1Roku 151* unikl Demetrios, syn Seleukův, z Říma,* vylodil se s hrstkou mužů v přímořském městě,* kde se nechal prohlásit králem.2Zatímco vcházel do královského sídla svých otců, jeho vojáci zajali Antiocha a Lysia a chtěli je k němu přivést.3Když mu to ale oznámili, řekl: „Nechci je vidět!“4Vojáci je tedy zabili a Demetrios nastoupil na svůj královský trůn.5Poté k němu přišli všichni bezbožníci a neznabozi z Izraele v čele s Alkimem, který chtěl být veleknězem,6a vznesli před králem obvinění proti svému lidu: „Juda a jeho bratři pobili všechny tvé věrné a nás vyhnali z naší země.7Nuže, pošli nějakého spolehlivého muže, ať vidí všechnu tu zkázu, kterou způsobili nám a králově zemi, a ať je potrestá i se všemi jejich přisluhovači!“8Král vybral Bakchida, jednoho ze svých důvěrníků, místodržícího v Zaeufratí; ten měl v říši velký vliv a byl oddaný králi.9Vyslal ho s neznabohem Alkimem, jehož ustanovil za velekněze, a dal mu příkazy, ať Izrael ztrestá.10Dali se tedy na pochod, a když s mohutným vojskem přitáhli do Judska, vyslali k Judovi a jeho bratrům posly se lstivou nabídkou míru.11Oni ale na jejich slova nedali, neboť viděli, že přitáhli s mohutným vojskem.12K Alkimovi a Bakchidovi přišla jen skupina znalců Písma, aby hledali spravedlivou dohodu.13Tito chasidé byli první z Izraelců, kteří žádali o mír.14Řekli si totiž: „S vojsky přišel kněz z Áronova rodu;* ten nám jistě neublíží!“15Alkimos s nimi tedy vedl mírová jednání a zavázal se jim přísahou: „Vám ani vašim druhům neuděláme nic zlého.“16A tak mu uvěřili. On ale šedesát z nich zajal a ještě týž den je dal zabít. Jak praví Písmo:17„Těla tvých svatých pohodili, jejich krev rozlili kolem Jeruzaléma a nebylo nikoho, kdo by je pochoval.“*18Na všechen lid z nich tehdy padl strach a hrůza. Říkali si: „Nejde jim o pravdu ani o spravedlnost. Vždyť porušili dohodu a slib, který nám odpřisáhli!“19Bakchides pak odtáhl od Jeruzaléma a utábořil se v Bet-zaitu. Nechal zajmout mnohé z těch, kdo k němu přeběhli, a spolu s dalšími muži z lidu je dal popravit a naházet do veliké jámy.20Potom svěřil zemi Alkimovi, vojsko mu nechal na pomoc a sám se vrátil ke králi.21Alkimos usiloval o to, udržet si velekněžský úřad,22a všelijací škůdci lidu se k němu přidali. Zmocnili se judské země a přivedli Izrael do velikého neštěstí.23Když Juda viděl, že Alkimos se svými stoupenci napáchali mezi Izraelci více zla než pohané,24obešel všechna judská území, ztrestal všechny přeběhlíky a zabránil jim vycházet do kraje.25Alkimos viděl, že Juda a jeho stoupenci se vzchopili, a poznal, že před ním nemůže obstát. Obrátil se proto na krále a obvinil je z nejhorších zločinů.
