1.Makkabäer 3 | Bible, překlad 21. století

Judova první vítězství

1 Po něm nastoupil jeho syn Juda, zvaný Makabejský. 2 Všichni jeho bratři a všichni, kdo se přidali k jeho otci, mu pomáhali a s radostí bojovali za Izrael. 3 Velice proslavil svůj lid; jak obr oblékl se pancířem, opásal se válečnou zbrojí a sváděl bitvy, aby chránil tábor svým mečem. 4 Ve svých činech byl jako lev, jak lvíče, co po kořisti řve. 5 Pátral po bezbožných a stíhal je; upaloval ty, kdo trápili jeho lid. 6 Bezbožní se třásli strachem z něj a všichni zločinci se děsili: jeho rukama se dařila záchrana. 7 Ztrpčoval vládu mnoha králům a svými činy těšil Jákoba – navěky buď požehnána jeho památka! 8 Prošel judskými městy, vyhubil v nich neznabohy, a tak odvrátil od Izraele hněv.* 9 Proslavil se až na kraj země a přivedl zpět ztracené. 10 Apollonios tehdy shromáždil pohany a mohutné vojsko ze Samaří k boji proti Izraeli. 11 Když to Juda zjistil, vytáhl proti němu, porazil ho a zabil. Zůstalo mnoho padlých a zbytek utekl. 12 Rozebrali si tedy kořist a Juda si vzal Apolloniův meč, se kterým pak bojoval po zbytek života. 13 Když se velitel syrského vojska Seron dozvěděl, že Juda shromáždil hrstku mužů, sbor věrných, připravených jít s ním do boje, 14 prohlásil: „Získám si v království pověst a slávu. Půjdu do boje proti Judovi a jeho mužům, kteří pohrdli královým nařízením!“ 15 Uspořádal tedy další tažení a šlo s ním mohutné vojsko neznabohů, aby mu pomohlo ztrestat Izraelce. 16 Když se dostali až k Bet-choronskému průsmyku, vyšel proti nim Juda s hrstkou bojovníků. 17 Když ale uviděli, jaké proti nim táhne vojsko, řekli Judovi: „Jak můžeme s takovou hrstkou bojovat proti tak velké přesile? Navíc jsme dnes vyčerpaní a ještě jsme nic nejedli.“ 18 Juda odpověděl: „Hrstka může snadno přemoci velké množství. Nebesům je jedno, uskuteční-li záchranu skrze mnoho, anebo málo mužů. 19 Vítězství v boji nezávisí na velikosti vojska, neboť síla pochází z Nebes. 20 Oni jdou proti nám s velikou zpupností a bezbožností, aby nás i naše ženy a děti vyhladili a oloupili. 21 My však bojujeme za své životy a za své zákony. 22 Bůh je před námi rozdrtí; nebojte se jich!“ 23 Jakmile to dořekl, vyrazil náhle do útoku. Seron byl se svým vojskem rozdrcen 24 a hnali ho od Bet-choronského průsmyku až dolů na pláň. Padlo tam na osm set nepřátel a zbytek utekl do země Filištínů. 25 Juda a jeho bratři tehdy začali být obávaní a na pohany v celém okolí padla hrůza. 26 Jeho pověst se donesla až ke králi a národy si vyprávěly o Judových šicích.

