán do otroctví.15To však králi nestačilo a v doprovodu Menelaa, toho zrádce zákonů i vlasti, se opovážil vkročit do nejsvětějšího chrámu na celé zemi.16Do svých ničemných rukou bral posvátné náčiní a odnášel neposvěcenýma rukama dary, které jiní králové darovali k poctě a k šíření slávy tohoto místa.17Antiochos si ve své zpupnosti neuvědomoval, že sám Pán to místo vydal pohrdání, když se nakrátko rozhněval nad hříchy obyvatel města.18Kdyby však nebyli zapleteni do tolika hříchů, dopadl by Antiochos jako Heliodor, když ho král Seleukos poslal prověřit chrámovou pokladnici – jen by tam vkročil, hned by dostal za vyučenou a byl své drzosti zbaven.19Hospodin si ovšem nevyvolil národ pro svatyni, ale svatyni pro národ.20Proto i sama svatyně měla účast na neštěstí národa, aby se později podílela i na jeho dobrodiních. Co bylo kvůli hněvu Všemohoucího opuštěno, mělo být po smíření s velikým Pánem se vší slávou znovu obnoveno.21Antiochos pak z chrámu odnesl 1800 talentů a pospíšil si do Antiochie. Ve své pýše a nadutosti si představoval, že se dokáže plavit po souši a chodit po moři.22V zemi zanechal své zástupce, aby ubližovali národu: v Jeruzalémě Filipa, původem z Frygie (který se choval jako ještě větší barbar než ten, kdo ho jmenoval),23na hoře Gerizim pak Andronika a k nim ještě Menelaa (který své spoluobčany utiskoval hůře než kdo jiný). Z nenávisti k židovským občanům24pak král poslal Apollonia, vládce Mysie, s 22 000 vojáky a s rozkazem všechny dospělé pobít a ženy a mladíky prodat.25Ten dorazil do Jeruzaléma, tvářil se mírumilovně a vyčkával až do svatého sobotního dne. Když viděl, že Židé odpočívají, uspořádal přehlídku svých vojsk v plné zbrani.26Všechny, kdo se přišli podívat, ale dal pozabíjet a potom vtrhl se zbraněmi do města a povraždil tam obrovské množství lidí.27Juda, zvaný též Makabejský, tehdy shromáždil asi deset mužů a uchýlil se s nimi na poušť. Žili tam v horách jako divoká zvěř a jedli jen rostlinnou stravu, aby se neposkvrnili.
Český ekumenický překlad
Jásonův útok na město
1V té době připravoval Antiochos druhý vpád do Egypta.2Stalo se však, že v celém městě se skoro po čtyřicet dní zjevovali ve vzduchu pádící jezdci v zlatém odění, kohorty vyzbrojené kopími a tasenými meči.3Seřazené šiky jízdy prováděly proti sobě útoky a nájezdy, štíty se zvedaly proti množství kopí a proti střelám šípů, zlaté ozdoby se třpytily na různých druzích brnění.4Všichni si přáli, aby to zjevení bylo dobrým znamením.5Když se rozšířila lživá pověst, že Antiochos zemřel, Jáson sebral ne méně než tisíc mužů a podnikl náhlý útok na město. Obránci shromáždění na hradbách byli přemoženi a město bylo nakonec dobyto, takže Menelaos musel utéci do hradu.6Jáson začal bezohledně popravovat vlastní spoluobčany; nepovážil, že válečný úspěch proti vlastním občanům je vlastně jeho největším neštěstím. Domníval se, že způsobil porážku nepřátelům, a ne svým krajanům.7Však se také k vládě nedostal, jeho spiknutí skončilo hanbou a on se jako uprchlík vrátil zpět do Amónska.8Posléze tedy došel zlého konce. Obviněn u Arety, arabského tyrana, utíkal z města do města všemi pronásledován, nenáviděn jako odpadlík od Zákona, proklínán jako kat vlasti a svých spoluobčanů. Nakonec byl vypuzen do Egypta.9Ten, který z vlasti vypovídal, sám zahynul ve vyhnanství, když se dostal přes moře k Lakedaimónským, kde doufal najít útočiště u příbuzných.10Ten, který nechával ležet mnohé nepohřbené, sám zůstal neoplakáván; nedostalo se mu žádného pohřbu, natož odpočinku v hrobě jeho otců.
Antiochos dobývá Jeruzalém
11Když se zpráva o tom dostala ke králi, došel k závěru, že Judsko se chce odtrhnout. Rozzuřen divokým vztekem vytáhl z Egypta a ztečí dobyl město.12Svým vojákům poručil, aby pobíjeli nemilosrdně všechny, kdo jim padnou do rukou, a aby povraždili i ty, kdo se utekli do domů.13Nastalo krveprolití mladých i starých, zabíjení nedospělých, žen a dětí, vraždění panen i kojenců.14Za pouhé tři dny činily ztráty osmdesát tisíc lidí; z toho čtyřicet tisíc bylo pobito vojenskými oddíly a neméně tolik bylo prodáno do otroctví. 15Ale to všechno králi nestačilo; odvážil se vstoupit do nejposvátnějšího chrámu na zemi v doprovodu Menelaa, zrádce Zákona a vlasti.16Do nečistých rukou bral posvátné nádoby, špinavýma rukama se zmocnil darů, které jiní králové věnovali pro zvelebení, slávu a čest Místa.17Ve své povýšenosti Antiochos neviděl, že se Pán pro hříchy obyvatel města nakrátko rozhněval, a proto nevzhlédl na Místo.18Kdyby nebylo bývalo zatíženo četnými hříchy, byl by ihned zahnán a zbičován, a tím odvrácen od svého drzého úmyslu, podobně jako Héliodóros, poslaný králem Seleukem prohlédnout pokladnici.19Hospodin si ovšem nevyvolil národ kvůli Místu, nýbrž Místo kvůli národu.20Proto mělo i Místo podíl na těžkostech, které potkaly národ, a později mělo mít i účast na dobrodiní. V hněvu Vševládnoucího opuštěné, mělo být zase se vší slávou povzneseno, až se velký Pán usmíří. 21Antiochos potom odnesl z chrámu tisíc osm set talentů a spěšně odtáhl do Antiochie. Zaslepen zpupností se domníval, že by dokázal učinit zemi splavnou a moře schůdné – tak bylo jeho srdce povýšené.22Ponechal tam úředníky, aby týrali lidi: v Jeruzalémě Filipa, rodem z Frygie, ještě většího barbara, než byl ten, který ho ustanovil.23Na Gerizímu ustanovil Androníka, a k nim ještě Menelaa, který si nejsurověji ze všech vymáhal moc nad spoluobčany. K židům totiž choval odpor.24Antiochos poslal také arcipadoucha Apollónia s vojskem dvaceti dvou tisíc mužů a s rozkazem všechny dospělé muže pobít, ženy a děti pak prodat do otroctví.25Ten dorazil k Jeruzalému a předstíral pokojné úmysly až do svatého dne sobotního. Když uviděl, že židé slaví sobotu, nařídil svému vojsku nástup do zbraně.26Potom dal pobít mečem všechny, kdo vyšli účastnit se této slavnosti; nato vnikl s vojskem do města a povraždil i tam veliké množství lidu. 27Ale Juda, zvaný též Makabejský, ještě asi s devíti dalšími, uchýlil se na poušť a se svými druhy žil v horách jako zvěř; živili se rostlinnou potravou, aby se neposkvrnili.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.