Porážka zpupného Nikanora
26Král tedy vyslal Nikanora, jednoho ze svých slavných vojevůdců, který z duše nenáviděl Izrael, a přikázal mu, ať ten lid vyhladí.27Nikanor přitáhl do Jeruzaléma s mohutným vojskem a lstivě vyslal k Judovi a jeho bratrům mírové posly se slovy:28„Vyhněme se boji! Přijdu jen s několika muži, abychom si v klidu promluvili tváří v tvář.“29Přišel tedy za Judou a mírumilovně se spolu pozdravili. Nepřátelé však byli připraveni Judu unést.30Juda poznal, že k němu Nikanor přišel se lstivým úmyslem, a tak si na něj dával pozor a už se s ním nechtěl setkat osobně.31Když Nikanor viděl, že jeho záměr je odhalen, vytáhl proti Judovi do bitvy u Kfar-šalemu.32Z Nikanorova vojska tam padlo na 500 mužů a ostatní utekli do Města Davidova.33Po nějaké době vystoupil Nikanor na horu Sion. Někteří kněží a starší lidu vyšli z chrámu, aby ho v míru přivítali a ukázali mu zápalnou oběť, kterou přinášeli za krále.34On se jim však vysmál, tropil si z nich žerty, ponižoval je, mluvil nadutě35a v záchvatu hněvu přísahal: „Jestli mi ihned nevydáte do rukou Judu a jeho vojsko, vypálím tento dům, jakmile se vrátím s vítězstvím!“ Pak odešel nesmírně rozezlen.36Kněží se vrátili do vnitřního nádvoří, postavili se před oltářem a před chrámem a dali se do pláče se slovy:37„Ty sis tento dům vyvolil, aby se v něm vzývalo tvé jméno a aby byl pro tvůj lid domem modlitby a přímluvy.38Potrestej toho člověka i s jeho vojskem; ať padnou mečem! Vzpomeň si na jejich rouhání a nedovol jim žít!“39Nikanor vytáhl z Jeruzaléma a utábořil se u Bet-choronu, kde se k němu připojilo syrské vojsko.40Juda se s třemi tisíci mužů utábořil v Chadaše a takto se modlil:41„Když se kdysi rouhali vyslanci asyrského krále, vyšel tvůj anděl a pobil jich 185 000.*42Stejně tak dnes rozdrť toto vojsko před námi, ať i ostatní poznají, že Nikanor potupil tvou svatyni. Suď ho, jak si za svou špatnost zaslouží!“43Vojska se střetla v bitvě třináctého dne měsíce adaru. Nikanorova armáda byla poražena a on sám v boji padl jako první.44Když jeho vojsko vidělo, že Nikanor padl, zahodili zbraně a dali se na útěk.45Judovi bojovníci je pronásledovali den cesty od Chadaše až ke Gezeru, troubili přitom na trubky a svolávali všechny do boje.46Židé ze všech okolních vesnic tedy vyrazili, odřízli jim cestu a hnali je proti jejich pronásledovatelům, takže všichni padli mečem; nezůstal z nich ani jediný.47Obrali je o hojnou kořist, Nikanorovi usekli hlavu a také pravou ruku, kterou tak zpupně pozdvihl, odnesli ji k Jeruzalému a vystavili tam.48Lid se nesmírně radoval a slavili ten den jako den veliké radosti.49Také ustanovili, že tento svátek budou slavit každoročně třináctého dne měsíce adar.50V Judsku pak nakrátko zavládl klid.
Český ekumenický překlad
Démétrios I. králem
1Roku stého padesátého prvního unikl Seleukův syn Démétrios z Říma, přistál s hrstkou mužů ve městě na pobřeží a vystupoval tam jako král.2Když pak vtáhl do královského domu svého otce, zajali náčelníci Antiocha a Lýsiáse a chtěli je k němu přivést.3Jakmile se o tom doslechl, řekl: „Nechci je vidět!“4Náčelníci je tedy zabili a Démétrios zasedl na svůj královský trůn.5Hned k němu přišli všichni svévolníci a bezbožníci z Izraele; vedl je Alkimos, který chtěl být veleknězem.6Žalovali králi na lid: „Juda a jeho bratři zahubili všechny tvé přátele a nás vyhnali z naší země.7Nyní tedy pošli muže, který má tvou důvěru, ať se tam odebere, aby viděl všechnu tu zkázu, kterou Juda způsobil nám a králově zemi, a ať potrestá je i všechny jejich pomahače.“8Král ze svých důvěrníků vybral Bakchída, správce kraje na druhé straně Řeky, který požíval vážnost v království a byl věrný králi.9Toho poslal s úkolem vykonat pomstu na Izraelcích. S ním poslal i bezbožného Alkima, kterému svěřil velekněžský úřad.10S velkým vojskem vpadli do Judska. K Judovi a jeho bratrům vyslali posly se lstivým tvrzením, že přicházejí v míru.11Ti však jejich slovům nevěřili, protože všichni viděli, že přicházejí s velikým vojskem.12Sešlo se shromáždění zákoníků k Alkimovi a Bakchídovi, aby žádali spravedlnost.13První z Izraelců, kdo žádali mír, byli chasídové.14Říkali totiž: „S vojskem jde člověk, který je knězem z Áronova pokolení, přece nám nebude škodit!“15Když jim pak mluvil o míru a přísahal: „Neuděláme nic zlého vám ani vašim přátelům,“16uvěřili mu. Bakchídés však dal v jednom dni zajmout a popravit šedesát jejich mužů, jak praví Písmo:17„Těla tvých svatých rozházeli kolem Jeruzaléma a krev tvých svatých vylili a nebyl, kdo by je pohřbil.“18Na všechen lid padl děs a hrůza, říkali: „U nich není pravda ani spravedlnost, zrušili smlouvu a slavnostní přísahu!“19Bakchídés potom odtáhl od Jeruzaléma a utábořil se v Bét-zajtu. Dal zajmout i mnohé z mužů, kteří k němu přeběhli, a některé z lidu; dal je zabít a hodit do veliké cisterny.20Celou zemi Bakchídés podřídil Alkimovi. Na ochranu mu ponechal část vojska a vrátil se ke králi.21Alkimos se ze všech sil snažil získat velekněžský úřad.22Kolem něho se shromáždili všichni, kdo pobuřovali vlastní lid, ovládli judskou zemi a způsobili velikou pohromu v Izraeli.23Juda viděl, že Alkimos a jeho druhové způsobili Izraelcům ještě více zla než pohané.