Antiochos pověřuje Lysia

27 Když ta slova uslyšel král Antiochos, strašně se rozzuřil. Nechal shromáždit všechna vojska svého království v jednu obrovskou armádu, 28 otevřel svou pokladnici, vyplatil jednotkám roční žold a vyhlásil plnou pohotovost. 29 Pak ale zjistil, že v jeho pokladnách není dost peněz. Daňové výnosy totiž poklesly kvůli rozbrojům a pohromám, které v zemi sám způsobil, když zrušil pradávná ustanovení. 30 Dělal si starosti, že už nebude mít tolik jako dřív na výdaje a dary, které byl zvyklý rozdávat štědřeji než králové před ním. 31 V té naprosté bezradnosti se rozhodl, že potáhne do Persie, vybere daně z tamějších provincií a tak nashromáždí spoustu peněz. 32 Pověřil tedy Lysia, váženého muže z královského rodu, aby spravoval království od řeky Eufrat až k hranicím Egypta, 33 a až do svého návratu mu svěřil výchovu svého syna Antiocha. 34 Předal mu polovinu vojsk i slony a zplnomocnil ho, aby konal veškerou jeho vůli. Pokud jde o obyvatele Judska a Jeruzaléma, 35 měl proti nim poslat armádu, která by vyhladila a zničila sílu Izraele i pozůstatky Jeruzaléma, aby tam po nich nezůstala ani památka. 36 Celé jejich území měl osídlit cizinci a přidělit jim tam pozemky. 37 V roce 147* tedy král se zbývající polovinou vojsk vyrazil ze svého sídelního města Antiochie, překročil řeku Eufrat a vydal se na cestu horními provinciemi.

Přípravy k boji

38 Lysias vybral mezi královými důvěrníky udatné muže, Ptolemaia, syna Dorymenova, Nikanora a Gorgia, 39 a poslal s nimi 40 000 mužů a 7000 jezdců, aby vpadli do Judska a podle králova rozkazu ho zpustošili. 40 Vyrazili tedy s celou armádou, a když tam dorazili, utábořili se na pláni u Emauz. 41 Připojilo se k nim také vojsko za Sýrie a ze země Filištínů. Když o nich uslyšeli místní obchodníci, vzali obrovské množství stříbra a zlata a také okovy a přišli do tábora, aby si nakoupili Izraelce jako otroky. 42 Juda a jeho bratři viděli, že je velmi zle – vojska už tábořila na jejich území. Když se dozvěděli, že král vydal rozkazy k úplnému vyhlazení lidu, 43 řekli si mezi sebou: „Pojďme odvrátit záhubu svého lidu. Bojujme za svůj lid a za svatyni!“ 44 A tak se sešlo shromáždění, aby se připravili k boji a také aby se modlili a prosili Boha o milosrdenství a slitování. 45 Jeruzalém byl neobydlený jako pustina, nikdo z jeho synů tam nezůstal. Svatyně byla pošlapávána cizinci, z hradu byl útulek pro pohany. Radost opustila Jákoba, flétna a harfa utichla. 46 Shromáždili se proto a přesunuli se do Micpy naproti Jeruzalému, protože Micpa bývala dříve pro Izrael místem modlitby. 47 Onoho dne se postili. Oblékli se do pytloviny, hlavu si posypali popelem a roztrhli svá roucha. 48 Rozvinuli svitek Zákona a zkoumali v něm to, nač se jiné národy dotazují obrazů svých bohů. 49 Přinesli kněžská roucha, prvotiny a desátky a povolali nazíry,* kteří dovršili dny svého slibu. 50 Potom začali volat k Nebesům: „Co si s nimi počneme? Kam je vezmeme? 51 Tvá svatyně byla pošlapána a znesvěcena, tví kněží truchlí ve svém ponížení. 52 Hle, pohané se srotili proti nám, aby nás zničili – ty sám víš, jak s námi chtějí naložit! 53 Jak proti nim obstojíme, pokud nám nepomůžeš?“ 54 Zatroubili na trubky a dali se do hlasitého křiku. 55 Juda pak ustanovil vůdce lidu – velitele nad tisíci, nad sty, nad padesáti a deseti.* 56 Všechny, kdo právě stavěli domy nebo se zasnoubili, vysadili vinici nebo byli bázliví, vyzval, aby se podle Zákona vrátili do svých domovů.* 57 Pak se vojsko dalo do pohybu a utábořilo se jižně od Emauz. 58 Juda tehdy řekl: „Připravte se a bojujte udatně! Ráno se postavte do boje proti těmto pohanům, kteří se proti nám srotili, aby zničili nás i naši svatyni. 59 Raději zemřeme v boji, než abychom přihlíželi zkáze našeho národa a naší svatyně! 60 Ať se však stane, jak si budou přát Nebesa.“

Český ekumenický překlad

V čele povstání

1 Na jeho místo nastoupil jeho syn Juda zvaný Makabejský. 2 Pomáhali mu všichni bratři a ti, kdo se přidali k jeho otci, a s nadšením vedli boj Izraelců. 3 Juda rozšířil slávu svého lidu, oblékl pancíř jako obr, oděl se vojenskou zbrojí, podstupoval bitvu za bitvou a jeho meč byl záštitou celému šiku. 4 Svými činy se podobal lvu, lvímu mláděti řvoucímu na kořist. 5 Vyhledával a pronásledoval svévolníky, upaloval ty, kdo týrali jeho lid. 6 Svévolníci ze strachu před ním utíkali, budil děs u všech věrolomníků, jeho rukama se zdárně uskutečňovala záchrana. 7 Způsobil trpké chvíle mnohým králům, svými činy potěšil Jákoba, navěky bude požehnaná jeho památka. 8 Procházel judskými městy, hubil v nich svévolníky, odvracel Boží hněv od Izraele. 9 Proslavil se až na konec země, přitahoval k sobě ty, kdo byli na pokraji záhuby.

Vítězství nad Apollóniem a Sérónem

10 Apollónios shromáždil pohany a velké vojsko ze Samařska, aby bojoval s Izraelem. 11 Když se to Juda dozvěděl, vytrhl proti němu, porazil ho a zabil. Bylo mnoho raněných a padlých a ostatní se rozutekli. 12 Ukořistili jejich zbroj, a Juda si vzal Apollóniův meč, se kterým pak bojoval po všechny dny. 13 I uslyšel Sérón, vůdce syrského vojska, že Juda u sebe shromáždil zástup, sbor věrných, odhodlaných k boji, 14 a řekl: „Porazím Judu a s ním ty, kdo znevážili králův výnos; získám si tak věhlas a proslavím se v království.“ 15 Vytáhl do boje a s ním i silný zástup svévolníků, aby mu pomohli pomstít se na Izraelcích. 16 Přiblížil se až k cestě u Bétchorónu a Juda mu vyšel vstříc s nepatrným vojskem. 17 Když Izraelci uviděli vojsko postupující proti nim, řekli Judovi: „Je nás hrstka, jak budeme moci bojovat proti tak veliké přesile? A ke všemu jsme dnes vysílení a hladoví.“ 18 Juda odpověděl: „Množství lidí může být snadno zdoláno hrstkou, pro Nebe není rozdíl zachránit malým nebo velkým počtem. 19 Vítězství ve válce nezáleží na množství vojska, sílu dává Nebe. 20 Jdou proti nám plni pýchy a zloby, aby vyhladili nás i naše ženy a děti, aby nás oloupili. 21 My však bojujeme za svůj život a za své zákony. 22 Nebe samo je rozdrtí před našima očima, nebojte se jich!“ 23 Sotvaže skončil, ihned se vrhl na nepřítele a Sérón i jeho vojsko byli rozdrceni. 24 Pronásledovali ho od cesty k Bét-chorónu až do roviny; kolem osmi set mužů padlo, ostatní utekli do země Pelištejců. 25 Na okolní pronárody padla bázeň, a začali mít hrůzu z Judy a jeho bratrů. 26 Jeho jméno proniklo až ke králi, mezi pohany se vyprávělo o jeho bitvách.