Níkánór v Judsku a jeho smrt
24Obcházel všechny judské kraje, mstil se odpadlíkům a zabránil jim vycházet do celé země. 25Alkimos viděl, jak Juda a jeho přátelé nabývají moci. Poznal, že jim nedokáže čelit, proto se vrátil ke králi a obžaloval je ze zločinů. 26Král vyslal jednoho ze svých vyhlášených vojevůdců, Níkánóra, zapřísáhlého nepřítele Izraele, s rozkazem, aby vyhladil ten lid.27Níkánór přišel do Jeruzaléma s velikým vojskem, přitom však Judovi a jeho bratrům lstivě poslal mírové poselství:28„Ať není válka mezi mnou a vámi, já přijdu jen s několika muži, abych se s vámi v míru setkal tváří v tvář.“29Když přišel k Judovi, vyměnili si pozdrav pokoje, ale jeho vojáci byli připraveni se Judy zmocnit.30Judovi nezůstalo utajeno, že k němu přicházejí se lstí, proto se mu vyhnul a odmítl se s ním setkat.31Jakmile Níkánór poznal, že jeho záměr je prozrazen, vytáhl směrem ke Kafarsalamu, aby se tam s Judou utkal vojensky.32Když však z jeho vojska padlo asi pět set mužů, ustoupili do města Davidova. 33Níkánór potom vystoupil na horu Sijón. Tam mu vyšli vstříc kněží svatyně a starší lidu, přátelsky ho pozdravili a ukazovali mu zápalnou oběť, kterou chtěli obětovat za krále.34On však se jim vysmál, zesměšnil je a potupil; mluvil zpupně35a zlostně se zapřisáhl: „Nebude-li mi ihned vydán Juda a jeho vojsko, až se po boji šťastně vrátíme, vypálím tento dům.“ Odešel s velikou zlostí.36Kněží pak vešli do svatyně, postavili se před obětní oltář a chrám a s pláčem se modlili:37„Bože, ty jsi vyvolil tento dům, aby v něm bylo vzýváno tvé jméno, aby byl tvému lidu domem modlitby a prosby,38potrestej toho člověka, ať zahyne mečem i se svým vojskem! Vzpomeň si, jak se rouhali, a nedopusť, aby zůstali bez trestu!“39Níkánór odtáhl od Jeruzaléma a utábořil se u Bét-chorónu, kde se k němu přidalo vojsko syrské.40Juda tábořil u Chadáši se třemi tisíci mužů a takto se modlil:41„Když se jednou vyslanci asyrského krále rouhali, vyšel tvůj anděl a zahubil jich sto pětaosmdesát tisíc.42Znič dnes i toto vojsko před našima očima, aby ostatní pochopili, že zlořečil tvé svatyni. Suď ho podle jeho proradnosti!“43Třináctého dne měsíce adaru se vojska utkala v bitvě. Vojsko Níkánórovo bylo rozdrceno, on byl první, kdo v boji padl.44Když jeho vojáci viděli, že Níkánór padl, odhodili zbraně a utekli.45Judejci je pronásledovali od Chadáši jeden den cesty až ke Gezeru a na oslavu vítězství troubili za nimi na polnice.46Ze všech okolních judských vesnic vybíhali muži a napadali je z boku. Obrátili se sice zpět, ale všichni padli mečem; ani jeden z nich nezůstal naživu.47Izraelci se zmocnili bohaté kořisti. Níkánórovi uťali hlavu a pravou ruku, kterou vzpurně vztáhl, přinesli je a pověsili u Jeruzaléma.48Lid se náramně radoval, slavili ten den jako den velké radosti.49Rozhodli se, že tento den, třináctý adar, budou slavit každý rok.50Nějaký čas pak byl v Judsku klid.
Diese Website verwendet Cookies, um Ihnen die bestmögliche Nutzererfahrung bieten zu können.