Lýsiás správcem země

27 Když to všechno slyšel král Antiochos, velmi se rozhněval. Dal svolat a shromáždit všechna vojska svého království, armádu velmi silnou. 28 Otevřel svou pokladnici a vyplatil vojsku žold na celý rok s příkazem, aby byli připraveni, jakmile jich bude třeba. 29 Přitom zjistil, že peněz v pokladnici je namále a malé že jsou i daně z judské země, a to kvůli vzpouře a bídě, kterou sám v zemi způsobil tím, že chtěl potlačit pradávné zákony. 30 Bál se, že nebude mít jako dosud prostředky na výdaje a dary, které rozdával štědrou rukou víc než králové před ním. 31 Byl z toho bezradný, a nakonec se rozhodl táhnout do Persie, vybrat z tamějších krajů daně a sehnat mnoho peněz. 32 Jako správce říše od řeky Eufratu až po hranice Egypta ponechal Lýsiáse, muže slavného a z královského rodu, 33 a svěřil mu výchovu svého syna Antiocha, dokud se sám nevrátí. 34 Dal mu polovinu vojska i slony a udělil rozkazy o všem, co měl v plánu. 35 Na obyvatele Judska a Jeruzaléma rozkázal poslat vojsko, které by rozdrtilo a zničilo vojenskou sílu Izraele a to, co zbylo z Jeruzaléma. Vyhladit jejich památku z toho místa, 36 nově osídlit jejich kraje cizinci a losem jim rozdělit jejich zemi. 37 Král si vzal druhou polovinu vojska a roku stého čtyřicátého sedmého helénské éry vytáhl z Antiochie, svého královského města, překročil řeku Eufrat a prošel výše položené kraje.

Gorgiás a Níkánór

38 Lýsiás určil Ptolemaia, syna Dorymenova, Níkánóra a Gorgiu, mocné muže z králových přátel, 39 a poslal s nimi čtyřicet tisíc mužů a sedm tisíc jezdců, aby vtrhli do Judska a podle králova rozkazu je úplně zpustošili. 40 Vytáhli s vojskem a došli do blízkosti Emauz, kde se utábořili na rovině. 41 Když se o tom dozvěděli kupci té krajiny, přišli do tábora s velkým množstvím stříbra a zlata a s okovy, aby si Izraelce koupili za otroky. K vojsku se připojily oddíly ze Sýrie i z jiných zemí. 42 Juda a jeho bratři poznali hrozící nebezpečí. Když uviděli vojska tábořit na jejich území a když se doslechli o králově rozkazu nařizujícím úplné vyhlazení lidu, 43 povzbuzovali jeden druhého: „Zabraňme zničení svého lidu, bojujme za svůj lid a za svatyni!“ 44 Připraveni k boji shromáždili se, modlili se a vyprošovali si slitování a milosrdenství. 45 Jeruzalém byl neobydlený jako poušť, nikdo z jeho synů nevcházel ani nevycházel, svatyně byla podupána, na hradě se usadili cizinci, stal se útulkem pohanů. Radost byla odňata Jákobovi, zmlkla loutna i citera.

Shromáždění v Mispě

46 Shromážděné vojsko odešlo proto do Mispy naproti Jeruzalému, neboť Mispa byla dříve pro Izraele místem modlitby. 47 Toho dne se postili, oblékli žíněné roucho, posypali si hlavu popelem a roztrhli svůj oděv. 48 Otevřeli knihu Zákona, aby tam hledali odpověď, jako ji hledají pohané u svých model. 49 Přinesli tam i kněžská roucha, prvotiny a desátky, svolali i nazíry, kteří splnili počet dní svého slibu, 50 a hlasitě volali k Nebi: „Co máme s těmito muži dělat, kam je máme zavést? 51 Tvá svatyně je podupána a znesvěcena, tvoji kněží úpí v pláči a ponížení. 52 Hle, pohané se proti nám shlukli, aby nás vyhladili, ty víš, co s námi zamýšlejí. 53 Jakpak budeme moci před nimi obstát, jestliže ty nám nepomůžeš?“ 54 Potom zatroubili na polnice a spustili mohutný pokřik. 55 Juda ustanovil velitele lidu, tisícníky, setníky, padesátníky a desátníky, 56 a potom každého, kdo stavěl dům nebo měl před svatbou, popřípadě zakládal vinici anebo byl bázlivý, vybídl podle předpisu Zákona, aby se vrátil domů. 57 Tábor se pak přestěhoval na jih od Emauz. 58 Juda vydal rozkaz: „Opásejte se a buďte stateční. Časně ráno buďte připraveni k boji s těmito pohany, kteří se srotili proti nám, aby zničili nás i naši svatyni. 59 Je lépe zemřít v boji než se dívat na neštěstí našeho lidu a svatyně. 60 Ale ať se stane podle vůle Nebes!“

1.Makkabäer 3 | Bible, překlad 21. století Český ekumenický překlad